Snažila jste se na sprint okamžitě zapomenout a hodit ho za hlavu?
To jsem musela. Vyhodnotili jsme si tu ležku s Jířou Holubcem (asistentem kouče, který byl v pátek na střelnici) tak, že jsem při ní blbě zareagovala na vítr.
Špatně jste ho vyhodnotila?
Připadalo mi, že nebyl takový, jak to potom vypadalo na terči. Je to blbé, ale stát se to může. Vítr tady není až tak jednoduchý na přečtení. Zdá se, že není moc silný, ale ve skutečnosti je. Tu ležku ve sprintu jsem musela hodit za hlavu. Ještě jsem pak v pátek večer poprosila Egila (trenéra Gjellanda), abychom se podívali na moji pozici, protože jsem se v ní už předtím na tréninku necítila úplně dobře. To mi před masákem taky pomohlo.
Upravili jste ji?
Něco málo jo.
Což bylo asi důležité i pro vaši hlavu, ne? Vědomí, že jste oproti sprintu něco změnila.
Právě. Ona taková úprava funguje spíš psychicky, jako placebo, než že bych něco zásadně změnila.
Při hromadném závodě jste se už cítila na střelnici dobře?
Při ležce rozhodně. Ve stojce jsem si snažila hlídat, aby mi rány nešly nahoru, jak se mi tady stávalo, a pro změnu mi jedna utekla doprava. Nejsou to čtyři nuly (1-0-1-0), ale není to ani střelecká bilance, ze které bych se měla hroutit.
Navíc jste k ní přidala pátý běžecký čas.
Jsem ráda, že jsem se na trati cítila dobře, že ještě nějaké síly mám. A konečné desáté místo je prostě to, na co mi to momentálně stačí. Holt to není letos takové, jak bychom si všichni představovali, ale tak to je.
Trať v Otepää je zvláštní, běžecké kvality se na ní ukáží víceméně jen v první polovině okruhu, než dojde na sjíždění ve druhé půlce.
Jasně, ta druhá půlka je pak o lyžích, sjezd rovně dolů, žádná záludná zatáčka, potom malinký kopeček a zase se sjíždí. První část okruhu je rozhodně mnohem těžší.
A v ní jste vždycky stahovala ztrátu.
Jo, z toho dlouhého sjezdu nám potom lyže vyloženě nejely, na druhou stranu však nebyly dnes pocitově za mě ani úplně špatné. Furt to byly lyže, na kterých se dá závodit, akorát nestačily z kopce dolů. Je jasné, že ze dne na den teď lyže nezměníme. Když nám to nefunguje celou sezonu, nemůžeme čekat, že se stane zázrak a budeme mít najednou nejlepší lyže ze startovního pole.
Navíc situaci určitě nezjednodušuje fakt, že v Otepää musel narychlo zaskočit záložní servisní tým, protože většina členů toho „svěťákového“ má covid.
Ale perou se tu s tím dobře, v posledních dvou závodech jsem měla takové lyže, že podobně dobrý pocit jsem s nimi během sezony mockrát neměla.
Oživila jste v estonském středisku také vzpomínky, jak jste si tu v roce 2018 běžela pro titul juniorské mistryně světa?
Samozřejmě, že jsem si vzpomněla, ale tohle jsou už úplně jiné závody. Přijde mi, že se to událo hodně dávno, ačkoliv od té doby uplynuly jen čtyři roky.
Závod s hromadným startem ovládla Elvira Öbergová. Davidová v Otepää desátá |
V neděli vás čeká smíšená štafeta s obrácenými úseky, tedy s muži na prvních dvou a se ženami na třetím a čtvrtém. Navíc v ní poběžíte 7,5 kilometrů místo tradičních šesti. Jste přívrženkyní těchto změn?
Ne ne, vůbec mi nepřijdou jako rozumné. Nevím, koho to napadlo.
Zastánce genderové vyváženosti v biatlonu.
No to je skvělý. (zasměje se) Přitom mi zrovna tohle jako genderová vyváženost nepřijde. Ještě bych pochopila, že budou prohazovat pořadí úseků holky - kluci. Ale nevím, proč mám jet ve štafetě 7,5 kilometru, což je můj sprint. Myslím, že trojdenka v Otepää je ke konci sezony vážně docela náročná. Zítra to bude těžké. Ale dnes nějaké síly byly, zaťukám to, a snad se najdou i zítra.
Pak už vás čeká jen cesta do Osla na pohárové finále. Odtud si přinejmenším odvezete křišťálovou ozdobu do bytu, až na Holmenkollenu přeberete malý glóbus za vytrvalostní závod.
Doufám, že si tam zajedu i ještě nějaký dobrý závod a prolomím ty své letošní sprinty. Nějak mi to v nich letos nejde. Tak uvidíme.
