Dopoledne před smíšenou štafetou napadalo 20 centimetrů nového sněhu a pokaždé, když po trati přejela rolba, udělala na ní rýhy.
„Je to tankodrom. Jako když jedete po vlnovce,“ říkal kouč Ondřej Rybář.
Lois Habert, manžel někdejší hvězdy Marie Dorinové-Habertové, do mikrofonu Eurosportu sděloval: „Vážně složité podmínky. A navíc profil tratě pořád nahoru dolů, nahoru dolů.“
Když na tomto sněhovém tankodromu Sturma Holm Lägreid napálil v prvním kole prvního úseku tempo, zprvu kompaktní balík vzal rychle za své. A před Ondřejem Moravcem se objevila díra.
Ale to nebyl největší problém.
Ten přišel až na střelnici.
Vleže jednou chyboval, načež se mu při dobíjení vzpříčil náboj. „Takže jsem ho tam dával nadvakrát. Čas mé střelby víceméně odpovídal dvěma dobitím a předek mi ujel. Tohle by se mi stávat nemělo,“ zlobil se.
Zvlášť když ani na lyžích neměl nejlepší pocity.
VETERÁN. Ondřej Moravec se pere s tratí smíšené štafety.
A tak po dalším dobíjení při položce vstoje předával až osmnáctý, s minutovým mankem. Šestatřicetiletý muž, druhý nejstarší ve startovní listině, odcházel do buněk a svěřoval se: „Necítil jsem se běžecky moc dobře. A ta ležka! Strávil jsem na ní neskutečnou dobu.“
Michal Krčmář se snažil vylepšit pozici, seč mohl.
„Viděl jsem, že mám u sebe i Hofera s Peifferem, tak jsem se nikam netlačil a snažil se jet s nimi,“ líčil, jak se chytil Itala a Němce, jejichž štafety na prvním úseku rovněž zaostaly.
Ležku zvládl čistě, jenže vzápětí se ozvalo Krčmářovo tělo. Trenéru Rybářovi si po závodě posteskl, že druhé i třetí kolo už nemohl udýchat.
Pět týdnů po onemocnění covidem mu tělo dávalo najevo, že ještě není v optimální kondici.
CO MI TĚLO DOVOLÍ? Michal Krčmář na druhém úseku.
„Na střelnici pak při stojce rány nedodýchnul a musel třikrát dobíjet,“ popisoval Rybář. „Čekali jsme že tu ještě nebude v ideální kondici. Ale tři dobíjení jsou moc.“
Krčmář si jen ulevil: „Lítalo mi to tam po všech čertech.“
Po mužském poločase závodu jeli Češi šestnáctí a mohli dát sbohem snům o tom, že by se mohli přiblížit k loňské bronzové radosti.
„Ani Ondra ani já jsme nepodali výkon, na jaký máme,“ bilancoval Krčmář. „To je pak těžké bojovat o přední příčky.“
Markéta Davidová na třetím úseku kouzlila, vytáhla štafetu o sedm příček nahoru na 9. místo a na dosah sedmého, ale v tento den byla jedinou z týmu, kdo by mohl prohlásit: Povedlo se mi to.
Lucie Charvátová byla na lyžích rychlá a vleže zlikvidovala pět terčů. Potud výborně. Přišla však její obávaná stojka...
...a dvě trestná kola.
„Podložky lehce klouzaly, trochu jsem laborovala s pozicí, ale nepřišlo mi, že bych dělala něco špatně,“ dumala do mikrofonu ČT Sport. „Snažila jsem se pomoct týmu, jak to jen šlo.“
PRO 11. MÍSTO. Lucie Charvátová se blíží do cíle.
Na konci zahajovacího závodu světového šampionátu patřilo Čechům 11. místo ze 27 štafet.
„Což pozitivně rozhodně hodnotit nemůžeme. Nebylo to povedené. S výjimkou Markéty (Davidové) dělal každý další z týmu menší či větší chyby,“ říkal Ondřej Rybář. „Ale na nic se nevymlouváme. Spíš budeme hledat, co můžeme vylepšit. Nemá cenu brečet nad rozlitým čajem, máme před sebou další závody.“
Loni v Anterselvě také Češi nepatřili mezi kandidáty předních příček ve smíšené štafetě, jenže skloubili nejlepší střelbu ze všech (0+2) se solidním během a slavili bronz.
