Sesadit Martina Fourcada z trůnu, na němž Francouz sedm sezon sedí, takový je jeho cíl.
„Rivalita mezi nimi je už větší, než jaká byla mezi Björndalenem a Poiréem na začátku 21. století,“ soudí bývalý šéf francouzských biatlonistů Stéphane Bouthiaux. „Spolu posouvají biatlon na vyšší úroveň.“
Ale jak jsou si nepodobní!
„V kauze ruského dopingu Martin ukázal, že cítí zodpovědnost za celý náš sport. Naopak Norové mě zklamali,“ srovnává Michal Šlesingr. „Cítím z nich, že jsou trochu sobecky zaměřeni jen na své výsledky a to okolo nechávají na ostatních.“
Crazy boy, také tak Johannesovi Böovi říkají. Siegfried Mazet, dříve šéftrenér Francouzů a nyní střelecký kouč Norů, důvěrně zná jeho i Fourcada: „Martin je jako váš dokonalý švagr. A Johannes je rocková hvězda.“
Pro vtípky Bö nikdy nejde daleko. Tak jako když se na konci svého průlomového mistrovství světa 2015 převlékl v Kontiolahti do kostýmu Spider-Mana. Nebo když si po bujarém večírku v průběhu pohárového finále v Chanty-Mansijsku stoupl následujícího dne k trati a „strašil“ projíždějící závodnice tím, že si před nimi stahoval kalhoty.
Norská televize se toho chytila a při šampionátu v Oslu 2016 natočila fiktivní dokument, v němž se Johannes na oko přiznává, že trpí fóbií z oblečení, a proto se je snaží ze sebe všude strhávat.
Což vzápětí kameramanům ochotně a názorně předvedl.
Ne, není dokonalým tréninkovým typem. Letos v červenci přiznal: „Pár týdnů jsem nedělal nic, protože jsem byl na líbánkách. Biatlonem žiju spoustu let takřka 24 hodin denně. A ženíte se často jen jednou za život. Tak jsem si to užil. Proto teď mám fyzičku na úrovni 2 z 10.“
Co zanedbal, chtěl zase rychle dohnat. „Ví, že jen když bude mít ještě větší fyzičku, může Fourcada sesadit,“ chválil jej norský běžecký kouč Egil Kristiansen, jak tvrdě se opřel do přípravy.
Možná až příliš tvrdě.
V závěru letní přípravy musel Bö celý měsíc kurýrovat bolesti zad.
Vyřešit se snažil rovněž potíže s ramenem. Dlouhodobě jej sužovaly pohmožděniny v místech, kde při poloze vleže opírá zbraň o tělo. „Kvůli té bolesti bývala má střelba často velmi nevyrovnaná.“
Proto namontovali na zbraň speciálně upravený hák, jenž má tlak na ramenní kloub omezit. „Mám teď mnohem větší stabilitu,“ libuje si. Kouč Mazet se jen pousměje: „Kdovíjak spásonosná úprava to není, ale Johannese uklidnila.“
Po třech vítězstvích v řadě i tak minul ve stíhačce v Hochfilzenu šest terčů. Přesto si do Nového Města přivezl 57bodový náskok v poháru před Fourcadem.
Společné mají to, že oba následovali do biatlonu své bratry: Fourcade o čtyři roky staršího Simona, Johannes o pět let staršího Tarjeie, majitele velkého glóbu a trojnásobného mistra světa v roce 2011.
Tehdy, v Chanty-Mansijsku 2011, Tarjei Bö prohlásil: „Na světě je ještě jeden lepší biatlonista: můj mladší bratr Johannes. Až přijde do Světového poháru, půjde z něj strach.“
Na rozdíl od občas rozhádaných Fourcadů byl vztah Böových až ukázkový. „Jsme s bráchou ti nejlepší přátelé,“ ujišťuje Johannes. „Je dobré, že jsme v týmu spolu, vždyť celý rok musíme cestovat a nevidíme další naše blízké.“
Johannes Thingnes Bö po těsném triumfu ve stíhacím závodu v Pokljuce.
Když po olympijské zimě opustily norskou reprezentaci legendy Björndalen a Svendsen, čekalo se, že se Johannes stane kapitánem týmu. Ten však vyhlásil: „Tím je teď Tarjei. Já mu budu jako správný mladší brácha krýt záda.“
Ovšem nikoliv ve výsledkových listinách.
„Johannes má v sobě oheň, aby jednou biatlonu dominoval,“ povídá Martin Fourcade s nevyřčeným dovětkem: Jenže teprve tehdy, až odejdu já.
Přestože je Johannes Bö v posledních sezonách rychlejší, stačit to nemusí. Na konci minulé zimy mu stále na Francouze 89 bodů chybělo.
„Vím, že sebrat Martinovi velký glóbus bude přetěžké. Ale věřím sám sobě,“ tvrdí. „Pokud mi nabídne jen malou šanci, využiju ji.“
