I proto už nyní Dumoulin potvrdil, že letos na některé z Grand Tour pojede znovu na celkové pořadí. Chce, aby se s ním počítalo.
Vždyť naposledy s podobným cílem nastupoval do závodu před necelými třemi roky.
Tehdy na italském Giru dojel ale pouze do šesté etapy, v té sedmé už kvůli velkým bolestem v koleni, na které v předchozím dni nepříjemně upadl, nestartoval.
Krvavé zranění Toma Dumoulina na italském Giru 2019.
A v té době vlastně Dumoulinovy problémy začaly.
Zranění přetrvávalo, on se navíc hádal s týmem o budoucí smlouvě. Nakonec ze Sunwebu, kde mu roky neposkytovali potřebnou podporu do hor, utekl do Jumbo-Visma.
Jenže i tady přišly problémy.
V předloňské sezoně dojel sedmý na Tour, když dělal všechno možné i nemožné pro Primože Rogliče. Z Vuelty už pak odstoupil a na začátku loňské sezony z pelotonu úplně zmizel.
Vyhořelý a rozpálený. Dumoulin už zase řídí svůj život. Ale kam s ním? |
„Ztratil jsem lásku ke kolu. Ten sport jsem dělal pro někoho jiného, já sám jsem z něj neměl radost. Musím znovu najít sám sebe, pak můžu být opět cyklistou,“ líčil.
Trvalo to půl roku, než oznámil návrat mezi profesionály.
Okamžitě vyhrál domácí šampionát v časovce a na olympiádě v Tokiu si dojel pro stříbro v téže disciplíně.
Nizozemský cyklista Tom Dumoulin na trati olympijské časovky.
Snový návrat pro někoho, kdo přesně před rokem nebyl daleko od konce kariéry.
„Před rokem v prosinci jsem byl přetrénovaný a vážně unavený. Teď se cítím fit a zase ve své kůži,“ říká.
Tom Dumoulin je zpět. Připravený znovu bojovat o nejcennější cyklistické trofeje, které kalendář nabízí.
„Je s tím spojena pochopitelně spousta tlaku a velký stres, zároveň je to ale speciální příležitost. Když se ohlédnu, jsou to právě ty chvíle, kdy za nejtěžších okamžiků podáte ten největší výkon. Na ty pak nejvíc vzpomínáte,“ usmívá se.
Kde se představí?
Velikán na rozcestí. Najde Dumoulin ztracenou lásku ke kolu? |
To zatím není úplně jisté, protože Dumoulin sám vysloveně neřekl, že zamíří na Giro, byť by to vzhledem ke koncentraci Primože Rogliče na Tour dávalo větší smysl.
Tuhle variantu zároveň několika nizozemským i belgickým listům potvrdily na sobě nezávislé zdroje.
S kým by se v Itálii mohl potkat?
Třeba s Vincenzem Nibalim, Miguelem Ángelem Lópezem, Mikelem Landou, Richiem Portem nebo Richardem Carapazem.
O dalších jménech zatím rozhodnuto není.
Problémem může být nedostatečný počet časovkářských kilometrů. Těch je naopak požehnaně na španělské Vueltě, která nabízí týmovou i individuální časovku. A jako bonus pak start v jeho rodném Nizozemsku.
Dalším zajímavým motivem pro španělský závod může být to, že předposlední etapa je hodně podobná té, při které v roce 2015 přišel v posledním horském dni o červený dres.
Může to brát jako jakousi odplatu.
„V posledních měsících jsme o plánu jet zase na celkové pořadí v týmu hodně mluvili. Víte, jízda na vítězství je něco speciálního. Je to ultimátní výzva, cyklistický vrchol. A právě tyhle věci mě pohání, motivují. Bez nich bych si cyklistiku tolik neužíval,“ má jasno.
Ať si vybere jakkoli, na každé z Grand Tour bude muset porazit některou z velkých mladých tváří. Ať už Tadeje Pogačara nebo třeba Remka Evenepoela, Jacka Haiga, Enrika Mase, Richarda Carapaze nebo Egana Bernala.
Každý z nich se na některou Grand Tour chystá, každý z nich by ji rád vyhrál.
„Ale já jsem za to rád. Je skvělé, že se každý rok mezi nejlepší závodníky připojí někdo nový, mladý. Pro cyklistiku jako takovou je to určitě dobrá zpráva,“ povídá.
I on chce ukázat, že v sobě stále něco má.
