Po čtyřech letech v zámořské NBA se sžíval s evropským basketbalem, bojoval se španělským zvykem nespěchat.
"Třeba učitelka španělštiny si to vzala k srdci moc. Na hodinu nikdy nepřišla," říká se smíchem. "Nevím, jestli jsem se jejich styl života naučil, ale je příjemnější, než se stále stresovat. Ve Španělsku jsem potkal snad nejvíc šťastných lidí."
Vzpomenete si, kdy jste vy byl šťastný po sezoně? I ta letošní pro vás byla nevyrovnaná. S týmem jste byli třetí v Eurolize, ale vypadli ve čtvrtfinále španělské ligy.
Nejpříjemnější pocit jsem měl asi po druhém roce v NBA, kdy jsem hrál pravidelně v Bostonu. Teď sice nejsem s některými věcmi spokojený, ale mám jiný pocit. V posledních letech jsem říkal: Moc jsem nehrál, kdybych dostal šanci, mohlo to být jiné. Teď jsem mohl hrát každý zápas na špičkové úrovni. Toho si cením mnohem víc, než prosezeného času na lavičce v NBA.
Nepokusíte tedy znovu o NBA?
Agent mi psal, jestli bych byl ochotný přijet v létě na minikempy. Odepsal jsem, že teď ne. Budu mít léto nabité s reprezentací. A necítil jsem, že moje sezona byla dobrá natolik, abych mohl bojovat o návrat.
Na co jste si nejvíc zvykal?
V NBA se prohraje zápas, dobře, zítra je další. V Evropě je v každém tlak na vítězství. Intenzita hry je na nejvyšší úrovni větší než v NBA.
Váš tým pod vedením trenéra Scariola hrál hodně organizovaně.
Každý postupný útok je na jeho pokyn z lavičky. Hraje se akce pro speciálně určeného hráče.
Jak jste snášel, že jste jím nebyl vy?
Častokrát mi to vadilo. Kolikrát jsem hledal možnosti, jak se víc zapojit. Někdy se to dařilo, jindy ne.
Co jste od trenéra slyšel po sezoně?
Že je maximálně spokojený s mým přístupem, z velké většiny je spokojený s tím, co jsem odváděl v obraně. V útoku mu vadila moje herní a ofenzivní nevyrovnanost.
Ale k míči jste se moc nedostal.
Na systém se nemůžu vymlouvat. Sice jsem často stál mimo míč, ale byla moje chyba, že jsem se k němu nesnažil víc cpát.
Kouč Scariolo je i velký organizátor mimo hřiště, že?
Museli jsme cestovat v týmových oblecích. Na večeři se nesmělo v pantoflích a v ničem jiném než v tričku s logem Unicaja. Muselo se počkat, až dojí poslední hráč. Mohla se pít jen voda, výjimečně džusy. Rozhodoval, kdo bude na cestách s kým bydlet. Nechával si od vedoucího týmu vést statistiky, jak jsme druhý den hráli. Ale mně organizace nevadí.
Takže doma máte věci v komínkách?
Na to by asi líp odpověděla manželka, která mi vyčítá, že mám úchylku na srovnávání věcí.
Ve Španělsku jsou i vášniví fanoušci. Vy jste zažil i jejich pískot, že?
V posledním zápase doma projevili nevoli pískáním a bučením. Když na vás pískají fanoušci soupeře, je to spíš pocta. Tohle bylo nepříjemné. Pokud to bylo mířené na mě, bylo to hledání viníka. Ale ti samí diváci mi často aplaudovali. V Málaze máme nejlepší fanoušky, jaké jsem měl možnost zažít. Poslední dvě minuty ve čtvrtfinále Euroligy proti Barceloně jsme se mohli jen postrkovat. V tak ohlušujícím řevu se nedalo mluvit.
