V tomto století, tedy počínaje rokem 2001, se dosud třítýdenních závodů Velké trojky uskutečnilo sedmapadesát.
Sedmnáctkrát byl v sázce titul na italském Giru, sedmnáctkrát na francouzské Tour, sedmnáctkrát na španělské Vueltě.
Top 5 nejlepších Grand Tour tohoto století má podle Cycling Weekly následující podobu:
5. místo: GIRO 2018, vítěz Chris Froome
Simon Yates z týmu Mitchelton-Scott, jehož barvy hájil i Roman Kreuziger, dominoval dvěma třetinám závodu a nesl se na vlně sebevědomí, ověnčen i třemi etapovými triumfy. Ještě po dlouhé časovce z Brixenu, která byla na menu 16. etapy, měl k dobru 28 sekund na druhého Toma Dumoulina ze Sunwebu a dokonce 3:22 minuty na pátého Chrise Frooma ze Sky.
Jenže dechberoucí 80kilometrový útok Frooma v královské 19. etapě změnil vše. Přes obávaný průsmyk Finestre až do cíle v Bardonecchii šlapal osamocený Froome ve stylu dávných velikánů, zatímco naprosto zničený a demoralizovaný Yates ztratil více než půl hodiny.
TAK A JEDU! Chris Froome právě na Finestre odtrhl své soupeře a pustil se do 80kilometrového sóla.
Lídr týmu Sky si oblékl růžový dres a v poslední horské etapě do Cervinie uhájil 46sekundové vedení i před útoky obhájce titulu Dumoulina.
4. místo: GIRO 2005, vítěz Paolo Savoldelli
Měla to být spanilá jízda největšího favorita Ivana Bassa z týmu CSC, jenž se ujal vedení při horském dojezdu na Zoldo Alto v 11. etapě. O dva dny později v Ortisei však zabrzdily Itala žaludeční problémy a do vedení se probil Paolo Savoldelli z Discovery Channell, jehož pomocníkem byl i Pavel Padrnos.
Giro de Italia 2005 : "el halcón" Paolo Savoldelli en el Colle Finestre http://t.co/jgwyPMSeaa
V následujících dnech na lídra závodu útočili Danilo Di Luca, José Rujano a především Gilberto Simoni z Lampre. V poslední horské etapě přes Finestre do Sestriere byl už Savoldelli zdánlivě poražen a novým virtuálním lídrem se stával Simoni. Ale následným kamikadze sjezdem z vrcholu Finestre se mu podařilo běh věcí opět zvrátit a vyhrát Giro o 26 sekund.
3. místo: VUELTA 2015, vítěz Fabio Aru
Závod, který v elitním časovkáři Tomovi Dumoulinovi objevil potenciál jezdce pro celkovou klasifikaci. Na startu se objevili čtyři nejlepší muži z předchozí Tour (Chris Froome, Nairo Quintana, Alejandro Valverde a Vincenzo Nibali), ale jejich pouť buď skončila předčasně, nebo nebyli konkurenceschopní. Byl to závod pro jiné hvězdy.
A zároveň závod mnohých příběhů. Od diskvalifikace Nibaliho za držení se automobilu přes Froomův pád a kolaps v Andoře, nečekané dny Estébana Chavese v červeném dresu, jeho převzetí Fabiem Aruem, krátkou vládu Joaquima Rodrígueze, tohoto věčného čekatele na titul z Grand Tour, a potom strhující obranu nového lídra závodu Toma Dumoulina v etapách rozhodujícího třetího týdne.
Až na poslední hoře poslední horské etapy závodu se jezdec týmu Giant-Alpecin ocitl na konci sil a neodolal soustředěnému tlaku a sérii nástupů Astany v čele s jejím lídrem Aruem. Propadl se z 1. až na 4. místo - a tolika lidem ho bylo líto.
UŠTVAL DUMOULINA. Fabio Aru si užívá na Vueltě červený dres i přízeň hostesek.
2. místo: GIRO 2017, vítěz Tom Dumoulin
Po prozření z Vuelty 2015 už Tom Dumoulin poprvé nastoupil na start závodu Grand Tour s plánem bojovat o celkové prvenství. Pokořil soupeře v první z časovek, vyhrál etapu s výbušným kopcovitým dojezdem v Oropě, ustál ztrátu po nedobrovolné toaletě na Stelviu a pravidelným rytmem v Dolomitech odolával nástupům Vincenza Nibaliho, Naira Quintany a Thibauta Pinota.
DEMONSTRACE SÍLY! Tom Dumoulin, růžový muž na 100. ročníku Gira.
Po 19. etapě do Piancavalla se zdálo, že Dumoulinovy hradby padly. Ale následující den v Assiagu se při strhující stíhací jízdě lídrů zmátořil. Ve druhé skupině, kde šlapal i Čech Jan Hirt, nizozemský bojovník limitoval ztrátu. A v závěrečné časovce z Monzy do Milána potom ze 4. místa pořadí letěl za titulem. Získal ho s převahou 31 sekund na Quintanu a 40 sekund na Nibaliho.
1. místo: TOUR 2011, vítěz Cadel Evans
Neustále bylo o čem hovořit.
První týden se nesl ve znamení hrůzostrašných pádů (i za přispění novinářského automobilu), které poslaly ze závodu Alexandra Vinokurova z Astany i Bradleyho Wigginse ze Sky.
Následovalo velké tažení Thomase Voecklera z Europcaru, jenž pobláznil Francii tím, jak dlouho se oproti veškerým předpokladům držel ve žlutém trikotu.
Zato obhájce titulu Alberto Contador (startující kvůli stále se řešící clenbuterolové kauze pouze na podmínku) předtím sice vyhrál Giro, ale na Tour padal, tápal a ztrácel šanci na titul i na double.
Cadel Evans, lídr BMC, zazářil vítěznou etapou na Mur de Bretagne, ale v Pyrenejích se nejprve jen úporně hlídal s lucemburskými konkurenty, bratry Andym a Fränkem Schleckovými z Leopard Treku.
V Alpách se rozpoutalo peklo. Etapu přes Col de Manse do Gapu zvládl Voeckler famózně a dokonce v ní navýšil náskok. Naopak v závěru další alpské porce do Pinerola odevzdal 27 sekund.
Z vedoucí pozice jej sesadil až výšlap přes průsmyky Agnel a Izoard na mýtický Galibier. Tady předvedl famózní sólo Andy Schleck a Evans musel zapnout své turbo, aby zachránil, co se dalo.
V bláznivém posledním horském dni v podobě krátké a výbušné etapy do Alpe d´Huez hned po startu Contador rozbil peloton a Evanse sužoval spadlý řetěz, přesto se zmátořil k úžasnému výkonu, jímž se v celkovém pořadí udržel 53 sekund za Schleckem. Lucemburčan tušil, že je zle.
DO POSLEDNÍHO DECHU, Cadel Evans v rozhodující časovce.
Evans byl totiž prvotřídní časovkář, což v rozhodující jízdě proti času v Grenoblu dokázal. Nervózní a roztřesený Schleck tu ztratil, co získal, a ztratil ještě mnohem víc.
Cadel Evans se stal prvním australským šampionem Tour s převahou 1:34 minuty.
