Tribuny, které v prosinci 2016 málem spadly, když tu v předvánočním čase triumfovala Gabriela Koukalová, jsou liduprázdné a mrazivě mlčí. Před závodem na ně organizátoři rozvěsili aspoň několik různých vlajek a transparentů, které tu minule zapomněli fanoušci ze všech koutů světa, včetně transparentu ukrajinského Fan Clubu Oleny Pidhrušné s její podobiznou.
„To aby ty tribuny byly aspoň trošku barevnější,“ vysvětlovaly dobrovolnice.
"Rozvěsíme tu nějaké vlajky, aby to vypadalo trochu veseleji." Ženy z organizačního výboru Světového poháru biatlonistů v Novém Městě se snaží vylepšit tribuny, které musí zůstat bez fanoušků. https://t.co/ZkPBAJN4DX
Je takřka nemožné popsat velmi zvláštní atmosféru, která doprovázela toto pohárové klání v čase koronaviru.
Přesto přijměte aspoň malou ochutnávku.
Toto je příběh novoměstského sprintu žen.
Hlasatel na stadionu před startem k pár stovkám akreditovaných účastníků usilovně promlouvá: „Pojďme si to užít, ať už se kolem děje cokoliv.“ Slovenská biatlonistka Ivona Fialková nicméně pokrčí rameny: „Připadám si jako na kontrolních závodech. Nové Město, bohužel, ztratilo šmrnc.“
Hlasatel dál mluví, snaží se prorazit svými slovy ticho, ale je to až donquijotská snaha o vyvolání atmosféry velkého závodu.
Na stadionu se rozklusává a rozehřívá Markéta Davidová, o kus dál se několika rychlými záběry dostává na sněhu do varu Lisa Vittozziová, tady jede po trati s číslem 1 Larisa Kuklinová... a za půl minuty i Číňanka Ťia-ling Tchang, s dvojkou na hrudi.
Trenér českých žen Jiří Holubec se na střelnici ohlédne a pronese: „Aha, ono už to začalo.“
Sprint žen v Novém MěstěZpravodajství |
I jemu chybí jindy nadšené odpočítávání posledních sekund do startu, tradiční novoměstské zvony a podmanivá hudba.
„Je mi hrozně, ani se mi na to nechce dívat,“ přizná Jiří Hamza, šéf organizátorů. Chvíli předtím ještě musel řešit seriáll logistických změn, které závody bez diváků přinesly. „Třeba catering. Najednou skoro nikdo z akreditovaných ani pořádně nevěděl, kam se má jít najíst, protože tradiční jídelní stany jsou zrušeny a žádné stánky v areálu nefungují.“
Zatímco se závod a s ním i celý pohárový blok v Novém Městě teprve rozbíhá, montéři u parkoviště P3 rozebírají a likvidují obrovský bílý stan, jenž v minulosti tradičně sloužil k bujarým a hlučným večírkům fanoušků.
Letos nebude potřeba.
Eva Kristejn Puskarčíková se sedmičkou na hrudi už je na ležce a prožívá trápení jiného typu, když si se stávkujícím závěrem malorážky připadá jako ostrostřelec, jemuž zapomněli dát náboje.
Závod je pro Puskarčíkovou ztracen, zatímco Markéta Davidová ze startovací budky s číslem 23 teprve vyráží na trať.
Poté, co měla v nohou sedm startů za jedenáct dnů na mistrovství světa, si Davidová na konci února připadala v Anterselvě jako dokonale vymačkaný citron. „Byla jsem tak mrtvá, že jsem myslela, že nedojdu ani do auta.“
Učila se pak do školy, přicházela na jiné myšlenky a sílu nacházela u své milované kobylky Shelly. „Byla ze začátku uražená, že jsem za ní dlouho nebyla. No prostě klasická ženská. Ale pak už to bylo dobré. Uplatila jsem ji chleby,“ vyprávěla.
Teď zkoumá na trati, sama v lese, co jí tělo dovolí. A usoudí: Na to, jak jsem se cítila předtím, to ještě docela jde.
