"Každé angažmá mi dalo něco," říká teď Hricková.
Kde vám to vyhovovalo nejvíc?
V Polsku se hrálo víc technicky, v Německu to bylo silovější. Nejlepší to pro mě bylo asi v tom Polsku.
Teď se vracíte do Varů.
Bylo to hrozně rychlé. Rozhodla jsem se, že ve Španělsku už pokračovat nebudu, další angažmá jsem vyhlídnuté neměla. Tak jsem se rozhodla, že na ty tři měsíce zůstanu ve Varech.
Co k návratu ještě pomohlo?
Karlovy Vary dobře znám, chtěla jsem alespoň chvilku zůstat na domácí půdě. Už mám po krk toho cestování, potřebuju si oddychnout. Uvidím, jak na tom budu v létě. Pak se rozhodnu, co bude dál.
Co by vás zlákalo k tomu, abyste zůstala?
To je teď předčasné říct.
S hráčkami jste byla celou dobu v kontaktu. Několikrát to dokonce vypadalo, že tu zůstanete na celou sezonu.
Klub mě oslovil vlastně každé léto (zamyslí se). Pokaždé ale přišla ještě lepší nabídka a pro mě je to práce.
Do Varů se vrátily z evropských štací i další hráčky. Proti Magerčiakové jste loni nastupovala v Německu, o Větrovcovou, se kterou jste hrála teď ve Španělsku, klub taky usiluje. Ze stejné země se už vrátila Šándorčínová.
Změnilo se tu toho hodně, kádr vlastně skoro celý. Tenkrát tu byly hráčky, které postoupily z druhé ligy. Z nich tu zůstaly jen Blanka Sedláčková a Šárka Kučerová. Jak na mě tým působí teď? Vyzrále.
Už jste měla i možnost zahrát si v něm. O víkendu jste porazily Valosun Brno. Jaký byl návrat?
Hrozný (smích). Je to úplně jiný styl basketbalu než ten, na který jsem byla zvyklá v předchozích dvou a půl letech.Potřebuju si zvyknout, pár zápasů to asi potrvá. Doufám, že už to bude jen a jen lepší.
Co od vás vedení s trenérem čekají?
Klub potřeboval hráčku a já byla bez angažmá. Dostala jsem nabídku a měla se rozhodnout: bereš, nebo nech být.
Bavili jste se o cílech pro letošní sezonu?
Klub chce postoupit do první čtyřky.I to pro mě byla taková malá motivace. Na chvostu se mi moc hrát nechtělo (smích).
Hráčku s vaší průbojností klub dlouho a ne zrovna úspěšně sháněl. Proč jste tak žádaná?
V dnešní době se hraje silovější basketbal, hráčky musí mít odpovídající fyzický fond. Výborná fyzička, to je teď evropský trend.
Zvlášť, když se hrají evropské poháry, jako letos ve Varech. Termínová listina je našlapaná, to stojí hodně sil.
V Německu jsme hrály FIBA Cup. Do půlky února to znamenalo dva zápasy týdně, v rytmu středa – sobota. Byl to velký nápor. Neměly jsme moc širokou lavičku. Když hrajete dvakrát týdně třicet minut, máte toho plné zuby. Na druhou stranu musím říct, že to pro mě byla obrovská zkušenost. Čím víc minut s tak dobrými soupeři odehrajete, tím je to pro vás lepší.
Nabrat zkušenosti. To byl i důvod, proč Karlovy Vary letos do pohárů šly. Měly by podle vás letos na FIBA Cup?
Tak to nevím. Nikdy nehrály proti týmům, se kterými jsem měla možnost já. Navíc to cestování. Za zápasem do Ruska jsme loni cestovaly tři dny. To bylo opravdu náročné (smích).
Proč? Neletělo vám tam letadlo?
Letělo. Ale jen do Moskvy. Pak jsme musely jet ještě šest hodin vlakem.
S basketbalem jste toho hodně prožila. Kolik toho ještě bude?
Jak dlouho ještě vydržím hrát? Občas nad tím přemýšlím. Chtěla bych ještě rok nebo dva, záleží na zdraví. Kariéru nechci uzavřít druhou ligou. Už ani nechci cestovat někam do Španělska, nejlepší bude zůstat poblíž. Když za hranicemi, tak těsně (smích).
Už jste přemýšlela co potom?
Trénovat, založit rodinu… ...to je tam někde, těsně za basketbalem (s úsměvem si poklepe na hlavu). Jen nevím, jestli to bude za rok, za dva, nebo za tři měsíce.Je to otevřené, čekám, co nabídne další rok.
Třeba trénování?
Někdy si říkám, že by mě to bavilo. Nevím ale, jestli by mi to stálo za ty nervy. Navíc když má člověk rodinu… trénování vyžaduje hodně cestování, stojí to hodně sil. Jestli někdy, tak s malými dětmi. Nějakou přípravku.
Tady ve Varech nebo na Slovensku?
Vypadá to, že spíš tady.
