„Už teď jsem jejím fanouškem. Je jasné, že mi podobná trasa sedí, ale to i dalším cyklistům. Třeba pro Egana Bernala je podle mě ideální.“
Možná je, ale stejně tak pro Pinota. Monstrózní porce kratších a prudkých stoupání v Centrálním masivu, Juře, Vogézách, žádná rovinatá časovka - ani individuální, ani týmová. Pouze horská předposlední den závodu, navíc u něj doma.
Na vrchol Planiny krásných dívek se pojede přes Pinotovo rodiště - vesnici Mélisey. „Poslední horská a rozhodující etapa doma na stoupání, které znám nazpaměť? Už teď se nemůžu dočkat. Tamní cesty znám dokonale,“ líčí nadšeně.
Je to tak trochu odměna za utrpení, které letos v červenci při Tour prožil. A celá Francie s ním. Spolu s Julianem Alaphilippem byl hrdinou země. Do posledního týdne živil naděje krajanů, že celý závod vyhraje. I francouzský prezident Emmanuel Macron v něj věřil.
Až ho tři dny před koncem z boje vyřadilo nešťastné zranění stehna, do kterého se bouchl řídítky. Bolest pak každým dnem sílila, až nemohl vyjít ani do schodů. Přesto do 19. etapy nastoupil a krátce poté v slzách i vzdal.
Tolikrát přitom v předchozích týdnech útočil. Teď byl na dně. „Dělal jsem, co jsem mohl... Věřil jsem, že mohu mít šanci, že to přejde... Ale nepřešlo... Víte, já opravdu věřil, že dokážu vyhrát Tour... Zato teď... Nevím... Bude tvrdé přenést se přes to,“ soukal ze sebe.
Všem ho bylo líto. Vždyť odstoupil z pátého místa průběžného pořadí. Na pozdějšího vítěze Bernala ztrácel jen 20 sekund a podle předchozích dní měl v horách lepší formu než Kolumbijec.
Jestli by ho porazil? To už se svět nikdy nedozví. „Jsem týmovým manažerem 23 let. Zažil jsem spoustu krásných chvil. Ale právě těžké chvíle, jako je tato, tým nejvíc posílí. Vrátíme se za rok a budeme nesmírně odhodlaní,“ vyhlásil manažer týmu FDJ Marc Madiot.
Po Tour se Pinot ponořil do svého světa. Občas si šel zaběhat, protáhnout se, ale víceméně netrénoval, zotavoval se. A to jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Až po dvou a půl měsících promluvil s novináři. A rozpovídal se o tom, jak těžké pro něj bylo jen podívat se na silniční kolo.
„Po Tour jsem tři týdny na silničku nesedl. Každé ráno jsem ji v garáži obcházel a radši se jel projet na horském kole. Vyjel jsem do lesa a nabíjel se energií. Byl jsem naštvaný kvůli všemu, co se stalo,“ vyprávěl. „Bylo to mé tělo, které mě v tom nechalo. Proto jsem ze zranění vinil sám sebe.“
Ani teď, skoro tři měsíce po Tour, lékaři přesně nevědí, jak ke zranění opravdu došlo. „Pořád je to trochu záhada, což je frustrující. Doktoři mi řekli, že to bylo takové fotbalové zranění - koňar. Je zvláštní, že se mi to stane při Tour,“ říká.
Pinotova třítýdenní odolnost je pochopitelně často zpochybňována. Vždyť už tolikrát Grand Tour opouštěl v slzách. Z posledních šesti třítýdenních akcí dokončil kvůli mixu nemocí, zranění a smůly pouze dvě. Stačí si vzpomenout na loňské Giro, které den před koncem vzdal s horečkou a silně dehydratovaný. Skončil na kapačkách.
Aby za rok vyhrál, musí se mu všechno sejít. Pak může zaplašit bolavou vzpomínku na letošní Tour.
