Zápas měl turbulentní vývoj, v poločase jste vedli 46:35, na začátku poslední čtvrtiny zase o dva body prohrávali. Čím to, že se vám třetí čtvrtina nepovedla?
Soupeři ještě víc přitvrdili a my trošku vypadli z tempa v útoku. Museli jsme hrát hodně jedna na jedna, ale tam jsme to přeháněli a sami sebe zakopali do takové díry. Ale pak nám padlo pár střel, pár dobrých nájezdů a vrátili jsme se zpátky do zápasu. Dokázali jsme to ubojovat.
Jak důležité byly v zápase doskoky? V jejich statistice jste za soupeřem zaostali 32:51.
Doskok byl alfa a omega. Oni měli velké a silné pivoty i hráči na křídlech měli i dva metry a o dvacet kilo víc jak my. Bylo potřeba, aby se do doskoku zapojil celý tým. Ve chvíli, kdy jsme ho zvládli, tak jsme dokázali jít přes ně. Ale samozřejmě když v první čtvrtině hráli 70 procent času s balonem oni, tak to bylo těžké. Letos nemáme tým, který by měl nějakou zásadní výšku a už vůbec ne zásadní kila.
I proto jste sázeli na střelbu za tři body? Trojek jste v zápase dali deset.
Jo, bylo jich hodně. Myslím, že je to jasný trend, těžko se můžeme hrnout pod koš v sestavě, jakou letos máme. Máme body hlavně na perimetru, takže bych se ani nedivil, kdybychom měli víc trojek než dvojek.
Nymburk se na druhou výhru v Lize mistrů nadřel, znovu děkuje Hardingovi |
Vy jste se minutu před koncem zápasu vyfauloval a u lavičky jste byl hodně emotivní. Vřelo to ve vás?
Hrozně mě to mrzelo. Jsem v pozici, ve které bych měl být poslední minutu na hřišti. Moje poslední chyba byla smůla, ale faul to byl. Chtěl jsem vypíchnout balon, jenže jejich hráč se mi sklonil do dráhy ruky a já s tím nic nemohl dělat. Byl jsem naštvaný hlavně sám na sebe. I když jsem věděl, že kluci to zvládnou.
Po roce a půl jste hráli znovu v Praze před diváky. Jak jste si to užil?
Byl to krásný zápas. Když po koši přišly velké ovace, bylo to super. Měl jsem husí kůži, protože nám to strašně chybělo. Když se člověk dívá na sestřihy z minulé sezony, tak ty prázdné haly vypadají hrozně. Tohle je to, proč basket hrajeme. Teď můžeme jen doufat, že příště bude hala ještě plnější a že nás zase nezavřou.
Jak moc vás nakoplo minulé vítězství nad celkem PAOK Soluň, který jste porazili o bod díky střele v poslední vteřině?
Dalo nám to takovou správnou facku. Nehráli jsme vůbec špatně, ale jenom našimi chybami a tím, že jsme zmatkovali, tak na tu poslední střelu muselo dojít. Proti Igokee jsme koncovku zvládli líp, udělali jsme daleko míň chyb. Musíme hrát takhle, a ne jako na PAOKu, přestože ta výhra byla krásná a divácky povedená.
Igokeu jste porazili také těsně, rozdílem čtyř bodů. Jak důležité jsou takové výhry pro sebevědomí týmu?
Než jsme začali Ligu mistrů, tak naše sebevědomí nebylo úplně vysoké. Neměli jsme super přípravu, naše výkony ani na začátku české ligy nebyly ideální. Ale myslím, že každý zápas jdeme nahoru. Teď už bylo vidět, že víme, jak spolu máme hrát, v některých chvílích jsme si i slušně půjčili balon. Výkony mohou jít ještě nahoru, máme hodně místa na zlepšování.
Pořád se tedy sehráváte poté, co k vám v létě přišli tři noví cizinci?
Jasně a takhle těžký zápas je z pohledu týmové chemie vždycky za dva.
Sestřih ze zápasu Nymburk - Igokea:
V základní skupině zatím máte bilanci dvou výher a jedné porážky, stejné skóre má i Galatasaray. A právě s tureckým týmem byste se měli poprat o přímý postup z prvního místa.
Ta skupina je tak vyrovnaná, že si to netroufnu říct. PAOK, který dvakrát prohrál, tak teď porazil doma Galatasaray, takže ve skupině se může stát cokoliv. Zatím vyhrávají povětšinou domácí týmy, takže naše venkovní výhra s PAOKem nám může hrát do karet. Ale je tam rozdíl pár bodů a pokud se nám nepovede jeden zápas, tak to může vypadat úplně jinak.
