Voborníková: Na fotbal jsem nešikovná
Tereza Voborníková, sedmá žena ze stíhačky na světovém šampionátu, zvolila specifický způsob regenerace po vyčerpávajících sedmi startech v Oberhofu: sladké a fotbal.
„Sladkostí proběhlo docela dost. Určitě to byla pro mě i psychická vzpruha,“ nezastírá jednu ze svých slabostí. Což ovšem neznamená, že by její regenerace probíhala pasivně na gauči.
„Snažila jsem se ji nestrávit v posteli, chodila jsem i do sauny. Prostě abych se zase nastartovala.“
Třeba také s fotbalovým míčem.
„Byla jsem si zahrát s jedenáctiletou sestrou a jejími kamarády na umělé trávě u nás v Hostinném,“ popisuje. „I nějaký gól se mi sem tam povedl, ale jinak jsem na fotbal fakt nešikovná. A taky jsem musela být sakra opatrná. Už vidím, co by mi trenéři řekli, kdybych jim zavolala, že jsem si třeba pochroumala kotník. No a abych byla brankář, to jsem radši úplně odmítla, protože ruce potřebuju při biatlonu možná ještě víc než nohy.“
Krčmář: Jak mě trenér seřval
O fotbalu hovořil ve středu také Michal Krčmář, byť v jeho případě jen z pozice skalního fanouška Sparty. „Dneska hrajeme pohár v Liberci, ježišmarjá,“ strachoval se, večerní drama však on i Sparta přežili bez úhony.
Při pohledu na novoměstské tribuny se pak vracel do minulosti ke své zdejší slavné premiéře při mistrovství světa 2013, jehož je ze současných reprezentantů jediným stále závodícím aktérem.
Tehdy byl 22letým zelenáčem mezi dospělými a v týmu víceméně náhradníkem za Moravcem, Šlesingrem, Soukupem a Vítkem. Do sprintu, do stíhačky, ani do vytrvalostního závodu nominován nebyl, přesto si věřil, že šanci dostane. Obzvlášť když měl zdravotní trable Zdeněk Vítek.
„Cítil jsem, že na tom jsem dobře, ale furt jsem čekal na svoji příležitost,“ vypráví. „Tři dny před mužskou štafetou jsem šel za Rybisem (trenérem Rybářem) a povídal mu: Tak už mi řekni, jestli ji pojedu, nebo ne, chtěl bych to vědět. A on mě totálně seřval, že na to nemám právo, ať se připravuju, a že i kdyby mi to řekl hodinu před startem, musím být připravený. Ale ve finále mi tahle rozmluva pomohla a připravený jsem byl.“
Při vzpomínkách, jak potom na čtvrtém úseku před vřícím kotlem stadionu uhájil šesté místo před Italem Hoferem a v cíli si dopřál oslavné supermanovské gesto, přiznává: „Ještě teď když o tom mluvím, nabíhá mi pod bundou husí kůže.“
GESTO SUPERMANA. Milan Krčmář protíná cílovou pásku závodu mužských štafet na biatlonovém šampionátu v roce 2013.
Letos už bude mít na tribunách i jedenáctiměsíčního syna Viktora. „Ale pořídili jsme mu pro jistotu na uši protihluková sluchátka, protože zvukový ohlas je tu opravdu dost vysoký.“
Mareček: Tady za rohem bydlím
Zatímco Krčmář se do reprezentace a ke startům v Novém Městě probil z Vrchlabí, kde se narodil, benjamínek týmu Jonáš Mareček to sem má takříkajíc za rohem. Letos se stane úplně prvním biatlonistou pocházejícím z novoměstského regionu, jenž na zdejších tratích nastoupí do Světového poháru.
„Vždycky jsem se sem chodil dívat jako malý kluk, i na mistrovství světa 2013. Tehdy mi bylo dvanáct, to už je kupa let,“ vzpomíná. Bydlí v Petrovicích u Nového Města a do areálu to má pět minul autem.