Za ochranným plotem, střežícím areál před veřejností, podupává pod tribunou skupina fanoušků a aspoň na dálku povzbuzují. „Kdybych je potkala, všem jim osobně poděkuju. Bylo super, že nás tu nenechali úplně samotné,“ ocení po závodě česká jednička.
Také Lucie Charvátová při jejich křiku pookřeje. „Byli i u plotu bouřliví, jak čeští fanoušci umějí být,“ řekne později. „Aspoň jsem se na trati usmála a pomyslela si: To jsou ti skalní, kteří i přes zákazy dorazí a snaží se na hranici zákona něco dělat.“
Ovšem zároveň také ji hned napadne: Stejně je to tak zvláštní.
NENECHALI JE V TOM SAMOTNÉ. Fanoušci v lese za střeženými zátarasy.
Celý český tým byl v posledních dnech pozitivně překvapen z té obrovské spousty povzbuzujících vzkazů, které dostával prostřednictvím sociálních sítí a jejichž obsah se dá shrnout: Je nám moc líto, že tam nemůžeme být, ale budeme fandit aspoň u televize.
„Moc si té podpory vážíme,“ vzkázala všem Davidová.
Už přijíždí k první položce, ulehá na podložku. Nástřel před závodem byl pořádně divoký, chvíli vítr foukal, chvíli ne, pak se nevyzpytatelně točil. „Fakt se to blbě čte, kolik je to cvaků,“ říkala o novoměstském větrné, kolotoči. „Přijde vám, že skoro nefouká, ale jsou to dva tři cvaky.“
Přesto se při závodě snaží naplnit předsevzetí, že bude střílet rychleji než obvykle - a v rytmu.
K takovému rozhodnutí potřebujete notnou dávku závodnické odvahy, ale tahle slečna z Janova ji má.
První rána - mimo. „Úúúú, kalibr,“ zaúpí kouč Holubec. Bylo to tak těsné, jenže terč nespadl.
Nespadl, ale toho se nesmíš zaleknout, bleskově si v hlavě vyhodnotí situaci Davidová. Neví, jestli udělala chybu, nebo jestli jí ránu odfoukl poryv. „Prostě jsem si řekla: To se stane. A střílela jsem dál.“
ONO TO PŮJDE. Markéta Davidová a ležka. A zase rychle na trať.
Všechny další terče už zbělají. Vyráží na trať zatížena mankem jednoho trestného kola. Už tou dobou však začínáme zjišťovat, že kdyby u takové střelecké bilance zůstala, nebude to v cíli vůbec špatné.
Protože:
1. Davidová je rychlá, ze závodnic s jedničkou na kontě nejrychlejší.
2. Hvězdy biatlonu se trápí. Dorothea Wiererová ve žlutočerveném čísle vyrobí tři chyby a nevejde se ani do druhé desítky, Tiril Eckhoffová mine dvakrát, Kaisa Mäkäräinenová i Paulína Fialková třikrát.
Pravda, pravým opakem je Denise Herrmannová. Famózní běžkyně s jindy vachrlatou střelbou si jako starý mazák pohlídala poryv na ležce, načež si při stojce podobně zkušeně stoupne do větrného zákrytu za Rusku Kuklinovou... a vida, zapisuje nulu i ve stoje.
Bronzová sezona. Jsem za to ráda, je to boží, jásala po sprintu Davidová |
„Možná potřebuji na střelnici klid kolem sebe,“ poví později do mikrofonu ZDF.
Má na sobě startovní číslo 3, přesto tušíme: Tady asi běží vítězka. Vždyť pokud Herrmannová výjimečně zastřílí bezchybně, je takřka neporazitelná.
To Markéta Davidová má skromnější cíle: „I být do desítky je pořád pro mě takové malé vítězství.“
Trenér Holubec zrovna na střelnici řeší, co že se to dělo s puškou Puskarčíkové, když se Davidová takřka nezpozorována postaví na svůj stav.
STOJKA O STUPNĚ VÍTĚZŮ. Markéta Davidová a klíčová položka.
