Pracuje ve firmě v Brně zabývající se pozemní infrastrukturou. Sedí v kanceláři a snaží se společnost posunout.
Do toho věnuje čas rodině a ani na sport nezapomíná. V sobotu se zúčastní silničního cyklistického závodu L’Etape Czech Republic a následující víkend chystá dráhovou rozlučku s kariérou.
„Makám od rána do večera, musím podávat výsledky. Takže to vlastně až takový rozdíl není,“ usmívá se šestatřicetiletý dvojnásobný mistr Evropy i medailista z mistrovství světa.
Sezení v kanceláři pro vás ale asi velká změna bude, že?
To ano. V tomhle ohledu to je složité. Jednak musíte všechno časově skloubit, trénink musíte zvládnout buď před prací, nebo po ní, do toho samozřejmě musíte věnovat čas rodině. A pak také to sezení za stolem u počítače…
Fyzická zátěž vám chybí?
Trošku jo. Když mám čas, tak jdu třeba přes den na hodinku na trenažer, který mám hned vedle kanceláře, nebo do posilovny, abych se trošku vybil a doplnil baterky.
Český reprezentant Tomáš Bábek (v bílém) během závodu v dráhové cyklistice. Sobota 7. srpna 2021 v japonském Izu.
Práce trenéra vás nelákala?
Částečně ji dělám v Akademii dráhové cyklistiky pro hobby jezdce. Bavil by mě i sportovní management. Ale potřeboval jsem si od sportu trošku odpočinout a podívat se mimo naši cyklistickou krabici, abych nabral jiné zkušenosti. Pak se k němu třeba rád vrátím.
Co vaše nynější práce obnáší?
Jsem na pozici ředitele firmy. Mám šest sedm vedoucích pod sebou, koriguji jejich práci, snažím se pochytit důležité zakázky, stanovuji rozpočet, dělám krátkodobou i dlouhodobou vizi a snažím se firmu posouvat. Naštěstí jsem ji převzal ve velmi dobrém stavu a zdravou. Jen trošku zaprášenou, tak se ji snažím zmodernizovat.
Dá se při takové práci těžit ze zkušeností ze sportovního života?
Ale ano. Ze sportu jsem zvyklý hodně makat, pracovat pod tlakem. V tom mám velkou výhodu. Pro hodně lidí je totiž dlouhodobě tvrdě pracovat výjimečný stav. Pro nás bývalé profi sportovce jde ale o něco normálního. Vlastně jsem na tom i závislý.
Štybar, Sáblíková, Bábek. L’Etape přivítá hvězdy, volná je už jen krátká trať |
Může vám sportovní kariéra otevřít i nějaké dveře?
Jak kdy. Občas se stane, že někdo řekne: Tomáš Bábek, nejste vy ten cyklista? Je to ale dvousečné. Mohou si totiž zároveň říct, že jsem jen blbý cyklista, že vím prd a nejsem v oboru kovaný. Nikomu nic nevyvracím, mám vystudované pozemní stavby, dělám pozemní infrastrukturu. Samozřejmě se ještě musím hodně učit, takže zůstávám pokorný.
Na rozdíl od jiných sportovců, kteří si po kariéře nejprve dopřejí dlouhé volno, jste do práce naskočil ihned. Delší dovolenou jste nechtěl?
Potřeboval jsem přeskočit hned, abych neměl myšlenky na konec kariéry a sport mi tolik nechyběl. Je pochopitelné, že když člověk něco dělá celý život, tak začne rekapitulovat. Díky práci jsem na to ale zatím neměl čas.
Vážně jste se zatím neohlížel?
Nastane to asi až v sobotu 17. června, kdy při Grand Prix v Brně odjedu poslední závod. Chystáme nějaké video, budou tam rodina, kamarádi, sponzoři. Určitě to pro mě bude emotivní. Na rozlučkách soupeřů a kamarádů jsem brečel, tak budu asi i teď.
Koho všeho jste pozval?
Joe Truman z Anglie, který se mnou jezdil v Japonsku. Poláci, Němci, moc konkrétní být ale zatím nemůžu. Bude to fajn akce, moc se těším. Grand Prix je navíc závod jedničkové kategorie UCI, všichni si přijedou pro body.
Bývalý dráhař Tomáš Bábek na tiskové konferenci k L'Etape Czech Republic.
Jak máte na rozlučku natrénováno?
Řekl bych, že celkem mám. Sprint zvládnu. Jezdil jsem těžké úseky na wattbiku, chodil do posilovny, byl na dráze. Mám to tak, že život musí být v pohybu. Je fajn, když dobře plyne a jen nesedím a nekopu se do zadku. To by bylo nejhorší.
V duchu tohoto kréda se nadcházející sobotu zúčastníte také závodu L’Etape Czech Republic?
Trošku jsem zvažoval, zda pojedu, abych si úplně nerozsekal nohy na další víkend na rozlučku. Ale cyklistiku nedokážu ze života zcela odstranit, takže jedu. Uvidíme, jak to bude probíhat, bude to úplně něco jiného než dráha.
Jakou ze tří tras pojedete?
Samozřejmě jsem si zprvu zvolil nejkratší, kluci organizátoři mě ale pak přesunuli na nejdelší. Nakonec jsme se rozhodli pro kompromis – takže střední.
Loučící se Superman Bábek: Jak chlap stárne, je mu už všechno jedno |
Jak jste trať studoval?
Prstem na mapě. Viděl jsem, že bratr manželky bydlí v Červeném Újezdu, tak snad přijde zamávat. Pak jsem hledal sprinterskou prémii, abych věděl, jestli na ni dojedu. Moc kopců do ní není, tak to snad půjde. Poté to už ale bude horší.
Byť je samozřejmě i dráha tvrdý sport, zvyklý jste z ní jen na pár soupeřů. Střední trasu pojede přes 1600 lidí. Nestraší vás to?
Lidí bude fakt hodně. Jsem zvědavý, jak se s tím popasujeme. Doufám, že nebudu muset použít chvaty, které jsem se naučil při keirinu v Japonsku (smích). Ne, přeju si, ať všechno proběhne bezpečně. I já se budu snažit být ohleduplný, abych nikoho neshodil. Budu se snažit i lidi podporovat. Je teda otázkou, jestli nebudou muset oni podporovat mě, abych kopce vyjel. Snad mě nebudou muset přitlačit.
Jak jste se jako dráhař vlastně díval na silniční cyklisty?
Obdivoval jsem je. Příprava, morálka... Málokdo si to uvědomuje, ale dojezdy na silnici jsou mnohem nebezpečnější než keirin. Nemáte vymezenou dráhu, na silnici jsou obrubníky, předjíždí se zleva zprava, není žádný řád. Fakt mají můj obdiv.
