„Jsem ze svých posledních výkonů rozpačitý,“ říkal mi Michal Krčmář za cílem mužské štafety v Anterselvě.
Skvělý Krčmář skončil ve sprintu čtvrtý, suverénně vyhrál Johannes Bö |
„Po závodech žádná radost, kumuluje se zklamání,“ rozpovídal se tehdy. „Připadám si bez šťávy, bez energie. Musím se nad tím zamyslet, proč se tak děje. Už dva tři roky po sobě mi na konci sezony docházejí síly. To je nutné do dalších let změnit. Protože jinak tu nemám co pohledávat.“
Majitel stříbra z olympiády v Pchjongčchangu 2018 vždy platil za biatlonistu, který o svých výkonech občas až příliš usilovně přemýšlí. Tak to má vrozené.
Být jiný? Víc uvolněný? Snadno se říká, mnohem hůř provádí.
„Jsem typem člověka, který si největší tlak vytváří na sebe sám. Musím zvládnout své očekávání. Pak věřím, že lidem dokážu přinášet radost,“ řekl.
Po večerech si tehdy v Anterselvě chodíval sednout s trenéry Ondřejem Rybářem a Zdeňkem Vítkem, rozebírali možné příčiny jeho stavu. „Byl jsem ze všeho tak nějak přešlý. Cítil jsem, že mám potenciál na jiné výsledky. Ale hlavně jsem se potřeboval vypovídat.“
V ANTERSELVĚ. Michal Krčmář coby finišman nepovedené české mužské štafety na mistrovství světa.
Přesto, ještě než s českým týmem opustil Anterselvu, Krčmář pookřál. „Naštěstí mám letos dva vrcholy,“ vyhlásil. „Tím druhým je Nové Město. Nechci teď zabředávat do myšlenek, proč mám v sezoně velké výkyvy. Na to není čas. Dám se zase do kupy a začnu se připravovat na Nové Město. Když mi to nevyšlo tady, tím víc se namotivuju, abych uspěl tam.“
Tehdy ještě netušil, že domácí Světový pohár zažije takřka bez diváků, že mu budou u trati fandit jen nezlomné hloučky věrných, přešlapujících v lese v bahně za ochrannou bariérou.
„To ticho je fakt ubíjející,“ prohlásil na stadionu před pátečním sprintem. Vzápětí si přikázal: S tím musíš něco udělat.
Aby ticho přehlušil, nasadil si zcela výjimečně při rozjíždění sluchátka a pustil si do nich rock: AC/DC a Guns N’ Roses .
A recept fungoval.
„Díky tomu jsem se uzavřel do svého světa. Našel jsem si cestu, jak se zkoncentrovat.“
NMNM: HOW TO SHOOT A RACE WITHOUT FANS
Jak říká legendární sportovní fotograf Jirka Babica: Když nemáte fanoušky, tak tam dejte tunel. A když nemáte tunel, tak tam dejte les
_____
#nmnm #nmnm20 #biathlonworldcup #biathlon #sportsphotography #lumix #lumixgh5 #lumixg9 #leica818mm #leica200mm @panasonic_czsk
Tak tedy na trať. Všichni velcí favorité už na ní jsou. Teď startovní číslo 55 - Michal Krčmář, Česká republika.
Ne, předchozí rocková vložka ho nerozpálila natolik, aby hned od startu nasadil raketové tempo. To není jeho styl. První kolo má vždy rozvážnější, pomalejší.
Ale když po ležce vyčistil na střelnici i stojku, přišlo to.
Opět jednou, po dlouhé době, se zjevil na scéně Michal Krčmář coby muž velmi rychlých posledních kol.
Na stojku přijížděl devátý.
Když se s ní vypořádal, včetně ošidné páté kalibrové rány, volali na něj. „Jsi sedmý, ale jen deset sekund od čtvrtého.“
Hnalo ho vědomí deseti sestřelených terčů, pocit vlastních neubývajících sil, jistota dobře namazaných lyží i vidina veliké šance na super výsledek, jež se před ním otevírala.
DO POSLEDNÍCH SIL. Michal Krčmář na trati sprintu v Novém Městě
Ta poslední kola ve mně furt jsou, umím je, nezapomněl jsem to, říkal si.
Tolik členů týmu bylo rozestavěno podél trati a snažili se mu v jeho snažení pomoci. „Vždycky se mnou běželi kousek kopce a volali: Jedeš dobře, posouváš se dopředu.“
Na metě 7,7 kilometru dostal hlášení: „Už jsi pátý.“ Předstihl legendu Martina Fourcada, jehož náladu v předchozím kole pokazila zlomená hůlka. A útoku expresu Krčmář neodolal ani Emilien Jacquelin, mistr světa ve stíhačce.
Už byl pod kopcem, vedoucím do cíle, zbývalo mu posledních 700 metrů, když na něj křičeli: „Jsi ve vteřině za Fakem.“
Čtvrtý Krčmář: Byl jsem nahecovaný a chtěl jsem tu prodat, co umím |
To dám, mohl bych Jaka udělat, musím, motivoval sám sebe.
Stalo se.
