V jiné éře to mohl 208 centimetrů vysoký podkošový hráč dotáhnout dál než do Lucemburska a Belgie. V Československu byl spojen hlavně s Interem Bratislava, dotáhl ho k titulům v letech 1979, 1980, 1983 a 1985. A když si Kropilák na sezonu 1983/84 odskočil do Rudé hvězdy Pardubice, republikové zlato putovalo pro změnu k Labi.
V reprezentačním dresu posbíral tři evropské medaile, na bronzy z let 1977 a 1981 navázal stříbrem v roce 1985. Tým vedl jako kapitán. „Ten nejkrásnější pocit byl, když skončilo semifinále se Španělskem. Když bylo jasné, že budeme nejhůř druzí. Lidi z hlediště a kamarádi z Bratislavy na nás naskákali,“ vzpomínal po dvaceti letech od poslední medaile.
Na olympiádě si zahrál v Montrealu 1976 i v Moskvě 1980. A čtyřikrát využil pozvánku do výběru Evropy při oslavách Mezinárodní basketbalové federace FIBA.
Zemřel legendární basketbalista Jiří Zídek starší, bylo mu 78 let |
V roce 1982 se s ním v jednom týmu sešli Dražen Dalipagič, Vladimir Tkačenko, Epi, Juan Antonio Corbalán nebo Miki Berkovich. Proti nim stál americký výběr. Včetně Michaela Jordana, mladičkého, teprve devatenáctiletého.
Jedinečná podívaná umožnila zrod legendy. „Zblokoval jsem Jordana,“ holedbal se od té doby Kropilák.
Skvělý skalp, bezva příběh. Tedy skoro bezva. Ve skutečnosti slovenský bard zastavil blokem Earla Jonese...
Nevadí, parádních basketbalových momentů nastřádal Kropilák nepočítaně. V reprezentaci odehrál celkem 368 zápasů. V lize zaznamenal 6 505 bodů. V roce 1991 jej FIBA vybrala mezi 50 největších hráčů, o další tři dekády později se stal členem Síně slávy FIBA.
Aj keď tomu stále nemôžeme uveriť, je to, žiaľ, pravda. Navždy nás opustil prezident nášho klubu, najlepší slovenský basketbalista histórie, člen Siene slávy FIBA, náš priateľ Stanislav Kropilák (10.6.1955 - 14.10.2022). Česť tvojej pamiatke, Kily!
#legend#foreverinourhearts#
Vášeň pro lyžování mu zajistila přezdívku Kily, po francouzském štramákovi Jeanu-Claudu Killym. Pokus prosadit se v politice jménu Kropilák příliš neprospěl, v letech 2002 až 2006 byl poslancem Národní rady SR.
Do „svého“ Interu se v devadesátých letech vrátil jako funkcionář, až do své smrti byl jeho prezidentem. Působil též v exekutivě Slovenského olympijského výběru.
