Bylo nebylo, dávno to bylo. Přesněji před třemi měsíci. Ve Slovinsku na Pokljuce. Markéta Davidová tam jela pohárovou smíšenou štafetu, odporoučela se při ní na dvě trestná kola a totálně tím „zazdila“ ambice českého týmu. Načež se jí z očí kutálely slzy velké skoro jako kroupy.
„Pokljuka? Ta je dávno zapomenutá. Od té doby se stala spousta věcí. Nikdo z nás trenérů o ní s Markétou nemluví,“ povídá teď Jiří Holubec, asistent trenéra žen Gjellanda.
Jenže nepříjemné vzpomínky mají tu zákeřnou vlastnost, že vám zablikají v hlavě právě ve chvíli, kdy je tam nejmíň chcete.
A tak se i v mysli Markéty Davidové zjevuje ve čtvrtečním dopoledni velký výstražný nápis: POKLJUKA.
Šampionát biatlonistů začíná a její nervová soustava s ní začíná cloumat jako turbulence v letadle.
„Makula se té smíšenky hodně bála,“ prozradí mnohem později Veronika Vítková. „Dost o té Pokljuce mluvila a tím to z ní asi i spadlo.“
Však také Davidová připomíná: „U mě funguje, že se z nervozity musím vždycky vymluvit.“
Smíšená štafetaZpravodajství |
Není před startem úvodního závodu sama, jehož nervy jsou na pochodu. Finišman Michal Krčmář pozoruje u sebe podobný stav. Těší se a zároveň je nervózní jako málokdy. „Ať už jedeme na stadion, ať už to vypukne,“ přeje si na hotelu.
Pozitivní vlastností českého týmu, včetně toho realizačního, je, že se dovedou uvolnit navzájem. Davidová si v autě na stadion pobrukuje. Také Krčmář říká: „V týmu je sranda. Tím se dostáváme do pohody.“
Od rána chumelí, ale vítr je v normě. Tribuny i okolí tratě se až nečekaně plní. Krčmář odjíždí z nástřelu, zasalutuje. Je čas závodit.
KONEC PROGNÓZ, UŽ SE ZÁVODÍ. Start smíšených štafet.
Pravda, český vstup do závodu připomíná noční můru. První položka. Lisa Vittozziová se po své bláznivé, ale přesné kulometné palbě za neuvěřitelných 19 sekund už zvedá z podložky, zatímco Veronika Vítková na ni teprve zalehá. Ovšem to by ještě nebyl zásadní problém.
Ty dvě rány, které musí Češka dobíjet, už jím jsou.
„Má to všechno dole,“ říká u dalekohledu Jiří Holubec, asistent kouče žen Gjellanda. U Vítkové cosi nenormálního.
Navíc po druhé dobíjené ráně, kalibrové, se terč sice sklápí podobným stylem, jako když se vám ráno nechce vylézt z postele.
„Už jsem chtěla pomalu dobíjet znova, protože ten terč padal tak strašně pomalu. Naštěstí nakonec spadl,“ poví po závodě Vítková.
Přesto je z toho pořádný zásek. „Rázem dostáváme 58 sekund,“ uleví si Jiří Hamza, šéf svazu. Šéfservisman Tom Žídek od počítače do vysílačky hlásí: „Verča jede za celým tím dlouhým balíkem.“ Česká štafeta je jednadvacátá z šestadvaceti a s jejími ambicemi to vypadá bledě.
Mistrovství světa v biatlonu 2019Program a výsledky |
Někdy však musíte padnout takřka až na dno, abyste se odrazili pořádně nahoru. Právě to se najednou děje. Druhá položka vstoje a pět terčů Vítkové je v rytmu a rychle zlikvidováno. Češi jsou rázem čtrnáctí.
„Hned bude veseleji,“ povídá Hamza. „Teď se ještě chytnout Dunkleeové a posouvat se s ní dopředu,“ ukáže na rychlou Američanku kousek před Češkou.
V průběhu celé sezony běh Vítkové tolik haproval. Ale najednou to jde. Co jde, ono to hlavně jede. Zrychluje. „Ujíždí jí to, má sílu,“ hledí spokojeně na trať Holubec.
Co by za takový běh dala Anais Chevalierová. Francouzská parta vyhrála olympiádu a také obě pohárové smíšené štafety této sezony. Jenže právě teď zažívá Chevalierová stav kolapsu. Nejen že třikrát dobíjela, navrch na trati „vyhnívá“, propadá se za Vítkovou a potácí se daleko za ní.
