"Dřív jsme si říkali, že chceme do čtyřky. Ale teď jsme si pověděli, že musíme postoupit do finále, když tu taková šance byla. Každý si myslel: čtyřicet let nebo bůhví kolik taková situace nastat nemusí. To vytvořilo nový tlak. Kvůli historii jsme nemohli říct, že to už stačí," tvrdí český kouč.
A takhle cestu přes Bělorusko do finále a do dějin viděl.
Jak to vypadalo v šatně před zápasem?
Panovala nervozita. Bylo tam takové ticho, že jsem to musel nějakým způsobem povzbuzovat. Snažili jsme se atmosféru trochu probudit a upozornit, že když nám někdo podá ruku, vezmeme si ji i s ramenem. A že nenažranost tu musí být. Že finále hrát chceme.
A bylo nutné povzbuzovat tým také během utkání?
Myslím, že se holky povzbuzovaly spíš samy. Navíc hala bouřila. Takže to nebylo zase tolik na mně. Já už tam byl zbytečný.
K postupu českých basketbalistek do finále mistrovství světa přispěla dobrým výkonem i Eva Vítečková.
OSLAVY. České basketbalistky slaví postup do finále mistrovství světa.
Jak se proměnila předzápasová příprava před Běloruskem?
Každej zápas je jinej, na každej jsme se připravovali jinak. Někdy vyjde taktika líp, jindy hůř. Během semifinále jsme museli dělat hodně úprav. V obraně i v útoku. Bělorusko hraje v tomto složení pět let. Je to silný a zkušený tým.
V čem přesně změny taktiky spočívaly?
Nechtěli jsme přebírat. Jejich výšková převaha byla velká, chtěli jsme ve clonách zdvojovat, hrát do šířky. A některé věci nám tam nefungovaly. Chyby v obraně se dělaly. Byla potíž s obranou pivotů, což vedlo k jejich velké úspěšnosti. My hráli pod košem méně tvrdě. Těžko jsme se k tomu dostávali, těžko jsme zdvojovali. Situace se tam vytvářely zkrátka a dobře úplně jiné. V útoku jsme ale byli trpěliví dostatečně. Řekli jsme si o faul, nebo tam koš nakonec padl.
Zápas působil dojmem upracovanosti.
Ale z obou stran. I oni makali, dřeli, nehráli na krásu. Měli jen výhodu, že jednoznačnou situaci vyřešili jednoznačně. My jsme to museli řešit jinak, protože jsme třeba nedali. V konci jsme si ale věřili až příliš. Vždycky jsme mluvili o pokoře, tentokrát tam bylo naše sebevědomí.
Do prodloužení jste šli jako tým, který ztratil náskok. Nehrozil nějaký psychický zlom?
Nebylo by nic horšího než se nedostat do finále vlastní chybou. A tenhle tým věděl, že ji udělal. Mančaft to trošku vybudilo, zatímco Bělorusky si myslely, že už budou na koni.
Hana Horáková se prodírá přes Bělorusku Tarasavovovu během semifinálového zápasu.
Rozehrávačka Hana Horáková zvládla celý zápas. Co říci k jejímu výkonu?
Když si to vezmete zpětně, tak týmy takové vůdce mají. A tým bez vůdce to má trošku těžší. V Hance to je a za to jí patří velkej dík. Na mužském mistrovství světa jste viděli srbský tým, turecký, Amíky. Vždycky tam je člověk, který tým v nejhorší chvíli podrží a dá družstvu řád. Trenér v takovém řevu kolikrát na tým nedosáhne, takže tenhle vůdce koriguje oblast vztahů, kohezi týmu. A trenér do toho nevstupuje.
Teď vás čekají ve finále Spojené státy. Lze něco vymyslet na jejich hru?
Na Spojené státy se bude taktika hledat těžko. Je to velice dobrý tým. Ale připravíme se, jak nejlíp umíme.
sledujte on-line reportáž česko - usa
|
