Po loňské náročné sezoně dlouho odpočíval. „Trochu déle než normálně. Byl jsem vyždímaný úplně napadrť. Trávil jsem čas s rodinou a manželkou. Během zimy toho totiž nacestuju tolik, že jsem pak nejradši doma a nic nedělám,“ povídal.
Opravdová příprava tak pro mistra republiky začala až v polovině dubna. „Ale bylo to takové nárazové, ne symetrické, jak bych potřeboval,“ vysvětloval Šimůnek.
Potkalo ho totiž hned několik nepříjemností.
Co všechno se vám během přípravy stalo?
Nejdřív mě na silnici srazilo auto, do toho přišel zánět žaludku. Když jsem to všechno ustál a dostával se zpět, tak jsem šel do posilovny a vlastní chybou mi upadla pětadvacetikilová činka na nohu. Byl jsem zbrklý, všechno jsem moc chtěl a najednou jsem měl nohu v sádře. Všechny tyhle věci mě srazily dolů, že jsem se z toho hodně těžko hrabal zpátky.
Na jak dlouho jste z tréninku vypadl?
Skoro celý červenec a srpen jsem vlastně neseděl na kole, což je zrovna období toho nejdůležitějšího tréninku, který na zimu potřebujete a který jsem neměl. Ale vymlouvat se na to nechci. Stalo se, musím koukat dopředu, ne se vymlouvat, jestli něco bylo, nebo nebylo.
Do plného tréninku jste tedy vrátil až začátkem září. Jak na tom aktuálně jste?
Čekal jsem to daleko horší. Když závodím doma v Čechách, měl bych vyhrávat, ale na to to zatím není. Ale třeba za měsíc, za měsíc a půl budu mluvit trošku jinak. Teď poctivě makám a snažím se, abych dokázal nejprve vyhrávat české závody a po dvou měsících chci konkurovat nejlepší desítce ve světě. Myslím, že je to reálné.
Ve třiatřiceti se vám asi na nejlepší úroveň vrací hůř, než když vám bylo dvacet, ne?
Určitě, tělo reaguje trochu jinak. Na druhou stranu, mám spoustu zkušeností, vím, jak tělo funguje a co potřebuje pro to, aby se dostalo rychle tam, kam potřebuju. Pomohlo mi, že teď těch závodů není tolik, můžu se víc věnovat tréninku a nemusím objíždět všechny závody. I to mi pomůže, abych byl připravený na prosinec a leden, což jsou pro nás stěžejní měsíce.
Po více než deseti letech jste se po loňské sezoně vrátil domů, do táborského týmu ČEZ Cyklo Team Tábor. Co pro vás byla největší změna?
Změna je ve všem. Takhle, na kole musím jezdit pořád, ale nemůžu porovnávat týmy v Belgii a ten táborský. Belgický tým fungoval na nejlepší profesionální bázi. Něco jako Barcelona nebo Real ve fotbale. Měli jsme top vybavení, závody, zabezpečení. Spartu taky nemůžete porovnávat s Barcelonou.
Takže podobný případ jako přestup Tomáše Rosického z Arsenalu do Sparty...
Tak, tak (zasměje se). Něco na ten způsob. Ale já když kvůli zranění vypadnu na dva měsíce z přípravy, tak se nemůžu vrátit za čtrnáct dní jako Tomáš, tak to u nás nejde.
Takhle Radomír Šimůnek slavil svůj první republikový titul. Obhájí ho v letošní sezoně?
V týmu máte i novou roli, máte pomáhat mladším klukům. Vnímáte třeba už za toho půl roku, že si vaše rady berou k srdci?
To je spíš otázka dlouhodobějšího poznání. Ze začátku se kluci asi trochu báli mě kontaktovat a zeptat se. Když mladý kluk vidí někoho dospělejšího, který už toho dost zažil, trochu ostych tam je. Nepomohla mi ani ta zranění, protože jsem s nimi nebyl tolik v kontaktu. Ale už jsme si sedli poměrně dobře, kluci za mnou chodí, ptají se. Mluvím s nimi o trénincích, když je třeba, začínají to vnímat, probouzí se to.
Je to pro vás i zdravá konkurence v tréninku, když vás chtějí porazit?
Jasně, tohle je jenom ku prospěchu věci. Někdy jim musím i pomoct se sebevědomím. Třeba za někým jedu nějakou zatáčku a vidím, že ji projede dobře, tak je na místě, abych ho pochválil a pozvedl mu trochu to sebevědomí, to je důležité.
Sezona je teprve na začátku, v neděli vás čeká první evropský díl Světového poháru ve Valkenburgu. Co od závodu čekáte?
Kdyby byla trochu jiná a rovnější trať, mohl bych trochu spekulovat. Ale ta ve Valkenburgu je hrozně poctivá a náročná, takže budu muset držet jako beran. Pro mě je důležité, abych teď každý závod dojel do cíle tak, že ve mně nic nezbude. Pak budu spokojený. A jestli budu desátý, dvacátý, třicátý, to pro mě asi nehraje takovou roli. Teď je pro mě důležité, abych si těch 65 minut odpracoval a hlavně dojel do cíle.
A aby pak forma gradovala na republikovém šampionátu a na světovém šampionátu v Lucembursku...
Přesně tak. Na trať světového šampionátu jsem se byl podívat, pro nás Čechy není špatná, je hratelná. Není tak kopcovitá, a kdyby ještě nasněžilo, bylo by to pro nás jedině plus. Oproti Zolderu nebo Táboru je lehčí a rychlejší.