„Když jsem přijela na střelnici, mé prsty byly úplně zmrzlé,“ řekne Francouzka. „Na trati jsem pak doslova trpěla. Prožila jsem zlý, velmi zlý den.“
Ten český se naopak obrací do pozitivna. Vítková se udrží Dunkleeové, předstihuje soupeřky, předává desátá se ztrátou 56 sekund. Ve třetím kole už ani na expres Vittozziovou a další nejlepší biatlonistky takřka nic neztratila.
Usměje se. Mohlo to dopadnout mnohem hůř.
PŘEDÁVKA. Veronika Vítková předává štafetu Markétě Davidové.
Teď nastává čas pro ódu na radost Markéty Davidové.
Zda si benjamínek českého ženského týmu i pro šampionát v Östersundu udržel vynikající formu z předchozích pohárových kol, byla před smíšenou štafetou často diskutovaná otázka.
Odpověď zní: Ano.
Ležka, pět ran, pět skolených terčů.
Stojka, stejný obrázek.
„Dvě nuly. Asi forma,“ spokojeně glosuje výkony kolegyně Vítková.
„Všechno čisté rány, bezproblémové, žádný kalibr,“ povídá u dalekohledu Holubec a Gjelland jen pokyvuje hlavou.
Pravda, Davidová pálí dle svého letošního střeleckého hesla „spěchej pomalu“. Zato na trati spěchá pořádně rychle. „Jede jako dráha, v každém kole stahuje osm sekund na špičku,“ vyzdvihuje Holubec.
PARÁDNÍ PŘEDSTAVENÍ. Markéta Davidová stále formu má, ne že ne.
Až v posledním kole už i tento blonďatý český šinkanzen cítí, že toho má na té poněkud zachumelené trati dost. Přesto, skvělá práce. Druhý čas úseku. Jen německá žíznivá čára Denise Herrmannová, pozdní náhradnice za Lauru Dahlmeierovou, byla ještě rychlejší a udržela svůj tým ve zlaté bitvě s Norskem a Itálií.
Davidová si říkala: Dej první ránu. Vítkovou potěšilo: Měla jsem dost sil |
„Možná že je dobrým receptem, jak nebýt nervózní, být nominovaná až takhle na poslední chvíli,“ usoudí Němka.
Nastává čas mužů - a dalších otázek. Srovnal si Ondřej Moravec během svého soukromého jabloneckého soustředění střelbu, která byla v lednu takřka dokonalá, zato na evropském mistrovství v Raubiči povážlivě haprující?
Což o to, ležku měl celou tu dobu docela v pořádku, a také nyní je při ní neomylný.
DIVÁCI. Přišlo jich v úvodní den více, než se čekalo.
Zato ta stojka... „Tu jsem v posledních týdnech těžce léčil,“ vyprávěl. „Ani ve středu na tréninku to s ní moc dobře nevypadalo, byl jsem docela nervózní. Já a nervózní na tréninku. Proč? Tomu jsem nerozuměl.“
Teď přijíždí na šesté příčce na stojku a Davidová, která právě poskytuje rozhovory médiím, přeruší tok vlastní řeči. „Počkat... Ondra střílí... Yes!“
Ten výkřik „Yes“ je komentářem slečny Davidové k pěti zdařilým ranám týmového parťáka.
„Nemyslel jsem na nic, pustil tam ten svůj automat a ono to zafungovalo,“ zaraduje se Moravec. Světe div se, Češi jsou čtvrtí, půl minuty za toho času bronzovými Italy.
VLÁDCE POHÁRU. Johannes Bö na trati na norské zlaté misi.
Na čele závodu už kralují Norové. „Ještě nikdy jsem neměl titul mistra světa ze smíšené štafety,“ povídá Johannes Bö. Nyní na třetím úseku mocně přispěl k tomu, aby tato věta už brzy neplatila, a vypracoval finišmanovi Christiansenovi 15sekundový náskok na druhé Němce.
Moravec vysílá do boje Michala Krčmáře, řečeného Bimbo, kousek před před Rusy a Švédy.
„S Bimbem ja tam Loginov, to bude dřít,“ tuší Hamza. Zdeněk Vítek, trenér mužů, přidává: „Loginov a Samuelssson, tam už slabých není.“ Tom Žídek anglicky, aby rozuměli i norští trenéři Čechů, záhy do vysílačky hlásí: „Bimbo behind Loginov.“ Bimbo je za Loginovem.