Přiřítil se do cíle v čase o 2,5 sekundy rychlejším, než jaký měl na kontě Jakov Fak, velezkušený Chorvat ve slovinských službách.
Michal Krčmář právě napsal nejpůsobivější český příběh pátečního sprintu.
Ale zdaleka ne jediný.
V den, kdy naposledy stanul ve startovní brance individuálního pohárového klání veterán Michal Šlesingr, zažil nejbláznivější závod své zatím velmi mladé biatlonové kariéry benjamínek týmu Jakub Štvrtecký.
Však také říkal: „Jet svěťák bez lidí, upadnout, absolvovat ho se dvěma zbraněmi a dát dvě nuly, to se vám moc často nestane.“
Po čisté ležce šel ve druhém kole při sjezdu do až příliš velkého rizika, odstředivá síla ho přetočila a odporoučel se na zem. Než se zvedl a rozjel, ztratil možná 15 sekund a co bylo ještě horší, zlomil si patku u pušky. Což nevěděl, až Ondřej Rybář jej na tenhle malér pod kopcem upozornil.
TAK CO SE MI JEŠTĚ STANE? Jakub Štvrtecký a jeho boj s pády i nefunkčními zbraněmi.
Češi měli jako obvykle u střelnice připravenou rezervu, jenže ta je úplně jiná, než Štvrteckého vlastní malorážka, na jeho poměry strašně krátká.
Vzal si ji, postavil se na stojku a s pocitem „už stejně nemám co ztratit“ vykouzlil další nulu.
Později si ho další biatlonisté dobírali: „Měl bys to dělat častěji a brát si do závodu rezervu, pak budeš střílet líp.“
Skončil na bodech, jednatřicátý, a mohl jen litovat, že jej časová ztráta kvůli pádu a výměně zbraně připravila o post ve druhé desítce a start v nedělním hromadném závodu.
To Michal Krčmář se mezitím chystal na slavnostní ceremoniál, při němž měl společnost vskutku exkluzivní: Johannes Bö, Quentin Fillon-Maillet, Tarjei Bö, Jakov Fak a Martin Fourcade. Jako by se ocitl na exkurzi v Síni slávy světového biatlonu, vždyť kolem něj stál samý mistr světa.
„Co tady dneska předvedl Johannes, je až neuvěřitelné,“ ocenil Krčmář.
Ačkoliv, jak pro koho.
„Já věděl už před závodem, že Johannes je tu dnes v podstatě neporazitelný,“ tvrdil Tarjei Bö. „Jakmile jsem viděl dnešní podmínky (10 cm nového, ale po dešti vlhkého sněhu, vysoká vlhkost vzduchu, teplota +1 stupeň), pomyslel jsem si: V takových je mnohem lepší než všichni ostatní.“
Johannes dal staršímu bráchovi za pravdu. Na trati neměl konkurenci. „Yes,“ vykřikl jeho kouč Siegfried Mazet, když i ve stoje zlikvidoval všech pět terčů, protože na sprint s bilancí 0-0 se hezkých pár týdnů načekal.
It's a fast fire for JT Boe who goes 10/10 and is 17 seconds ahead of Fillon Maillet #NMNM20 https://t.co/yAMafHP3dr
A tak v cíli, v němž měl luxusní 22sekundovou převahu před druhým Fillonem-Mailletem, mladší z bratrů Böových právem pronesl: „Perfektní den, perfektní závod.“
Ze ztráty na Martina Fourcada v bitvě o velký glóbus ukrojil nesmírně cenných 22 bodů, takže jejich odstup při započtení škrtů dvou nejméně povedených závodů činí už pouze 16 bodů.
NAHÁNĚNÁ S FOURCADEM. Johannes Thingnes Bö je zase o kousek blíž k velkému glóbu.
„Musím jít za velkým glóbem pěkně postupně, malými krůčky, protože mi soupeři nic nedarují,“ říkal. „Mám jedinou možnost, jak na glóbus dosáhnout: zkusit vyhrát každý závod.“
Ještě jich bude šest. A Fourcade ví, že šestka je v tomto případě veliké číslo.
Bö ještě ze stupňů vítězů poslal polibek imaginárním divákům a příběh sprintu mužů v Novém Městě se pomalu uzavíral.
Michal Krčmář v něm vydřel druhý nejlepší pohárový výsledek kariéry. Ale stejně jako o den dříve třetí žena Markéta Davidová tak trochu nevěděl, co si s tím počít.
„Z těch prázdných tribun na mě padla deka, mám kvůli nim smíšené pocity. Vždycky jsem chtěl přinášet lidem radost,“ vyprávěl.
Ale až ty pocity odezní... „Jasně, pak si uvědomím, že každý výsledek do šestého místa snese ta nejpřísnější měřítka. A být čtvrtý ve sprintu se obzvlášť cení, k tomu musíte spojit opravdu velmi dobrou střelbu i velmi dobrý běh. Jo, dojde mi, že jde o obrovsky cenný výsledek,“ přitakal.
Koneckonců fanoušci s ním na stadionu svým způsobem také oslavovali.
Na tribunách se v pátek objevily české vlajky s nápisy: „Nejsme slyšet, nejsme vidět, přesto jsme tu s vámi.“