Ve středu jejich bilance na střelnici zněla dvě trestná kola, devět dobíjení.
Závod se tak stal i odrazem současného stavu českého biatlonu. Doba hojnosti (snad jen dočasně) skončila. Tým patří papírově mezi 8. až 10. místo na světě a vyčnívá z něj jen Markéta Davidová. Mladí sice v záloze jsou, především v mužské kategorii, ale rozhodně nečekejte, že zazáří hned.
Moravec už loni na šampionátu v Anterselvě hlásal: „Jedu poslední vrcholnou akci, po sezoně končím.“
Série březnových telefonátů trenéra Rybáře potom jeho názor změnila, ale tentokrát je veterán české reprezentace neoblomný: „Letos je můj konec definitivní. Na beton. Ale snažím se nepřipouštět si tu nostalgii, to by nebylo dobrý.“
Právě ze smíšené štafety má víc medailí než jakýkoliv jiný český biatlonista v historii.
Bronz z domácího mistrovství světa v Novém Městě 2013.
Olympijské stříbro ze Soči 2014.
Světové zlato z Kontiolahti 2015.
A ještě loni, poté co scénu postupně opouštěli jeho souputníci Jaroslav Soukup, Gabriela Koukalová, Veronika Vítková a Michal Šlesingr, přidal nečekaný bronz z Anterselvy.
MISTŘI SVĚTA. Finišman Ondřej Moravec ujel na posledním úseku v Kontiolahti 2015 i Martinu Fourcadovi a Češi slavili zlato. Naproti mu běží Veronika Vítková a Gabriela Soukalová, čtvrtým členem týmu byl Michal Šlesingr.
„Smíšenka byla vždycky můj oblíbený závod. Tým v ní působí jako stmelující prvek,“ říká.
U stmelování nové medailové generace mají být současní junioři Mikuláš Karlík, Vítězslav Hornig, Tomáš Mikyska, Ondřej Mánek a další. Upozornili na sebe mládežnickými úspěchy. Ale přechod mezi muže je v biatlonu jakožto vytrvalostním sportu dlouhý.
„Koukal jsem na své výsledky, když mi bylo 24 let,“ vypráví Moravec. „Našel jsem závody, kdy nejlepší Čech končil kolem 25. místa a ti další kdesi za padesátkou. Potom z toho vyrostla skvělá generace a zrodil se u nás fenomén biatlonu, fanoušci si zvykli na medaile a místa v první desítce. Než se ale takový tým vytvoří, trvá to třeba pět let.“
Švédové by mohli vyprávět. Zažili čtyřleté vakuum, ale tvrdě pracovali s přicházející generací. Pak s ní začali atakovat nejvyšší příčky.
„Já také kdysi vozil juniorské medaile, načež jsem se šest let nedokázal mezi muži prosadit,“ připomíná Moravec.
„Zato potom byl Ondra tím víc stabilnější,“ doplní Rybář. I kouč hledí na mladou krev, hlásící se o slovo, s nadějemi. „Ale nic se nedá uspíšit. Silná generace dnešních mladých kluků potřebuje čas. Ovšem my na ně zároveň musíme tlačit, aby ho neprohospodařili.“
NADĚJE. Junior Mikuláš Karlík si v Oberhofu odbyl debut ve Světovém poháru a s týmem je i na Pokljuce.
Roli nejzkušenějšího muže týmu po Moravcovi brzy přebere 30letý Michal Krčmář. Ten doufá, že na sklonku vlastní kariéry, ať už při mistrovství světa v Novém Městě 2024 nebo na olympiádě v Miláně 2026 zažije nový medailový rozlet Čechů.
„Je dobře, že si naši mladí letos zkusili i svěťák,“ tvrdí Krčmář. „Viděli, jaký je to v něm frčák, a pochopili, že musí hodně zabrat. Každých 10 minut, které stráví denně na tréninku navíc, v součtu dělá hodně.“
Než se prosadí mezi dospělými, zvykněme si, že medailové ambice Čechů budou nějaký čas v prognózách spojovány takřka výlučně se jménem Markéta Davidová.
Středeční štafeta byla jasným důkazem. Na třetím úseku snížila ztrátu na vedoucí Tiril Eckhoffovou a s norským rychlíkem měla též srovnatelný běžecký čas.
A to ještě v cíli říkala: „Doufám, že se tu postupně trochu víc rozjedu.“
