Nizozemec Dumoulin na začátku roku oznamoval, že přerušuje kariéru. Hledal se, cítil se vyčerpaný. Cyklistika ho už zkrátka nenaplňovala tolik jako dřív.
Slovinec Roglič zase na nedávné Tour de France spadl, celý bolavý odstoupil a svůj velký letošní cíl - oplatit porážku Tadeji Pogačarovi - nesplnil.
Teď se oba vrátili. A jak! Mimo olympijské soupeření parťáci z týmu Jumbo-Visma a kamarádi spolu vystoupali na olympijské stupně vítězů.
„Je to nádhera. Fakt úžasné. Ani jsem nevěděl, jak je ta medaile těžká,“ smál se zlatý Roglič.
A stříbrný Dumoulin dodával: „Mám sice stříbro. Ale pozlacené.“
#Tokyo2020
Post finish hug https://t.co/7pU7hI97dR
Dumoulin: cítil se vyhořelý
Když pak Dumoulin na tiskové konferenci dostal od novinářů dotaz, co plánuje do budoucna, odpověděl: „Že budu dál profesionálním cyklistou.“
Ještě na začátku roku by přitom něco takového možná netvrdil.
Tehdy se cítil vyhořelý, tápající, unavený z veškeré dřiny a tlaku, který život profesionálního sportovce obnáší.
Po úspěšných letech 2017 a 2018 nastal v Dumoulinově kariéře zlom. Na předloňském Giru spadl a zranil si koleno. Dlouhých 420 dní pak trvalo, než se vrátil do závodů.
Jenže mu to nešlo tak, jak by si on i lidé z jeho okolí přáli.
Což ho ubíjelo.
„Snažil jsem se, aby se mnou byl spokojený tým, sponzoři, manželka, rodina. Chtěl jsem se zavděčit všem, každému udělat radost. Ale zapomínal jsem při tom sám na sebe. Co opravdu chci dělat? Chci stále být cyklistou? Po jaké cestě mám jít?“ ptal se.
Proto přehodnotil své plány. Několik dní předtím tvrdil, jak je připravený pomáhat parťákům Woutu van Aertovi a Rogličovi, teď vyhlásil: Dávám si od vrcholové cyklistiky pauzu.
Tokio 2021Vše o olympijských hrách |
„A když jsem to rozhodnutí učinil, jako by z mých ramen spadlo stokilové závaží. Najednou jsem se ráno probudil šťastný. Radoval jsem se z toho, že budu mít víc času pro sebe,“ poznával.
Jak dlouho bude pryč? A vrátí se vůbec? To nikdo nevěděl. „Nevíme. Možná,“ neustále opakovali jeho týmoví kolegové.
Cyklistika mu však začala chybět. Byl spatřen, jak trénuje na časovkářském speciálu. Televizní kamery ho poté na klasice Amstel Gold Race zachytily, jak postává v roušce u trati a jako divák sleduje projíždějící peloton.
Možná už tehdy v něm uzrávalo rozhodnutí: Vrátím se.
Že v kariéře bude pokračovat, oficiálně oznámil v květnu. „Znovu objevil radost z cyklistiky,“ stálo v týmovém prohlášení.
Nejprve se představil na začátku června na závodě Kolem Švýcarska, kde dojel v první časovce šestnáctý a v druhé pátý. „Zlepšuju se,“ těšilo ho. „Nejsem v takové formě, v jaké bych měl být, ale to je jasné. Cítím však, že mám dobrý základ, na kterém můžu pracovat.“
A netrvalo to tak dlouho.
Tři dny po konci švýcarského závodu startoval v časovce na nizozemském šampionátu. A vyhrál, poprvé od italského Gira v roce 2018.
„Byla to dlouhá doba. Mám už sice celkem čtyři časovkářské tituly, tenhle je ale určitě tím nejvíc speciálním. Upřímně, jsem na sebe hrdý,“ líčil.
Vítězství mu dodalo sebevědomí. Dokázal si, že na to stále má.
Tom Dumoulin z Nizozemska během mužské cyklistické časovky na Letních olympijských hrách 2020. (28. července 2021)
„Zhluboka se nadechl a jako spouštěč pro další část své kariéry si vybral Tokio. Doufal, že může uspět,“ vyprávěl Koos Moerenhout, nizozemský trenér.
Což Dumoulin potvrdil.
„Po tom, co jsem se cítil v zimě psychicky zlomený, jsem zase objevil lásku ke kolu. Už mi nevadí na něm třeba i trpět, chci si zase dávat velké cíle. A právě Tokio jedním takovým bylo,“ kývl.
Roglič: pád mu vzal naděje
Zatímco Dumoulinovy problémy byly spíše psychického rázu, Roglič trpěl fyzicky.
6. DEN OH: Co se děje v Tokiu? |
Na letošní Tour de France mířil s velkými plány. Loňský triumf mu v poslední možnou chvíli sebral krajan Pogačar, teď toužil po odplatě.
Směřoval k ní celé jaro. Pečlivě vybíral klání a od konce dubna už vše směřoval k Tour. Místo závodů proto raději trávil čas na soustředění v Sieře Nevadě.
„Jsem před startem Tour sebevědomý a můj tým bude dostatečně silný,“ věřil.
Jenže jeho naděje záhy skončily.
Při pádu ve třetí etapě se odřel, narazil si kostrč. I když doufal, že by mohl být v pořádku, nebyl. V etapách ztrácel a nakonec po devátém dějství vzdal.
Sedřený Primož Roglič dojíždí do cíle třetí etapy Tour de France.
„Už to prostě nemá cenu. Zkusil jsem to, ale bolesti jsou zkrátka příliš velké. Je načase, abych se dal do pořádku a soustředil se na nové cíle,“ líčil.
Těmi byly olympijské hry. Zvládne se ale do té doby vyléčit? Bude ve formě?
Na to se ptal i on sám. „Bylo to strašně náročné. Obzvlášť po tom, co se mi předchozí věci nevydařily podle plánu,“ líčil.
Proto se snažil uvolnit, dopřál si pár dní odpočinku a vyrazil i kempovat. „A pak jsem tvrdě pracoval a věřil si. Ostatně jsem to byl pořád já, pořád Primož Roglič. Říkal jsem si, že všechno je možné,“ líčil.
V Tokiu to ukázal.
V hromadném závodě si ještě plnil spíše týmové úkoly, pracoval pro Pogačara a skončil osmadvacátý se ztrátou více než šesti minut na vítězného Ekvádorce Richarda Carapaze.
Slovinský cyklista Primož Roglič v olympijské časovce.
V časovce už ale předvedl suverénní výkon. Jen na prvním mezičase nevedl a byl těsně druhý. Od té doby předváděl parádní výkon a když se řítil do finiše, o vítězi nebylo pochyb.
„Je to úžasné po všech těch, řekněme, těžkých věcech, co se mi staly,“ radoval se. „Všechna dřina, kterou jsem já, ale i má rodina i lidé kolem mě, odvedli, se vyplatila.“
I díky tomu se vrátil zpět na vrchol.
A nejen on.
