O takovém umístění se vám v polovině závodu asi nesnilo, co?
(Smích) V půlce závodu jsem se za sebe styděl a myslel jsem si, že budu okolo padesátého, šedesátého místa.
Fakt?
A to ještě s tím, že dám ty nuly. Byl jsem relativně skeptický v hlavě, i ve třetím kole jsem se trochu pral s motivací do zbytku závodu. Ale nějakým způsobem jsem se asi dokázal přeprat, a ještě se nějakým způsobem zlomit. Já vůbec nečekal, že se bude takhle chybovat, o to překvapenější jsem byl, když jsem to v cíli viděl.
Co se vlastně dělo na první a druhé položce?
Když to řeknu lidsky, tak to byly stupidní, hloupé chyby, které pramenily z přemíry snahy. Chtěl jsem to udělat, jak to člověk dělat má. Pohlídat si střelbu, odstřílet ji čistě, protože jsem věřil, že jsem schopný ji odstřílet čistě. Jenže jsem se dostal do stavu, kdy jsem až moc chtěl, z čeho pak pramenily chyby. Na ležce šlo o předrženou ránu, ve stoje přišla těsná čtvrtá dole, což se může stát, ale já jsem se jí nechal rozhodit, kvůli čemuž jsem pak nezvládl i tu pátou. Byly to chyby pramenící čistě z mého nastavení, z přemíry snahy. Křečovité položky.
Překvapení ve vytrvalostním závodě, vyhrál Babikov. Krčmář čtrnáctý |
Takže po té nepovedené první půlce jste se paradoxně trochu zklidnil?
Už jsem pak víceméně neměl co ztratit. Ne že bych to pak odfláknul, vůbec ne, ale už jsem závod víceméně jen dojel a začal jsem dělat to, co opravdu mám. Co umím a co mi funguje. O to víc mě pak v cíli první polovina závodu štvala. Neměl jsem tak špatné podmínky, abych musel mít tři trestné minuty, byl jsem fakt naštvaný a nedokázal se ani z toho nakonec čtrnáctého místa radovat. Převládal ve mně pocit naštvání z odvedené práce, která nebyla ideální.
Váš trenér Aleš Ligaun říkal, že ve druhé polovině závodu jste měl těžší podmínky na střelnici, ale zvládl jste to.
Na ležku jsem si věřil. Sice se vítr točil zleva zprava, ale já si během nástřelu vyzkoušel všechny varianty a přesně jsem věděl, co dělat, když ty podmínky nastanou. A na té poslední stojce jsem asi měl horší podmínky, ale furt to nebylo nikterak záludné.
V televizi to až tak patrné nebylo. Ale v čem byla ve čtvrtek tak zrádná střelnice v Anterselvě? Jen vítězný Rus Babikov střílel čistě a další dva biatlonisté chybovali jednou. Zbytek dvakrát a víckrát.
První věc je, že jde o vytrvalostní závod ve vysoké nadmořské výšce, kde se únava nasčítá rychleji než v jiných střediscích. A vítr foukal sice hlavně z jedné strany, ale dokázal se rychle přetočit i na druhou. Při nástřelu jste potřebovali najít střed, aby vám to fungovalo, což se mi povedlo. Takže to bylo o tom načíst si dobře střelnici a pak v daný moment správně zareagovat. Tady totiž není ten vítr v televizi až tak vidět, ale stačí, když trochu fouká a už to s ranami něco dělá. Stačí, když trochu povlávají praporky a musíte to řešit pár cvaky.
Michal Krčmář během vytrvalostního závodu v Anterselvě
Což je jiné oproti dalším střediskům?
Přesně tak. Když vezmu třeba Ruhpolding, tak tam když praporky na střelnici povlávaly, bylo to dobré. Musely nabírat 90 stupňů, aby se něco dělo, v Oberhofu to samé. Tady vážně stačí jen lehký vítr.
Na lyžích jste měl tentokrát 17. nejrychlejší čas, to jste se musel cítit vážně dobře, ne?
Bylo to fajn. Trochu jsem se trápil se zády, od třetího kola mě bolelo v bedrech, ale nějak jsem se s tím popasoval. Na to, že jsem jel takřka celou dobu sám, což jsem trochu záviděl Adamovi (Václavíkovi), který vytvořil duo s Christiansenem kousek za mnou. Pomohli si, což mi chybělo. Ale jinak to byl docela kvalitní výkon.
Adamovi Václavíkovi to pomohlo k osmému běžeckému času. Jakub Štvrtecký měl 19. čas, Mikuláš Karlík 33. Je to náznak, že forma stoupá správným směrem?
Když si poskládáme celou tu letošní sezonu a běžecké časy nás čtyř kluků, tak člověk zjistí, že nejezdíme špatně, nejezdíme tak, abychom se nemohli prosadit vepředu startovního pole. A je to jen o tom, aby to člověk spojil se střelbou a sešlo se to ve správný moment. Takže jde spíš jen o navázání na další výkony, které v průběhu sezony máme.
Bez těch tří trestných minut byste skončil druhý. Berete i to jako důkaz, že když se trefíte, může z toho být vážně povedený výsledek?
Je to přesně tak. Když si vzpomenu na dvě sezony zpátky, tak to jsem si vždycky říkal, že kdybych jel čistý závod, pohyboval bych se kolem desítky, teď by to bylo kolem stupňů vítězů, v čemž je vidět posun, i když výsledkově to pořád není ideální, protože vážně dobrých závodů jsem tolik neměl. Ale nejsem v žádné skepsi, protože vím, že mám na čem stavět, jen to musím prolomit.
V sezoně jste jel dva vytrvalostní závody. Na startu sezony v Östersundu jste skončil 21., teď v Anterselvě 14. Takže na olympiádě budete sedmý?
(Smích) Každý závod je jiný. Kdo ví, co nás v Pekingu čekají za podmínky. Samozřejmě by to bylo hezké, určitě bych byl spokojený, ale bude to olympiáda, první individuální závod, ten je vždycky hodně nervózní.
V sobotu vás čeká závod s hromadným startem. Těšíte se na něj o to víc, když vám ten první v prosinci ve Francii utekl?
Ještě přesně nevíme, jaký bude můj plán. Bavil jsem se s Ondrou (Rybářem, šéftrenérem) o různých variantách - i o tom, že bych vynechal hromadný závod a jel štafetu, protože tenhle týden už je aklimatizační směrem k olympiádě. Chci si udělat i nějaké tréninky, pár věcí bokem směrem k Pekingu, tak uvidíme, jestli nastoupím do obou víkendových závodů, nebo jen do jednoho. Ještě to nedokážu říct, ale určitě mě těší, že i kdybych hromadný závod nejel, tak jsem se do něj zase dostal zpátky.