SNĚHULÁK. Maskot letošního Světového poháru biatlonistů v Novém Městě.
„Taťka se znal s trenérem místních žáků,“ popisuje juniorský mistr světa začátek své cesty k biatlonu. „Ale v žákovských kategoriích jsem nebyl extra výjimečný, takže jsem tehdy ani neměl myšlenky, že tady jednou budu startovat na největších závodech.“
Před necelými dvěma týdny se ve 22 letech ocitl v roli, kterou by si nepředstavoval ani v nejdivočejším snu. Na šampionátu v Oberhofu přebral na čtvrtém úseku českou štafetu senzačně na prvním místě, před velikány Fillonem Malletem, Johannesem Böem a Samuelsssonem.
Po dvou trestných kolech doběhl čtvrtý a za cílem byl smutný.
S odstupem času nicméně říká: „Nechci aby to vyznělo blbě, ale z té štafety mám vlastně hezký pocit. Myslím že i kdyby byla má střelba čistá, stejně bych proti těm třem neuhájil medaili, protože nikdo z nich bohužel nezaváhal. A i čtvrté místo je moc pěkný výsledek.“
Davidová: Jsou to tratě pro mě nebo ne?
Markéta Davidová vezla z Oberhofu místo páté a šesté, dvakrát šla na květinový ceremoniál, postupně nabírala běžeckou formu a také bojovala se svými problémy s hlasivkami. Ty se ke konci mistrovství lepšily, jenže v Novém Městě opět trochu chraptí. „Nedá se nic dělat, žádná antibiotika na to brát nemůžeme,“ povídá.
Po tréninku přesto vypadala celkově docela dobře naladěna.
NA DOMÁCÍ PŮDĚ. Markéta Davidová při tréninku před závody SP v Novém Městě.
„Zdejší tratě jsou klouzavé, takové mi sedí. Těším se na závody, pro každého z nás je speciální startovat tu před plnými tribunami. Bude to mazec,“ říká, byť zároveň dodává: „Na druhou stranu se mi tu nikdy nezávodilo úplně dobře, tak nedokážu říct, jestli jsou to opravdu tratě pro mě.“
V roce 2016 v Novém Městě coby mladičká teenagerka prožila životní premiéru ve Světovém poháru a ve sprintu dojela devětašedesátá. „Atmosféra byla masakr. Nepřipadá mi to ani tak dávno, i když to dávno je,“ vzpomíná.
V prosinci 2018 už byla na Vysočině v roli velké české naděje, jenže po 67. místě ve sprintu ronila za cílem slzy zklamání
Ale také tu v covidovém poháru 2020 doběhla ve sprintu třetí za Němkou Herrmannovou a Francouzkou Bescondovou.
A o rok později šestá ve stíhačce.
Zazávodit tedy v Novém Městě umí. Což v pátek může dokázat.
Lägreid: Za covidu zazářil, s covidem letos mizí
Žádné závody naopak letos v Novém Městě nezažije Sturla Holm Lägreid, který z druhého místa pořadí Světového poháru ztrácí 219 bodů na již prakticky nedostižného krajana Johannese Böa.
Na Vysočinu, kde zažil v covidovém roce 2020 před prázdnými tribunami zdařilý pohárový debut, sice s norským týmem přicestoval, pro čtvrteční sprint mu vylosovali číslo 16, ale po středečním tréninku Norská biatlonová asociace informovala: „Necítil se zdravotně dobře. Udělal si test na koronavirus, který byl pozitivní. Vrací se domů do Norska.“
Marodka v norské reprezentaci je tak čím dál větší. Už předtím onemocněly Ida Lienová, Ragnhild Femsteineviková a Juni Arnekleivová.
V Novém Městě chybí rovněž jeden ze členů zlaté francouzské štafety z Oberhofu, Emilien Jacquelin. Ze své letošní extrémně nevyrovnané výkonnosti byl natolik rozmrzelý, že raději předčasně ukončil sezonu.
