Seděli jsme s ní v pátek večer v hotelovém lobby v Leogangu, obci vzdálené 10 kilometrů od Hochfilzenu, kde česká reprezentace našla své zázemí.
„Na biatlonovém životě se mi nejvíc líbí, že můžu jíst, co chci, a moc netloustnu. A že můžu po obědě spát,“ zasmála se Tereza Voborníková.
Také však řekla: „Biatlon je celý můj život.“
Proto opakovaně přiznávala, jak velký má ze sobotního startu strach. To když trenéři Egil Gjelland a Jiří Holubec oznámili, že si 21letou naději prověří, zda by mohla být platnou členkou ženské štafety.
„Odhoďte tu nervozitu, je to jen jeden závod,“ nabádali jsme ji.
„Jenže pro mě všechno, nebo nic,“ namítala.
„Tak to není.“
„Když já to holkám opravdu nechci pokazit.“
Markéta Davidová se pousmála: „Bojí se úplně zbytečně, vždyť v ibáči (rozumějte v IBU Cupu) závodila výborně, umí střílet i běhat. A že něco ztratí? Má ještě čas na to, aby vyhrávala.“
Vzápětí se nejlepší z Češek rozhovořila o vlastní štafetové premiéře ve Světovém poháru ve 20 letech v Ruhpoldingu 2017: „Prostě mě hodili do vody. Taky jsem z toho byla vystresovaná. Jediným mým úkolem bylo nejít na trestné kolo, což jsem hned v mé první štafetě nesplnila a byla jsem z toho špatná. Ale člověk si musí všechno vyzkoušet.“
V sobotu před startem si i Davidová vzala Voborníkovou do péče a říkala jí: „Jednou za to budeš ráda, že jsi dneska nezávodila někde na juniorském IBU Cupu, ale tady ve svěťáku. Bude se ti to hodit.“
Tereza Voborníková na trati štafetového závodu v Hochfilzenu
Voborníková postupně odhazovala nervozitu, načež na trati ustála občasné stavy paniky na střelnici i pohled na příliš rychle uhánějící soupeřky. Na trestné kolo nezavítala a že na svém úseku sestoupila ze 7. na 13. příčku pořadí, nikdo neřešil. Stále se učí.
Online přednášky mi vyhovují
Kdysi hrála na kytaru v hudební škole a zkoušela také balet, ale moc ji nebavil. Rodiče nikdy vrcholově nesportovali, ani ji do sportu netlačili. Ale už před deseti lety s nimi doma v krkonošském Hostinném vysedávala u biatlonových přenosů.
Pak od teorie přešla k praxi.
„Nejdřív jsem začala s během na lyžích. Ale přišel biatlonový boom a když jsem se rozhodovala o střední škole, byla možnost přihlásit se i na biatlon. Tak jsem si řekla, že ho zkusím, že k hladkému lyžování se mohu vrátit vždycky.“
VÝSLEDKY: Přehled závodů v biatlonové sezoně 2021/22 |
Okusila nový sport - a záhy jím byla pohlcena. „Doslova mě okouzlil. Když jsem pak na svých prvních závodech v Letohradu uviděla v roce 2013 Ondru Moravce, bylo to: Ježíš, to je Ondra, musím se s ním vyfotit. Ale hrozně jsem se styděla. Pořád mám tu fotku v mobilu.“
Záhy usilovně stoupala po vysoké biatlonové pyramidě pěkně schod za schodem. V roce 2019 dvojnásobná vicemistryně světa dorostenek. V roce 2020 pátá na mistrovství světa juniorů. A v úvodu této sezony čtyřikrát v Top 10 druholigového IBU Cupu dospělých.
Medailistky z vytrvalostního závodu na MS dorostenek v Osrblie 2019. Zleva stříbrná Voborníková, vítězná Slettemarková z Grónska a bronzová Nikkinenová z Finska:
„Většinou mi začátky sezony moc nevycházejí. Až letos konečně vyšel. Druhým rokem se připravuji s ženami a s Egilem Gjellandem a asi mě takový trénink posunul víc, než bych čekala,“ usoudila.
Trocha paniky, boření i zázrak na stojce. Jak Češky zvládaly štafetu |
Což o to, ve Světovém poháru debutovala už v 19 letech v Oberhofu 2020. Tehdy vyprávěla: „Absolutně jsem nepočítala s tím, že něco takového trenéry napadne. Když mi to oznámili, začala jsem nejdřív vyšilovat, že to přece nejde, že ve svěťáku nemám co dělat.“
V německém středisku si připadala jako fanoušek mezi superhrdiny ve fantasy filmu.
