Tento týden oznámil konec i Bábek.
„Šampion by měl vědět, kdy odejít. Já vím, že kdybych na dráze zůstal, už by to nevypadalo dobře,“ přiznal pětatřicetiletý dráhař Dukly Brno otevřeně.
Co jste si coby bývalý reprezentant jako první dopřál?
(zaskočeně) Víte, že ani nevím? Hlavně jsem se přestal stresovat. Netrápím se tím, v kolik hodin jdu spát nebo jestli mě budou druhý den bolet nohy. A pravda je, že v prvních dnech jsem musel svůj konec vstřebávat. Přestože jsem o tomto rozhodnutí přemýšlel prakticky celý minulý rok, tak když mi na návštěvě v České televizi pustili moje vítězné závody, byl jsem naměkko.
Dvojnásobný evropský šampion na dráze Bábek ukončil reprezentační kariéru |
Proč se loučíte právě teď?
Chtěl jsem to udělat v létě na brněnské Grand Prix, ale asi víte, že v týdnu začalo mistrovství Evropy, na kterém už nejsem. Začalo se řešit, proč jsem neodjel. Říkám si: není fér někoho vodit za nos. I za cenu toho, že se připravím o to kouzlo okamžiku v červnu, raději nebudu mlžit. Vždyť jsem stejně rozhodnutý už dávno. Jestli to řeknu teď, nebo za tři měsíce, je jedno.
Nastal čas?
Neměl jsem moc jiných východisek. Jedu už strašně dlouho v kuse, potřeboval jsem pauzu, ale v tom jsem nenašel podporu a pochopení. Nedokopal jsem se k pauze ani po minulé olympiádě a tělo se začalo ozývat. Pochopil jsem, že buď zastavím, nebo mě to sejme úplně, a protože pauza teď už nedává moc smysl, na to byl čas tak možná předloni, je konec logickým vyústěním. Poslední tři měsíce, co jsem přestal trénovat, jsem měl už dvakrát antibiotika, tělo mně to začalo pěkně sázet. Dobře jsem pochopil, že další olympijský cyklus, i když jen dvouletý, už absolvovat nechci.
Přitom by to mohla být hezká symbolika. Mohl jste skončit na olympiádě v Paříži. Před sedmi lety jste tam jako mistr Evropy žádal svoji současnou manželku na Eiffelovce o ruku.
To by byla nádherná událost, ale my už jsme s manželkou taky někde jinde. Máme dvě děti, malé budou jen jednou. Nechci o to přijít. Skončit bylo racionální rozhodnutí.
Tomáš Bábek na olympijských hrách v Tokiu.
Začal jste se ve tvrdých keirinových bojích jako pětatřicetiletý otec dvou dětí bát?
Ne, z keirinu jsem strach neměl nikdy. Máš situace, které jsou nebezpečné, a ty, které jsou v klidu. Tohle nebyl úplně ten prvek. Možná jsem ale i malinko vyhořel. Závod od závodu jsem musel dokazovat, že na to mám. Buď dokážeš, že tam patříš, nebo nedokážeš a už jsou pochybnosti, už se snižuje plat a tak dál.
Plat od Dukly?
Tak je to nastavené. Máš medaili a máš platovou třídu čtrnáctku, nemáš ji a máš třináctku, je to státní úřednický plat. S financemi jsem osobně problém neměl, ale ta kombinace s obhajováním sebe sama, když nepřišel výsledek, byla ubíjející.
Zabezpečil jste se ježděním na dráze?
Nejsem v koncích, protože končím, ale není to ani tak, že už bych nemusel sáhnout na práci.
Vymačkal jste z kariéry, co šlo?
Rozhodně jsem z ní dostal víc, než jsem kdy doufal.
Počítáte si její začátek od roku 2011, kdy jste byl po těžké nehodě tři dny v kómatu a pak jste se z nuly vracel?
Počítám si ji od roku 2001. Tehdy byla dráhová cyklistika populárnější, než je dnes. Chodili diváci.
Tomáš Bábek (vpravo), dráhová cyklistika, odlet do Tokia 2020 (27. července 2021)
Kdy jste byl na vrcholu?
Šlo to ve vlnách. V letech 2008–09, pak bylo období 2016–17. Nejsilnější jsem si připadal v roce 2020, to nám ale zrušili olympiádu. Tak jsem aspoň vyhrál Evropu.
Máte to štěstí, že končíte jako vítěz. Jaké bylo trhat na sobě naposledy dres před dvěma týdny v Berlíně?
Byl jsem dojatý. Loučil se tam Max Levy, tak jsem si udělal představu o tom, jakou rozlučku chci já. Určitě to bude zábava.
Roztrháte na sobě veškeré dresy Supermana, které vám zbyly?
Pozor, na ty já nesahám. Vždycky rozškubu jen sponzorský dres, který mám na něm. Supermany jsem měl a mám jenom dva, ta kolekce už se nevyrábí.
@zesdaagse is already in the books! What an event! I am honoured to be part of it! I finished the competition with a keirin victory where I did my traditional jersey tear ♂️ and revealed my alter ego #superman
Thank you guys! See you next year!
#wooningzesdaagse #sixdays #rotterdam #netherlands #cycling #trackcycling #sport #event #exhibition #showtime #race #velodrome #fixedgear
@stephantellier @charlesbatenburg
Tak co s nimi?
Trikot, který jsem měl na sobě v Berlíně, mi Max podepsal. Nejsem na nějaké velké vystavování, ale uvažuju o tom, že si ho dám do rámu a na zeď.
Vždycky jste byl showman, nebo jste se do show kvůli popularizaci milované disciplíny nutil?
Exhibicionismus mi byl vlastní. Jenom se postupem času otupil veškerý ostych, který jsem měl, a do všeho jsem šel naplno. Jak chlap stárne, je mu už všechno jedno. (směje se)
A tak jste ve slavné scéně učil jezdit na dráhovém kole Jana Krause, závodil jste proti formuli a dělal další vylomeniny. Co jste si užil nejvíc?
Asi provoz naší dráhové akademie. A taky mě baví motivační přednášky napasované na můj životní příběh. Firmám, které o ně mají zájem, přednášky přizpůsobuji, témat je spousta. Baví mě, když lidé poslouchají.
O čem jim povídáte?
O překonávání překážek. Ukážu jim fotky a videa ze svých závodů a pak jim povím o dřině, která za tím byla. Vyprávím o zbytečnosti vytváření iluze dokonalosti, životní změně. O tom, co jsem musel překonat. Jsem hrdý na to, že jsem se postavil nepřízni osudu, odstranil tu zlomenou hůl, která nade mnou po úrazu byla, a dostal se na výsluní. Vážím si toho, že jsme přivedli k životu projekt akademie. Medaile, které jsem posbíral, jsou k tomu bonus.
Nikdy jste se nedočkal nového velodromu, po kterém česká dráhová cyklistika touží. Skončil byste, kdyby velodrom v Brně stál?
Je to hypotetické, ale kdyby ho postavili a já jsem měl kde jezdit, tak jsem si jistý, že bych jezdil dál. Přidalo se k tomu, že před olympiádou zbořili velodrom ve Vídni, a nám se zázemí ještě zhoršilo. Mně to sebralo vítr z plachet.
