Profesionálem se stal v roce 2005 v barvách stáje Fassa Bortolo. Zářil v týmech Liquigas a Astana, později oblékal dresy Bahrainu-Merida a Treku, aby se na stará kolena ještě jednou vrátil do Astany.
A je jedním z pouhých sedmi cyklistů historie, kteří dokázali vyhrát všechny tři závody Grand Tour!
Vincenzo Nibali ovládl Vueltu 2010, dominoval na Tour 2014, triumfoval na Giru 2013 a po ohromujícím znovuzrození i v roce 2016. Navrch slavil na klasikářských monumentech, dvakrát na Lombardii, jednou na San Remu.
V Messině, v tomto rušném sicilském přístavním městě, se 14. listopadu 1984 narodil.
Právě tady se ve středu večer, v pořadu Processo alla Tappa italské televize RAI, rozhovořil.
Giro d'Italia 2022příloha iDNES.cz |
„Na tuto etapu do Messiny jsem čekal dlouho. Je to moje město, kde pro mě všechno začalo, kde jsem jel první závody na Sicílii, kterou jsem potom v patnácti letech kvůli cyklistice opustil,“ vyprávěl. „Cyklistice jsem tolik dal. Teď nastal čas vrátit mé rodině a přátelům aspoň trochu z toho, co jsem jim kvůli kolu vzal. Toto je mé poslední Giro. Na konci sezony skončím.“
Co v Messině udělá a řekne, byl rozhodnut dlouho před startem růžového závodu. Na startu 5. etapy pak avizoval, že za jejím cílem vystoupí se zásadním prohlášením.
Všichni tušili, s jakým.
Přesto, když byla slova o Nibaliho konci kariéry skutečně vyřčena, Italové je prožívali velmi emotivně.
Ve svých 37 letech ztratil muž přezdívaný Žralok z Messiny něco ze svého někdejšího cyklistického skusu.
V úterý na Etně nabral i dvě minuty ztráty na největší favority letošního Gira.
Pro italské tifosi nicméně zůstává symbolem. Symbolem jezdce, jenž je vyvedl z temných dopingových let a dal jim pocítit slastnou příchuť velkých čistých vítězství.
Zároveň je Nibali i koncem jedné éry moderní cyklistiky.
Nikdy nebyl během své kariéry na špici nejnovějších trendů, co se týká tréninku, technologií či závodní strategie, vnesl však do svého závodního stylu vervu ze staré školy, odvahu riskovat i taktický um, který ve srovnání s výpočty ve wattech a s počítačovými tabulkami jiných týmů působil téměř jako stránka z černobílé cyklistické minulosti.
Stále mu zbývá šestnáct etap Gira a pět měsíců sezony. Je odhodlán užít si je naplno.
„Ať se stane v dalších dnech cokoliv, chci se s Girem rozloučit s úsměvem,“ ujistil. „I když jsem na Etně hodně trpěl, fyzicky jsem v pořádku. Uvidíme, jak na tom budu v dalších dnech a jestli bude prostor usilovat o etapy nebo o třeba i o vylepšení pozice v celkovém pořadí.“
Titulky „Nibali odchází“ v italských médiích zastínily zprávy o předchozích hrátkách rychlých mužů pelotonu. Přitom rozhodně nešlo o tuctovou etapu, po níž by jejich souboje měly být zase rychle zapomenuty.
Horo, horo bolavá jsi
Nestává se často, aby sprinter velebil hory (nebo přesněji řečeno horu), ovšem v případě Arnauda Démareho to ve středu tak bylo.
Jediné kategorizované stoupání dne, výšlap druhé kategorie na Portella Mandrazzi, ještě před polovinou etapy pořádně protřídil peloton, což mělo na svědomí i řízné tempo organizované van der Poelovou partou Alpecinu.
Tady se ztratili v nenávratnu Mark Cavendish a Caleb Ewan.
Tady odpadl a trpěl i Arnaud Démare, jenže na rozdíl od svých rivalů našel cestu zpět mezi vyvolené, kteří se směli utkat o prvenství v páté etapě.
„Věděli jsme, že stoupání bude těžké a že je stejně důležité jako cíl, protože se na něm některé týmy pokusí ztížit situaci sprinterům,“ popisoval Francouz strategii své stáje Groupama FdJ.