„Šílela jsem třeba z Dorothey Wiererové. Říkala jsem si: Ty jo, to je fakt Doro a naživo. A tady zase jsou Béčka, bratři Böové.“
DEBUT VE SVĚTOVÉM POHÁRU. Rok 2020, sprint v Oberhofu a 84. místo se třemi ranami mimo terče.
O týden později ji trenéři v Ruhpoldingu poprvé povolali i do štafety. Ještě ne proto, aby si Voborníkovou kdovíjak prověřovali, ale proto, že po onemocnění Evy Puskarčíkové zrovna nutně nějakou náhradnici potřebovali. „A já do poslední chvíle doufala, že se Eva uzdraví,“ prozradila.
Neuzdravila se. Teenagerka Voborníková v Ruhpoldingu startovala a na úseku dosáhla 19. čas.
Ovšem to vše bylo. Teď je situace jiná. S Ondřejem Moravcem, který přijel do Hochfilzenu pomoci týmu, sedává u večeře. „Když vidím někoho slavného, už z toho tolik nešílím,“ ujišťuje. Nehroutí se ani z atmosféry na stadionu. „Ačkoliv kdyby tu byli i diváci, bylo by to určitě o něčem jiném.“
A hlavně: tlačí se svými výkony do týmu pro Světový pohár.
Kromě toho studuje ve 2. ročníku na Masarykově univerzitě v Brně obor výživa a regenerace.
Dvanáct dobíjení znamenalo pro Češky osmé místo. Štafetě vládly Švédky |
„Celý první ročník mi vyšel na distanční výuku, což bylo super, protože jsem mohla skloubit tréninky a online přednášky,“ vypráví. „Od listopadu už v tomhle režimu zase jedeme. Takže jen pár měsíců předtím jsem se snažila do školy dojíždět. Nebo jsem psala profesorům, jestli by mi neposlali záznamy přednášek z loňska.“
Přece nebudu psát o biatlonu
Obor, který si zvolila, má pro ni i své úskalí.
Ne že by se snažila ostatní poučovat, co mají správně jíst. „Spíš bych to měla říkat sama sobě,“ uculí se.
Copak? Nějaký stravovací hřích?
„Těch je až moc. Hlavně sladké. Což je asi úděl nás holek. Ale dokud sportujeme, tak to jde. I když někdy dá dost práce to sladké vyběhat. Zvlášť pokud jsem doma a chodím k babičce, u které taky moc nejde, abych jedla zdravě.“
Nutno dodat, že na její postavě není záliba ve více kalorickém jídlu znát.
Zdokonalovat se ve znalostech o nástrahách stravování nyní chce i při psaní bakalářské práce.
„Musím si do konce prosince vybrat bakalářku a zaujalo mě téma výživa a obezita u dětí,“ říká. „Mám malou desetiletou ségru, která splácá páté přes deváté. Jasně, mohla bych psát o biatlonu, ale to by bylo takové klišé. Ráda si od myšlenek na něj trochu odpočinu u práce na něčem jiném.“
Koneckonců také u Markéty Davidové útěk ke studiu mnohokrát zafungoval jako dokonalý čistič hlavy.
Kolik času Tereza Voborníková na přípravu své bakalářky dostane, o tom rozhodnou následující týdny. Sobotním vystoupením, při němž ve štafetě neselhala, se zapsala i na listinu kandidátek olympijského startu v Pekingu.
České ženy zatím drží před Švýcarkami desátou příčku v olympijském kvalifikačním žebříčku, jež by jim umožnila nominovat na hry pět biatlonistek.
Je jich teď šest, které se o cestu do Číny ucházejí. Těch šest, které tento týden startují v Hochfilzenu.
Nejméně jedna bude muset z olympijského kola ven.
„Před sezonou jsem o olympiádě vůbec nepřemýšlela, říkala jsem si, že nemám šanci,“ vykládá Voborníková. „Snažím se trénovat tak, jak bych trénovala, i kdyby žádná olympiáda nebyla. A jestli to s nominací dopadne, nebo ne, to uvidíme.“
Kdysi si nechávala zdát, jak jednou pojede velké závody, sledovaná televizními kamerami.
Ten sen si už splnila.
„Ale sny se posouvají. A olympiáda je veliký sen,“ usměje se.
