Možná i díky této fintě zažívá Krejčí v NBA tuze vydařené období. Od 11. února naskočil do 18 z 19 duelů svého týmu Oklahoma City, střádá dvacet až třicet minut na zápas. A pilně se zapisuje i do statistik: třeba ve středu zaznamenal svůj první double double v zámoří.
„Je super pocit připravovat se každý den na hráče jako jsou Tatum, Morant, Jokič... Každou minutu na hřišti si užívám. Je to splněný sen,“ pochvaloval si na páteční videokonferenci s českými médii.
Těší vás, že v nejlepší lize světa dostáváte tolik prostoru?
Máme nějaké zraněné hráče, takže minut je spousta. A posledních pár zápasů se mi i docela dařilo. Když jsem před měsícem začal hrát takhle pravidelně, byl jsem po měsíčním zranění a nebyl jsem úplně svůj. Teď už mám ale sebevědomí zpět. Cítím se na hřišti pohodlněji a je to vidět.
Vít Krejčí (27) z Oklahoma City Thunder zakončuje na koš Memphis Grizzlies, sledují ho Brandon Clarke (vlevo) a Kyle Anderson.
Takže vnímáte, že do NBA už zapadáte?
Určitě. Když jsem nastupoval ze začátku, byl jsem nervózní. S každým zápasem se ale cítím líp a líp. Sice hraju jen měsíc, ale zvládnul jsem během něj už osmnáct zápasů, takže jsem tady odehrál víc minut než za poslední dva roky ve Španělsku.
Na největší basketbalové hvězdy světa jste si už taky zvykl?
Když jsme hráli třeba proti Phoenixu a bránili Devina Bookera, tak jsem si říkal: Uf, to bude něco. V sobotu máme zase Nikolu Jokiče. Ale už nemám takový respekt, nejsem tak nervózní. Už se toho moc nebojím.
O vaší pohodě svědčí i čísla, ve středečním zápase proti Orlandu jste si připsal double double za 12 bodů a 11 asistencí.
V půlce jsem věděl, že mám devět bodů a sedm doskoků. Neříkal jsem si, že bych po tom mířil, ale dával jsem si pozor na obranný doskok. Chtěl jsem mít double double. Hlavní ale bylo, že jsme vyhráli. Pomohlo nám to k lepší náladě v týmu.
Krejčí pomohl prvním double double v NBA k ukončení série porážek |
Čekal jste, že double double budete mít už ve 21. zápase v NBA?
Není to něco, na co bych se soustředil. Ani na statistiky se nedívám. Není to pro mě nejdůležitější, chci hlavně pomáhat týmu, což se mi v posledních pár zápasech daří. O to hlavně jde trenérovi.
Tým koučuje Mark Daigneault, jaké máte ohlasy na své výkony od něj?
Jak hrajeme často, tak není čas se soustředit na zápasy, co byly. Takže je s trenérem ani moc neprobíráme. Po zápase máme video z toho zápasu a pak už jedeme na další.
Krejčího číslav této sezoně NBA
|
Přesto za své výkony jistě dostáváte gratulace.
Je jich spousta a všech si moc cením, hlavně těch od rodiny, bývalých spoluhráčů a fanoušků. Nedávno mi napsal kluk z Písku, kterému bylo osm, když jsem tam byl na kempu, a teď je mu třináct, kouká se na mé zápasy a je to pro něj motivace. Když mi třináctiletý kluk napíše, že jsem jeho vzor, je to naopak pro mě skvělá motivace na sobě pracovat. Ukázat, že když jsem byl ještě ve dvanácti letech v Písku, tak se to dá.
Co vás v NBA nejvíc překvapilo?
Věděl jsem, kolik zápasů tady je, ale nedokázal jsem si představit, jak to bude namáhavé. Třeba jsme hráli v Orlandu, domů jsme přiletěli asi ve dvě ráno a ještě ten den jsme hráli s Bostonem. Je to fakt namáhavé a je třeba ve volném čase regenerovat. Zápasy jdou jeden za druhým.
Jak takové tempo zpracováváte?
Po zápase, ať je dobrý nebo špatný, mám pravidlo, že nad ním můžu dvě hodiny přemýšlet. Ale jakmile je další den, je potřeba se připravovat zase na další zápas a nemyslet na ty, které byly.
Vít Krejčí (vpravo) z týmu Oklahoma City se snaží přejiít přes Franze Wagnera z Orlanda.
Zaskočila vás i velikost celé organizace?
To byla asi první věc, která mě překvapila. Máme lidi úplně na všechno. Tým je obrovský, jenom trenérů máme deset. Není čas na týmové tréninky, takže příprava je individuálnější a máme každý svého trenéra.