„Když mě odpárali, tak místo toho, abych se snažil držet v balíku za každou cenu a riskoval tím totální výbuch, jel jsem svým tempem a měl kolem sebe celý tým. Sjezd z vrcholu jsme pak zvládli velmi, velmi rychle a dokázali se zase dotáhnout do pelotonu.“
Byl to působivý stíhací expres těžkých vah ze stáje, jejíž tým je na letošním Giru nejtěžší a nejvyšší ze všech, s průměrnou váhou 76 kilogramů a výškou 188 centimetrů.
„A to nám ještě kazí průměr Attila,“ připomněl Jacopo Guarnieri s úsměvem maďarského vrchaře Attilu Valtera.
Nad všechny naopak vyčnívá obr party Tobias Ludvigsson, 194 centimetrů vysoký čahoun. Také on se naplno opřel do pedálů, když Groupama stíhala špici závodu - a nejen tehdy.
Jakmile totiž jejich lídra bezpečně doručili zpět a rachotící vysílačky jim hlásily, že Cavendish a Ewan jsou stále daleko vzadu, přidali se Démarovci k Alpecinu, Intermarché a dalším týmům tvrdícím muziku.
Také proto se snaha bojových komand Quick-Stepu a Lotta Soudal nesetkala se zdárným efektem.
„Na vrcholu stoupání jsme ztráceli dvě a půl minuty a věděli, že je bude těžké stáhnout,“ přiznal Michael Morköv, vrchní rozjížděč Cavendishe.
„Srazili jsme sice z naší ztráty skoro minutu, ale pak jsme se museli rozhodnout, jestli má smysl i na posledních 60 kilometrech dál spotřebovávat tolik energie, nebo jestli radši ušetříme síly na další dny.“
Společný verdikt zněl: Pro dnešek to balíme, zítra je přece taky den, vždyť i čtvrteční etapa je sprinterská a navíc na její trase nestojí žádná takhle vysoká hora.
Kdo ví, jaký by byl scénář etapy, kdyby Quick-Step stahoval peloton společně s Ewanovou partou Lotta Soudal. Jenže australský sprinter šlapal obklopen svými věrnými ještě o další dvě minuty za nimi.
„Dostal jsem defekt a musel měnit kolo už na spodní části stoupání na Portella Mandrazzi,“ popisoval Australan. „Což bylo nejhorší možné načasování. Tým udělal, co mohl, aby mne vrátil zpět, ale neměli jsme šanci.“
Cavendish si tudíž za cílem do mikrofonu Eurosportu posteskl: „Kdybychom byli všichni pohromadě i s Lottem, asi bychom se dostali zpátky. Ale co se dá dělat. Zkusili jsme to, nevyšlo to.“
Démarova sladká Messina
Grupeto se zklamanými sprintery dorazilo do Messiny dvanáct minut poté, co Arnaud Démare oslavoval.
Messina předtím i jeho přitahovala magickou silou.
Už v sezoně 2020 tu zvítězil, po velmi podobné etapě se stejným stoupáním v jejím průběhu. Tehdy na Giru exceloval, získal čtyři etapy a fialový dres navrch. Letos zatím v sezoně ne a ne prorazit, na kontě neměl jediné vítězství.
Přitom tělo mu vysílalo pozitivní signály.
„Každý sprinter rád a často vyhrává,“ připomněl. „Od loňského Paříž-Tours se mi to nepodařilo, i když jsem se od začátku roku cítil dobře. Takže když jsem dnes zvedl ruce do vzduchu, pocítil jsem zároveň velikou úlevu.“
Jeho jindy vrchní rozjížděč Jacopo Guarnieri na posledních kilometrech chyběl, ale i další jezdci Groupamy předvedli parádní týmové pojetí spurtu.
Miles Scotson vedl peloton do klíčové poslední zatáčky, načež Ramon Sinkeldam vyvezl Démareho vpřed, takže měl před ostatními sprintery náskok. V koncovce se vypořádal s Fernandem Gaviriou i Giacomem Nizzolem.
„Dnešek byl pro nás dnem, kdy jsme měli vyhrát,“ řekl vítěz. „Když se vám to povede v závodě poprvé, vždycky vám to zvedne sebevědomí.“
Ve čtvrtek ho bude potřebovat, až ve Scalee změří síly s Cavendishem i Ewanem.
Pokud tentokrát na takový souboj dojde.