Mezi největší ligové osobnosti se Půlpán prosadil jako jediný z českých hráčů. Je hvězdou, v jejíž schopnosti brněnský tým věří před play off, v kterém zaútočí na některou z medailí.
„Basket není jen o hře dopředu. Obrana má svoji roli, a za mě dost podstatnou. I když mi to občas někdo vyčítá, že brzdím útok a nejsem tolik produktivní, jak by si někdo možná představoval, tak věřím, že to dokážu nahradit tím, že tolik bodů nedostaneme,“ míní 26letý týmový lídr a reprezentant.
Obrat někoho o míč, pokazit soupeřovu střelu, doskočit a otočit hru, v tom je Půlpán mistr. Z rozehrávačů je nejlépe doskakujícím hráčem soutěže.
Viktor Půlpán z Brna na doskoku v zápase s Ústím
V sestřizích, v nichž se jejich aktéři triumfálně houpají na obroučkách po drtivých smečích nebo sází trojbodové střely z perimetru, ho většinou neuvidíte. Zato podle koeficientu užitečnosti, sčítajícího základní statistiky, je Půlpán hlavním motorem brněnského týmu. „A na to si prostě časem zvyknete, že se v sestřihu kola nenajdete, ani když jste hráčem měsíce. Já už jsem s tím úplně sžitý,“ usměje se 196 centimetrů vysoký basketbalista s nadhledem.
První ligový koš dal jako čerstvě sedmnáctiletý, na evropském šampionátu do osmnácti let už zářil. Nasbíral nejvíc asistencí ze všech. V Pardubicích ho mezi dospělé z pozice kouče vedl bývalý vynikající rozehrávač Levell Sanders, do Brna ho Růžička před třemi lety přivedl už jako pilíř týmu. V šestadvaceti hraje Půlpán už svoji devátou ligovou sezonu.
„Za ty roky znám kluky v české lize velmi dobře, každý má svůj styl a oblíbená řešení. Není tak těžké odhadovat, co vymyslí. No a když přijdou cizinci, tak se snažím je hned naskautovat, podívat se, co dělají, a být na ně připravený,“ vysvětluje.
(S) fauly se musí počítat
Slabiny soupeřů zkoumá u videa. „Viktor je v tomhle opravdu excelentní, pečlivý a rychlý,“ vychvaluje svého svěřence brněnský kouč Lubomír Růžička. „Bránění je hlavně o energii, kterou hráč obětuje a nesoustředí ji všechnu jen na útok. Já osobně to mám tak, že dobrou obranou se snažím dostat do zápasu, nastavím si míru agresivity, a i když je to na hraně faulu, tak nechci útočníkovi nechat čuchnout. Chci být pořád u něj, být nepříjemný a dostat se mu do hlavy,“ popisuje svoje know-how trojnásobný nejlepší obránce české ligy.
Brněnský trenér Lubomír Růžička a jeho svěřenci
S fauly se podle něj musí počítat, zároveň ale hráč musí vědět, kolik jich má na kontě a kdy se začíná blížit k hranici pěti nedovolených zákroků – po nich totiž hráč v zápase končí. „Snažím se na to nemyslet a bránit stále na maximum. Z hlavy to ale nevyženete úplně. Se čtyřmi fauly do toho prostě nejdete tak agresivně jako v první minutě,“ líčí Půlpán.
Doma si v televizi raději pustí evropský basketbal než hvězdami nabitou NBA. Důvod? V Evropě jsou defenzivy důkladnější. „Mě ten styl v NBA vlastně tolik nebaví. Nikdo tam pořádně nebrání, hra je rozkouskovaná, zápasy jsou strašně dlouhé. Není to už moc o basketbalu, ale o té show kolem,“ říká. Sám spíše ocení taktické bitvy. „Nakonec na výsledku nesejde, když budu na té vítězné straně. Asi mě ale víc potěší skóre jako 64:62. Když se dobře brání, roste vám sebevědomí a pak se častěji trefí nějaká těžká střela,“ vysvětluje.
Basket Brno na jeho obranném stylu buduje svou tvář už tři roky. Půlpán se v projevu nemění, mužstvo kolem něj však ano. „On tady z provinčního klubu pomohl vybudovat tým bojující o titul,“ oceňuje trenér Růžička, jehož s Půlpánem pojí pevné basketbalové pouto. „Jezdil za mnou jako klučina do Prostějova, kde jsem působil, já mu vařil večeře a pral oblečení,“ vzpomíná na společné začátky. „Jezdil jsem tam hrát ligu do devatenácti nebo sedmnácti let. V pátek jsem se po škole sebral, jel z Pardubic do Prostějova za trenérem a bydlel u něj. Měl jsem to jako druhou či třetí soutěž a trávili jsme spolu víkendy. Máme zkrátka na co navazovat,“ doplňuje trenérova slova Půlpán.
Obranu mu prý Růžička nikdy nevštěpoval. „Nemusel, mě to bavilo vždycky. Nikdo mě do ní nenutil. Málokdo na obranu myslí, všichni raději hrají s míčem a hned útočí. Já si to postavil odmala jinak,“ vypráví urputný pes obranář. To potvrzuje i jeho trenér. „On byl dlouho opravdu drobný, až do nějakých patnácti let. Musel to tedy vynahrazovat rychlostí a zarputilou obranou. Pak vyspěl, vyrostl, ale herní chytrost a rychlé nohy mu zůstaly, a ještě mu narostly dlouhé ruce,“ doplňuje Růžička na adresu svého klíčového hráče.