Co jste ve své hře od nástupu do NBA nejvíc zlepšil?
Už když jsem byl loni zraněný, pracoval jsem na střelbě. A myslím, že teď se mi ty hodiny a hodiny tréninku vyplácejí. Padá mi to tam. V NBA je extrémně důležité mít střelbu za tři body.
Kolik trojek denně zvládnete?
Tak pět set, v létě to bylo blíž k tisícovce. Na trénincích ani není moc času, většinou to rychle odstřílíme, podíváme se na video a zase jdeme domů, abychom regenerovali.
Velké chvíle Krejčího a první potlesk. Důležité pro mé sebevědomí, vzkazuje |
Musel jste měnit techniku střelby vzhledem k tomu, že v NBA je trojkový oblouk dál než v Evropě?
Ten rozdíl je fakt znát, takže jsem musel začít používat víc nohy. Jak jsem unavený po 25 minutách na hřišti, tak bych tam jenom rukama nedohodil. I na tréninku se snažím odstřílet co nejvíc střel, když už jsem unavený. Takže si dám deset sprintů a pak střílím, aby to bylo víc zápasové.
Chcete se tedy i do budoucna prezentovat jako trojkař?
Jsem rád, že mi to tam padá, ale nevidím se jako catch and shoot střelec (střelba hned po přihrávce). Můžu toho nabídnout víc. Když jsem sem šel, tak jsem tušil, že budu hrát víc bez míče. Ale je jednou z mých výhod, že dokážu hrát na více pozicích a můžu dělat víc úkolů. I Oklahoma to na mě má ráda. Když jsem na hřišti se Shaiem (Gilgeousem-Alexanderem, největší hvězdou týmu), mám volné střely, cuty a můžu sbírat jednoduché koše. Snažím se tedy těžit i z ostatních hráčů.
Jaký je právě Shai Gilgeous-Alexander jako lídr týmu?
Skvělý. Tím, že je mladý, tak nám taky pomáhá.Tvrdě na sobě pracuje a je vidět, že si hru užívá a přenáší to i na ostatní. Celkově jsme si všichni blízcí. Jsme mladí, jsme ve stejné části kariéry, takže si spolu rozumíme. Máme spoustu mladých hráčů, zájmy máme podobné a nálada je dobrá.
Na koš střílí Shai Gilgeous-Alexander z Oklahoma City, sledují ho De'Anthony Melton (vpravo) a Desmond Bane z Memphisu.
Kolik času jste za poslední rok strávil v posilovně?
Asi víc než na hřišti. Bylo to pro mě extrémně důležité, navíc když jsem měl to koleno, tak jsem nemohl nic moc jiného dělat. Pomohlo mi to, cítím se silnější, větší, což je důležité, protože tady jsou hráči extrémně fyzičtí a rychlí. Bylo potřeba nabrat nějaká kila a zesílit.
Musel jste si zvykat na americký styl života?
Amerika mi sedí víc než Španělsko. Ve Španělsku jsou obědy ve tři a večeře v jedenáct, přitom já rád vstávám a chodím spát brzo. Ve Španělsku jsme někdy měli tréninky do 11 večer, což mi nesedělo. Ale v NBA se všechno točí kolem basketu, není čas na ostatní věci.
Opravdu ne?
Za měsíc máme jen jeden volný den, který je naplánovaný a nemusíme během něj dělat nic. Ostatní dny jsou ale zápasové nebo tréninkové. Ve volnu se snažím si vyprat, udělat něco doma, umýt auto… Je dobré ten den dělat jiné věci a vypnout od basketu, kterého je opravdu dost.
 |
Do konce sezony vám zbývá ještě devět zápasů. Jaké pro ně máte cíle?Odehrát co nejvíc minut a pořád se posouvat. Teď ke konci budu mít víc šancí hrát s míčem, budu mít trošku větší roli. Chci využít každé šance a vytěžit z ní co nejvíc.
Už víte, jaký budete mít program potom?
Teď to právě řešíme. Nemám to nějak naplánované, snažíme se vymyslet co nejlepší kombinaci. Po sezoně budu muset ještě na menší vyčištění a zkontrolování operovaného kolene, pak budu mít rehabilitaci asi pět týdnů. Ale po prvních dvou týdnech začnu normálně běhat.
Reprezentaci v létě čeká další okno kvalifikace o MS a v září potom domácí EuroBasket.
Nemohu vyloučit, že zvládnu oboje. Moc rád bych se reprezentačních akcí zúčastnil.