Krčmář na lyžích cítí: Drhne to. Hned na prvním kopci si to bolestně uvědomuje. „Jako bych měl nějakou záklopku, která mě nepustila dál,“ bude vyprávět. „Ne proto, že jsem neměl síly, jen jsem nedokázal vyvinout rychlost jako Loginov a Samuelsson. Zuby nehty jsem se s nima držel na gumě.“
Vleže jednou mine. „Šlo to cenťák nahoru,“ vztyčí Vítek prst. Oprava je však zdařilá. Šlo teprve o třetí dobíjení Čechů v závodě, jsou - a zůstanou - nejlépe střílejícím týmem ze všech.
„Fučák už je za nima, sedmý,“ ukazuje Hamza na Martina Fourcada, snažícího se napravit obří zásek francouzských žen. „Ale sebevědomí si moc nezvedl,“ dodává vzápětí Holubec, když Francouz vleže třikrát dobíjí.
Krčmář opět musí hrát vabank a zkoušet se držet s Rusem a Švédem i s tím rizikem, že se zakyselí a stojku potom neustojí. „Už nemá na co čekat, je to buď, anebo. Kdy zase bude štafeta takhle blízko medaili?“ říká Hamza.
Třetí Ital Dominik Windisch je stále půl minuty před nimi. Při stojce se trápí, třikrát dobíjí. Ovšem to Krčmář nevnímá. „Soustředil jsem se jen na svoji střelbu, Windische jsem neřešil,“ poví. Ital se zachraňuje, uhájí solidní náskok. Krčmář skolí pět terčů pěti ranami, vyráží na trať pátý, kousek za Rusem a kousek před Švédem.
FINIŠMAN. Michal Krčmář a dlouhé östersundské sjezdy.
„Já teď Bimba dlouho neviděl trénovat, ale snad to bude starej dobrej Bimbas a podá si je v rovince,“ doufá přihlížející Moravec.
Zůstane jen u přání. „Švéd už je jen vteřinu za Bimbem,“ zazní ve vysílačce. Pak je Samuelsson před ním a vzdaluje se mu. „Ty lyže Bimbovi nejedou,“ vidí i Holubec.
Norové slaví titul, Německo má stříbro a Itálie bronz. Češi jsou šestí. Před startem Krčmář i Davidová ujišťovali, že první šestka by byl rozhodně úspěch. Papírové do ní Češi nepatřili. Ale v cíli v ní jsou.
„Přesto mám takové smíšené pocity,“ říká nejprve Krčmář, muž s velkým bojovným závodnickým srdcem i pořádnou koncentrací sebekritiky v krvi. „Běžecky to bylo z mé strany trápení. Nevím proč. Snad se tu postupně rozjedu. Ale po tom, jak se pro nás štafeta předtím skvěle vyvíjela, bych byl špatný závodník, kdybych teď řekl, že jsem s šestým místem spokojený.“
Chce to chvilku času, aby si i on srovnal v mysli, že šesté místo berou.
„Jo, najdeme na tomhle závodě spoustu pozitiv,“ poví potom. „Verča pěkně běžela, Makula s Ondrou zajeli super závod, ode mě to taky na střelnici nebylo špatné. Jen mě mrzí, že když jsme se prali o tu čtyřku, na trati mi to nesedlo.“
Sprint žen v ÖstersunduSledujte od 16.15 online. |
Ondřej Moravec hodnotí: „Šesté místo je pro tým super umístění. Rozhodně tím tady nemáme splněno, ale je to pro nás dobrý vklad. Můžeme se podívat k lepším zítřkům.“
Zdeněk Vítek oceňuje: „Tak dobrou střelbu jsme ve smíšence ještě nikdy neměli.“ I Markéta Davidová se usmívá: „Jo, ty mé dvě nuly jsou pro mě nejradostnější.“
Pro Čechy to byl vstup do šampionátu se ctí. Vstup s nádechem naděje.
Už dnes čeká ve sprintu žen další tvrdá zkouška.
„Mám se z čeho odrazit,“ povídá Davidová. „Ale nechci ztratit tu... jak to jen říct...“
Pokoru?
„Přesně. Pokoru. Byl to zatím jen jeden závod.“
Markéta Davidová ve smíšené štafetě: 2. nejrychlejší čas úseku, 10 terčů z 10 zlikvidováno, posunula český tým z 10. na 6. místo.... "Mám se z čeho odrazit," povídala pak. "Ale nechci ztratit tu... jak to jen říct..." Pokoru? "Přesně. Pokoru. Byl to zatím jen jeden závod." https://t.co/lmztu5NHGC