Čtyři terče už jsou skoleny. Ten pátý... Uf! Nechce se mu sklopit, ale nakonec tak přece jen učiní. Pohled do dalekohledu odhaluje, o jak neuvěřitelně těsný kalibr šlo, na samé hraně možného. Terč, který zbělal, jako by vracel Davidové občasnou smůlu z předchozích závodů.
„Tak to mám dneska na kalibry, které mi spadly a nespadly, fifty fifty,“ bilancuje.
Psychicky osvěžena zdařilou položkou vyráží do třetího kola. „Myslím, že mi ta střelba opravdu půjde i rychleji,“ uvažuje. „Dřív jsem se jí dost bála, nosila jsem v hlavě, že se při závodě bojím střílet rychleji. To potřebuju odstranit. Ale v Anterselvě jsem se utvrdila, že to i při závodě rychleji umím.“
Potřetí v životě startuje na Světovém poháru ve Vysočina Aréně. V prosinci 2016 při životním debutu v první lize skončila devětašedesátá. A v prosinci 2018 už coby velká česká naděje na přední příčky minula ve sprintu čtyři terče, byla sedmašedesátá, ronila krokodýlí slzy, odmítala s kýmkoliv hovořit a vytratila se ve své mysli do kraje, kde mohla být jen ona sama.
S uspokojením si pomyslí: Dnes to bude lepší.
O dost lepší.
Jistě, Herrmanová je nedostižitelná. Teď i Francouzka Anais Bescondová trefila druhou nulu a vklínila se v pořadí po druhé střelbě před Davidovou. Zato jinak? Široko daleko žádná další konkurentka. Snad ještě Němka Franziska Preussová, ale ne, i ta právě dvakrát chybuje.
Markéta Davidová má našlápnuto ke stupňům vítězů. Tým, rozestavěný u trati, se jí snaží naznačit: Ve hře je velký výsledek.
Zatímco předloni v Novém Městě diváci fandili tak divoce, že na trati nerozuměla pokynům trenérů, tentokrát zřetelně slyší „naprosto všechno, dokonce i to, co jsem nechtěla“.
Napadne ji, jak o den dříve pokřikovali ve ztichlém areálu na servismany. „Tehdy nás muselo být slyšet snad až do Žďáru. A teď taky. Je to mazec.“
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2019/2020 |
Už se žene cílovou rovinkou, doprovázena skromným potleskem hrstky pomocníků u hrazení, ještě zaspurtuje, předstihne o minutu před ní startující Norku Ingrid Tandrevoldovou, protne fotobuňku, padne na kolena na sníh.
Je druhá. A o chvíli později, po příjezdu Bescondové, třetí.
„Jenže mám číslo 23, dost nízké. Spousta holek je ještě na trati,“ povídá.
Scenérie za cílem je dalším bizarním kouskem skládačky tohoto podivného Světového poháru. Z nařízení úředníků IBU je zde vytvořeno 1,5 metru široké a dvěma ploty ohraničené území nikoho, oddělující závodníky od reportérů. „V zájmu ochrany zdraví účastníků,“ sdělil nám bulletin IBU.
A tak se všichni novináři natahují s diktafony i mikrofony, aby překonali aspoň část této propasti, což závodnice poněkud pobaveně pozorují. Někteří přicházejí vybaveni mobily na dlouhých selfie tyčích, zatímco reportér rakouské televize raději pošle Lise Therese Hauserové na druhou stranu barikády mikrofon, ať do něj své dojmy namluví sama.
A ještě jedna fotka, jak vypadá Světový pohár v biatlonu v Novém Městě v čase koronaviru. IBU zakázala mezi reportéry a závodníky bližší kontakt než na 1,5 metru. A tak je odděloval za cílem "suchý příkop". Zpovídána je Eva Kristejn Puskarčíková. https://t.co/GO8Ktfm2wr
Snažíme se sdělit stále nevěřící Davidové, že její třetí místo dostává čím dál jasnější obrysy.
