Francouzský malíř Edgar Degas miloval balet.
Celá jeho tvorba se na něm zakládá a z jeho obrazů je jasně patrné, jaké úsilí do svého pohybu baletky vkládají, když se před svými mistry snaží o dokonalost.
Tehdy, v 80. letech 19. století, když byl Degas na vrcholu, byl balet tvrdou disciplínou. Vyžadoval přísný životní styl plný obětí. A na tom se pranic nezměnilo. Balet zůstává jednou z nejtěžších pohybových disciplín, v mnohém si s cyklistikou nezadá.
Není moc lidí, kteří si na vrcholové úrovni vyzkoušeli obojí.
Švédka Nathalie Eklundová ale zná oba světy.
„A můžu s lehkým srdcem říct, že cyklistika je sice těžká, ale balet je ještě těžší,“ prozradila v rozhovoru pro renomovaný web Cycling Weekly.
Pozdní start
Před dvaceti lety s baletem začínala.
„Bylo mi deset a dalších deset let jsem chodila na Královskou švédskou baletní školu, než jsem se přestěhovala do Rotterdamu, kde jsem si založila vlastní školu. Ale věnovala jsem se jí jen chvíli, tance už jsem měla plné zuby,“ líčila.
Od baletu se tak úplně odstřihla, začala se věnovat rehabilitacím, ale jen chvíli.
Pohyb jí totiž postupně začal chybět, tak zkusila triatlon, jenže běh jejímu tělu nedělal dobře, zranění střídalo zranění.
A tak se obrátila k cyklistice.
„Vždycky od sebe chci víc, pořád chci být nejlepší. Ale když se ohlédnu a vidím, co jsem za tak krátkou dobu dokázala, šlo to docela rychle,“ usmívá se.
To tedy. Vždyť na kole začala závodit teprve před třemi lety.
Za svou krátkou silniční kariéru už dokázala vyhrát švédský šampionát na silnici v hromadném závodě i v časovce. Na mistrovství světa loni skončila osmnáctá a letos už jezdí za španělskou stáj Massi-Tactic, což je další posun v její kariéře.
Ve 30 letech se k cyklistice dostala ještě později než třeba Primož Roglič s Michaelem Woodsem. Může to ale být spíše výhoda.
Není tak zničená náročným cyklistickým prostředím, naopak, je plná motivace a touhy ukázat, že právě tohle je sport pro ni.
„Mým hlavním cílem je dostat se za dva roky na olympiádu v Paříži. Já nikdy nedělala něco jen proto, abych něco dělala. Chci dosáhnout vrcholu. Chci prozkoumat, čeho všeho jsem v tomhle sportu schopná. A pak uvidíme,“ říká.
Pro Švédku to není nic jednoduchého - vzhledem k nedostatku účastnických míst pro její zemi. O to větší motivaci olympijské hry představují.
Musí vás to bavit
Proč vlastně s baletem skončila? Kvůli psychickým potížím, kvůli syndromu vyhoření. Život na jevišti totiž není pro všechny.
To cyklistický svět připadá Eklundové o dost vlídnější, přívětivější.
„Balet už mě nebavil, nepřinášel mi to, co jsem chtěla. Podle mě, když děláte sport na vrcholové úrovni, když namáháte své tělo na maximum fyzicky i psychicky, musí vás to bavit,“ má jasno.
Závodit na dvou kolech to nyní splňuje. Zároveň cyklistika zaplňuje i díru, která po konci s baletem v jejím životě vznikla.
I když ne úplně zcela.
„Tanec jako takový mi nechybí. Ale scházejí mi pocity z vyjádření sebe sama. Nedokážu to přesně popsat, ale občas něco podobného cítím v závodě, ve kterém se mi daří. A když na nás přijdou davy lidí, cítím to ještě víc,“ povídá.
O to víc si užila dámský závod Kolem Flander, který u trati sledovaly desítky tisíc fanoušků.
„A bylo to až neskutečné, surreální. Začala jsem závodit v době pandemie, takže je to pro mě dost jiná věc. Doufám, že takový teď bude každý závod,“ usmívá se.
