Ve střelecké tabulce šampionátu jí patří pátá příčka a kdyby v duelech proti Rusku a Japonsku neměla výpadek, téhle prestižní statistice by bezesporu vévodila.
"Byl to osmý zápas v deseti dnech, fyzicky je to nesmírně náročné. Ale čeká nás finále mistrovství světa, to ještě musíme zvládnout," řekla bezprostředně po semifinále uplakaná Eva Vítečková.
Po semifinálové bitvě jste měla dres od krve. Co se stalo?
To bylo jen škrábnutí, nic vážného. Pamatuju si, že v Turecku jsem měla triko od krve mnohem víc.
Proti Běloruskám na vás vyšly střely v nejtěžších momentech. Trestné hody na konci základní hrací doby i prodloužení a navíc i těžká trojka v závěru nastaveného času.
Ta trojka byla moc důležitá, po ní jsme odskočili na čtyřbodový rozdíl a Bělorusky už neměly moc času. No a trestné hody, ty mi tady prostě jdou.
Máte při nich úžasnou bilanci 28/28, takže sto procent. Ale jak těžké je jít na ně, když jde o finále, vedete o dva body a je pár vteřin do konce?
Nejde to házet, jako by se nic nedělo. Ale člověk si ani nemůže říkat, že ho možná čeká finále mistrovství světa. To by ještě zvětšilo nápor na psychiku.
Bělorusky vedly jen v první čtvrtině a v nastavení najednou překlopily skóre na 73:72 v jejich prospěch. Přežily jste v tu chvíli klinickou smrt?
Říkala jsem si, hlavně teď nesmíme dostat trojku. Bylo to strašně nervózní, prostě bitva o finále, co vám budu vykládat.
Co se stalo na začátku utkání, působily jste tak nějak svázaně?
Proti Australankám jsme byli outsider a najednou se to otočilo. Proti Bělorusku od nás fanoušci čekali jasný postup. Najednou jsme byly favorit a právě tohle nás svázalo. Taky jsem si po zápase pořádně pobrečela, když z mě tohle napětí spadlo.
Ale pořádně.
Vůbec si nepamatuju, že bych někdy jindy takhle bulela (a znovu se objevují slzy). Vážně to byl nápor, ráno jsem vůbec nemohla dospat. Říkala jsem si, ať už jdeme hrát, ať už to máme za sebou.
Byla jste nedočkavá a pak svůj první koš trefila až někdy v osmnácté minutě.
Zase střílely jiný, já si čas první přesné střely fakt nekontroluju.
Jiný čas je ten, který strávíte na hřišti, prakticky nestřídáte.
Jenže já tam toho zdaleka nenaběhám tolik jako Machule (Hana Horáková). Lidé v hale jsou úžasní, člověk pak únavu ani necítí.
Nelimituje vás nachlazení? Viděl jsem, že máte v trenkách kapesník.
Ne, to není kvůli rýmě, tu naštěstí nemám. Jen jak tam běhám, potřebuju si občas odfrknout.
Co dál ve finále?
Máme jistou placku, to je sen. Říkala jsem si, že i nějakej pátej flek by byl krásnej úspěch. My tady zažíváme něco neuvěřitelného.
A máte recept na zlato?
Budeme zase outsider. Nejlepší by bylo zopakovat výkon, který jsme předvedly proti Australankám. Můžeme být už naprosto v klidu, tu placku máme doma.
