Ba co víc, Švýcarky, tedy jejich úhlavní konkurentky v souboji o desátou příčku, zaručující nominaci pěti žen na hry, zkolabovaly na poslední střelbě. Biatlonistky ze země helvetského kříže dlouho držely dokonce pátou pozici, jenže po závěrečné stojce musela zkušená, třicetiletá Elisa Gasparinová na tři trestná kola!
Trestem byl pro ně propad na konečné 14. místo.
V olympijské kvalifikaci tudíž Češky navýšily náskok před Švýcarkami na 47 bodů. Ovšem do lednového šestého kola poháru v Ruhpoldingu stále zbývá odjet šest závodů, které se do tohoto žebříčku započítají.
Zároveň český tým otestoval v Hochfilzenu ve štafetě i jednadvacetiletou Terezu Voborníkovou.
TŘI DOBÍJENÍ. Jessica Jislová na stojce prvního úseku.
Od Jessiky Jislové, třikrát dobíjející vestoje, přebírala štafetu na 7. místě se ztrátou 39 sekund na vedoucí Švédky a dovezla ji Markétě Davidové na 13. místě s odstupem 1:23 minuty.
PROGRAM: Přehled závodů v biatlonové sezoně 2021/22 |
Na ležce si nejprve dávala s výstřely řádně na čas.
„Blbě jsem si docvakla zásobník, takže mi první rána nevystřelila,“ vysvětlovala slečna Voborníková prodlevu.
Šlo snad o důsledek její předchozí velké nervozity?
„Spíš jen o moji nepozornost,“ usoudila. „Pak jsem trochu zpanikařila a i ta první rána mi letěla mimo.“
Nicméně ukočírovala sama sebe a veškeré další rány, včetně jedné dobíjené, mířily při ležce do terčů.
Po naháněné soupeřek na trati se vypořádala se ctí rovněž s dvojnásobným dobíjením vestoje. „Musela jsem se vydýchat, abych to byla schopná odstřílet, ale potom už to bylo dobré,“ popisovala.
BOLELO TO. Tereza Voborníková válčí na trati.
Třetí kolo bolelo a ztráta v něm mírně narůstala, což se ale dalo očekávat. „Dvě kola jsem jela sama, neměla jsem se za kým vyvézt nebo si s někým vypomoci,“ posteskla si.
Za předávkou padla břichem na sníh a dlouze tak ležela.
Sečteno a podtrženo si však mohla odškrtnou solidní štafetové představení. „A zkušenost k nezaplacení,“ přitakala.
Předjíždět? Za odměnu...
Markéta Davidová se na třetím úseku snažila navázat na páteční lepší pocity z běhu (“Jo, jelo se mi dneska dobře, i když ve štafetě se to těžko hodnotí.“) a pokoušela se předjíždět své sokyně, čímž posouvala český tým do vyšších sfér.
Jenže v Hochfilzenu od noci chumelilo.
„Předjíždět tady v tom hlubočáku, to je fakt za odměnu,“ utrousila sarkasticky. „Na trati byla vyjetá jedna stopa, navíc brutálně uklouzaná, a okolo ní byl sníh hluboký, kam nemělo vůbec cenu jezdit.“
NAHORU POŘADÍM. Markéta Davidová na cestě k průběžnému 7. místu.
Přesto vytáhla štafetu zpět na sedmou příčku, navzdory celkem třem dobíjeným ranám (1 + 2), za něž si pořádně vyčinila: „Tři je moc. Na stojce jsem dělala nerozvážné chyby.“
Když tato slova pronášela, finišmanka Eva Puskarčíková se po čisté ležce hnala po trati nadále na sedmém místě a Davidová realisticky komentovala: „Spokojenost. Do osmého místa teď bereme cokoliv. I když jsme se mohly dostat i k šestému místu nebýt tolika dobíjení.“
Jakoby věštila, co brzy nastane. Puskarčíková mohla s přehledem zaútočit na šestou příčku, kdyby při stojce nemusela třikrát dobíjet.
Třikrát uf Evy Puskarčíkové
Když jí po základních pěti ranách vestoje nadále svítily tři terče černě, vypadalo to s českými ambicemi nedobře.
V tu chvíli (jak později sama líčila) si Puskarčíková pomyslela: „Hmm, tři na tří, tohle smrdí. Jestli nepůjdu na trestné kolo, bude to zázrak.“
A vidíte, nešla.
„Zázrak se konal,“ zajásala. „Že jsem ty tři dobíjené rány ustála, za to jsem na sebe i pyšná. Už se mi nohy začínaly klepat.“
Běžecky se naštěstí netrápila tolik jako během sprintu. Náporu Norky Eckhoffové sice neodolala, ale před královnou sprintu Běloruskou Solaovou osmou příčku uhájila.
„Stejně mě mrzí, že jsem neměla v posledním kole běžecky na to zabojovat o 6. místo. Bylo kousíček,“ sebekriticky pronesla.
FINIŠMANKA. Eva Puskarčíková jede pro konečnou osmou příčku.
Přesněji: od 6. místa Rakušanek dělilo Češky jen 8,6 sekundy. Jedno jediné dobíjení.
Od bronzové příčky Francouzek zůstaly vzdáleny 1:02 minuty.
I Puskarčíková každopádně pochválila před štafetou tolik vystresovanou mladičkou Voborníkovou: „Jsem ráda, že se to Terce podařilo. Přestože nějaké terče netrefila, nezazmatkovala a dobíjení zvládla. Odvedla dobrou práci.“
Čtyři české ženy si tentokrát dobíjení rozložily rovnoměrně, každá z reprezentantek měla na kontě tři.
V porovnání s minulou štafetou v Östersundu, kde zavítala na trestné kolo tehdejší finišmanka Lucie Charvátová, zůstaly v Hochfilzenu ušetřeny pobytu na tomto nepopulárním místě. Součet jejich dobíjení - tedy dvanáct - byl však nakonec na boj o vyšší příčky příliš velký.
Nadále tedy platí, co připomínají delší dobu: „Až se nám ve štafetě všechno sejde, může z toho být hodně dobrý výsledek.“