„To by bylo boží, kdybych na něm zůstala, ale je tam ještě spousta závodnic, tak bych nepředbíhala,“ reaguje.
Přesto už ji nikdo neodsune!
Po Veronice Vítkové, třetí ve sprintu v roce 2015, a po Gabriele Koukalové, vítězce slavného hromadného závodu v prosinci 2016, se teprve potřetí v historii v Novém Městě děje, že zde český biatlonista končí v individuálním klání Světového poháru na stupních vítězů.
Rodí se nejen nejtišší třetí místo Markéty Davidové, ale i... „Takové nejblbější,“ uleví si Hamza. „Markéta nám všem zvedla náladu, jenže všichni si zároveň umíme představit, co by se tu dělo, kdyby ty tribuny byly plné. Mohlo to tu zase být jako za dob Gabči. Smutnej příběh.“
S Herrmannovou a Bescondovou kráčí Davidová na stupně vítězů, u nichž jí aspoň špalír dobrovolníků a rozhodčích přichystá nadšené přivítání. „Oni se vážně tak snaží, abychom to v tom prázdnu měli trochu veselejší,“ opět je oceňuje.
Vanessa Hinzová, Franziska Preussová a s nimi celý německý tým přeskáče umělohmotné zátarasy u vchodu na tribunu a coby ojedinělý ostrůvek „diváků“ odtud aplaudují vítězné Herrmannové.
Že by aspoň nějací diváci? Německá výprava vzala uzavřené tribuny v Novém Městě útokem, aby odtud mohla aplaudovat Denise Hermannové, když ji dekorovali vítězkou sprintu. https://t.co/k4VMZVlqpn
„Vyhrála jsem závod duchů,“ prohlásí Němka. Slovo duch se následně objeví v titulku takřka každého zpravodajství z Nového Města na německých serverech.
Druhá Anais Bescondová vypráví: „Tolik let už dělám biatlon, ale tak zvláštní závod jsem ještě nezažila. Opravdu mi lámalo srdce, když jsem si vzpomněla na to, jak fantastičtí diváci tady vždycky byli. A dneska? Ticho.“
Hamza kráčí od ceremoniálu a říká: „Musíme se fanouškům omluvit, že u toho nemohli být, ale jsou situace, které opravdu neovlivníme.“
Davidovou v tradičním rituálu český tým vyhazuje nad hlavu, vzápětí se vydává pryč, v ruce má kytici, na baťůžku své dva talismany jednorožce, už zase stojí za suchým 1,5 metru širokým příkopem u novinářů, a uvažuje: „Kdyby tu diváci byli, mohlo se stát, že nezastřílím takhle dobře. Byla jsem dnes víc v klidu, než když na mě někdo křičí. Už jsem tu jela před fanoušky předtím dva závody a pokaždé se mi nepovedly. Ale stejně bych strašně moc chtěla, aby tu dneska lidi byli. Doufám, že si to užili alespoň u televize.“
"Tohle bylo mé nejtišší třetí místo." Markéta Davidová po novoměstském podivném závodě před liduprázdnými tribunami, už počtvrté v sezoně na bronzovém stupni (3x sprint, 1x smíšená štafeta). "Jo, mám takovou dobu bronzovou." https://t.co/92vBiqShsD
Usmívá se, ovšem není v takovém tom euforickém stavu, jaký jindy po opravdu povedeném závodě máte.
Jak popsat její pocity?
Zmatená. Ano, to je to slovo.
Měla by se radovat, vždyť pouze dvakrát v sezoně se jí povedl takhle skvělý výsledek.
„Tím víc mě mrzí, že je to před prázdnými tribunami,“ říká však.
Hamza hledí na ženu, která má být nástupkyní Koukalové a Vítkové, a sám sebe i všechny okolo ujišťuje: „Markéta se tu ještě velkých chvil před spoustou diváků dočká.“
Tentokrát však, když se po dopsání článků scházíme k pozdní večeři, i my zas a znovu říkáme: Bylo to divné. Vážně hodně, hodně divné.
