Chybělo však málo a podobné příjemné starosti je již netížily. V semifinálové bitvě totiž prohrávali se svým protivníkem 0:2 na zápasy a na začátku druhého poločasu třetího utkání doháněli zdánlivě propastnou sedmnáctibodovou ztrátu!
Na Mlékárnu Kunín by si v tu chvíli nejspíš nevsadil ani ten největší optimista z řad nejskalnějších fanoušků, ovšem loňský finalista doslova vstal z mrtvých. Nejprve dovedl utkání do prodloužení a po něm se radoval z nečekaného triumfu.
„Zkoušeli jsme různé druhy obran, přešli jsme i na zónovou obranu. Postupně jsme bod po bodu ukrajovali z náskoku domácího družstva a to samozřejmě trochu znervóznělo,“ všiml si Zdeněk Hummel.
Na svém týmu si cenil především toho, že jeho svěřenci nezačali jak se říká „bláznit“. „Byli jsme vcelku trpěliví, nechtěli jsme to zlomit hned,“ oddychl si Hummel. „Na výhru jsme měli už v normální hrací době, ale bohužel jsme v závěru neproměnili několik šestek a Stuchlý v posledních vteřinách vyrovnal.“
Zápas dospěl do prodloužení. V jeho úvodu se sice domácí basketbalisté hrající bez vyfaulovaného dirigenta Czudka ujali vedení, to jim však dlouho nevydrželo. Sedm bodů v řadě v podání vynikajícího Ondreje Šošky definitivně naklonilo misky vah na stranu hostů, kteří si pětibodové vedení pohlídali. „V nastaveném čase už jsme byli lepší,“ řekl Hummel.
Mlékárně Kunín vůbec nevyšel první poločas. Již v úvodní desetiminutovce hosté nabrali jedenáctibodové manko a to se ve druhém dějství ještě o čtyři body navýšilo. Na vině byla nejen až příliš průchodná obrana, ale také nevalná ofenzíva.
Jen 35 nastřílených bodů za celý poločas je na úřadujícího vicemistra zoufale málo. „Dostali jsme se do střeleckého útlumu, nedokázali jsme dát koš ani z jasných pozic,“ kroutil hlavou zkušený trenér.
„O přestávce jsem v šatně klukům říkal, aby dokázali, že jsou to opravdu hráči! Přestože se nám nedařilo, začali jsme makat a bylo dobře vidět, že i Prostějov pod určitým tlakem znervózní a v těch chvílích zdaleka nehraje úplně ideálně. Je to vždy otázka psychiky. Naše semifinálová série nabízí bezvadné zápasy, v nichž rozhodují maličkosti.“
Téměř o veškerý bodový příspěvek Nového Jičína se starala nezvykle produktivní čtveřice Warrick, Howard, Šoška a Tomeljak. Toto kvarteto zaznamenalo společnými silami 95 bodů, zbývající členové družstva dohromady jen 5 (Kovář a Buzási 2, Pelikán 1). Nemůže to být v dalším střetnutí nevýhodou? Prostějov má ve svém středu více hráčů, kteří se dokáží výrazněji střelecky prosadit.
„Nechci pořád dokola opakovat, že máme zraněné hráče. Faktem však je, že naše variabilita při střídání není taková, jakou má Prostějov,“ podotkl Hummel. Vzápětí však dodal: „Je třeba vidět, že stejně jako my hraje i náš soupeř s osmi hráči. Oba naši Američané sice hráli celých 45 minut, ale Callahan s Palmerem také strávili na palubovce téměř maximální časové období.“
Přes určitou psychickou výhodu, kterou Novojičínští nečekaným vítězstvím získali, má více trumfů v rukou stále Prostějov. V sérii hrané na tři vítězná utkání vede 2:1, navíc má trenér Benáček k dispozici širší hráčský kádr. Proto zůstává hlavním aspirantem na postup do finále nováček Mattoni NBL, s čímž Hummel bezvýhradně souhlasí.
„Prostějov zůstal v každém případě favoritem. My jsme se však dostali zpět do hry a ve středu uděláme v Novém Jičíně maximum pro to, abychom vyrovnali na 2:2. V Prostějově by to už v rozhodujícím zápase bylo hop nebo trop.“
