Když na konci září loňského roku Kateřina Nash oznámila, že ve světě velké cyklistiky končí, domácí fanoušci smutněli. Znamenalo to totiž, že nejlepší českou bikerku všech dob už jen tak neuvidí. Šestatřicetiletá rodačka z Prachatic totiž od osmnácti let žije v Kalifornii a závodí v barvách mezinárodního týmu Luna. A v této společnosti i pracuje. Na kolo však nezanevřela, ba naopak.
Nemůže bez něj být a v jeho sedle sedí denně. Ve Spojených státech se pravidelně zúčastňuje závodů a rozhodně nehraje druhé housle. Když zrovna nevyhraje, tak urve alespoň jednu medaili. Výkonnost a chuť závodit zkrátka Katku neopustily.
K radosti českých fanoušků se navíc rozhodla dorazit do Nového Města, kde se podnik Světového poháru koná od pátku do neděle.
Kdy a proč jste se rozhodla změnit původní plány?
Více méně už na konci roku. Měla jsem určitou představu, jaký závody pojedu a tým měl zase svojí, takže došlo k určitému kompromisu. Chtěli, abych přidala k závodům v USA i nějaký závod Světového poháru. To, co já jsem chtěla jet, se týmu moc nezamlouvalo. Nové Město a německý Albstadt jsou hned za sebou, což je pro mě ideální blok závodů. Jsem moc ráda, že to můžu takhle zkombinovat a že se na Vysočinu zase podívám.
Alespoň navštívíte rodiče...
To je pravda. Po závodě v Novém Městě pojedu za rodiči na Šumavu. Naposledy jsem tu byla na podzim, ale jen na skok – umřel mi dědeček.
Velká změna a odpočinek od aktivní kariéry, který jste si tak přála, to tedy není.
Kromě Vysočiny a Německa mám určitě v plánu ještě další dva závody Světového poháru: Mont St.Anne v Kanadě a Windham v Americe. Cestuju daleko míň a jsem taková uvolněná. Ale trénovat musím, když chci závodit na svěťáku.
Nastoupíte uvolněná i v Novém Městě?
Určitě ano. Nic mě nesvazuje, nemusím nikomu nic dokazovat. Jen sobě… Možná také českým fanouškům, kterým jste zprávou o svém startu udělala radost. Diváci na Vysočině jsou úžasní a budu moc ráda, když je potěším. Strašně se tam těším, pro všechny český jezdce je to neskutečný zážitek závodit v takové atmosféře, jaká je na Vysočině. A myslím, že nejen pro Čechy. Nikdo z nás bikerů není zvyklý končit závod, kde jsou tribuny zaplněné lidma. Celé zázemí je špičkové, naprosto unikátní závod. Je to nejlepší podnik z celého seriálu svěťáku.
Vnímají i zahraniční závodníci Nové Město tak pozitivně?
Slyšela jsem od hodně lidí, že je to pro ně zážitek. Hlavně diváci a stadion. A co taky vím od lidí taky v Americe, kteří na Vysočinu nemůžou přijet a dívají se na Red Bull TV na internetu, jsou naprosto uchvácení tím, jak dokáže závod zpracovat Česká televize. Je to jeden z těch závodů, kteří si všichni pamatujou a rádi se na něj vrací.
Pro většinu českých bikerů je Nové Město první velký vrchol sezony. Jak pro vás?
Já jdu do každýho závodu s tím, že chci vyhrát a do toho půjdu samozřejmě i v Novém Městě. Zatím jsem letos skončila nejhůř čtvrtá… Nemám žádný vrchol, nedávám si vyhraněný cíl, chci uspět na každém závodě.
Letos máte už pár závodů za sebou, jak je hodnotíte?
Rozjel se Americkej pohár, který už umíral, ale letos se vzchopil. Odjela jsem tři cross country, tři short tracky, mezinárodní závod Sea Otter a jeden maraton v Arizoně. Jsem rozzávoděná.
Takže na Vysočině bystě žádný handicap mít neměla?
Rozhodně to tak nevidím. Ani se startovním místem ne. Hodně lidí jeden závod svěťáku letos vynechalo, takže na startu stát špatně nebudu. Mám pocit, že jsem pořád ještě do desítky v UCI žebříčku. A i kdybych stála, tak je po startu dostatek prostoru, jak se dostat dopředu.
A co mistrovství světa v září v Norsku? Pojedete ho?
Nevylučuju to, ale celou sezonu nemám ještě naplánovanou. Záleží i na tom, jak to dopadne teď na svěťácích.
