Proč jste si vybral Pardubice?
Myslím, že v tomhle bodu kariéry je to pro mě nejlepší rozhodnutí. Čekal jsem na nabídky od jiných týmů, protože chci skutečně hrát evropské poháry, ale trvalo to déle, než jsem očekával. O zájmu Pardubic jsem se dozvěděl, až když jsem byl doma v USA. Byl pro mě velký šok, že mě Pardubice chtějí.
Co si od angažmá slibujete?
Jdu do nového týmu a očekávám, že to bude tým soutěživý. Já sám jsem soutěživý člověk, chci vyhrávat. Přišli noví hráči, doufám, že se dáme dohromady a budeme mít stejné cíle. Možná na začátku to bude chvíli trvat, ale nakonec se navzájem dobře poznáme a mělo by to být v pohodě. Jsem rád, že jsou v pardubickém celku Američan Williams a Chorvat Gamma, které znám z Děčína a kteří jsou mí přátelé.
Bylo těžké říct lidem v Děčíně, že odcházíte?
Ano, to bylo. Naštěstí mám výborný vztah s Pavlem Starou (generální manažer), takže s ním můžu mluvit o všem. On byl hlavní důvod, že jsem hrál v Děčíně, proto jsem mu volal jako prvnímu. Dobrý vztah mám i s trenérem Pavlem Budínským, také jemu jsem pak telefonoval. Chápali mě. Sice byli trochu překvapeni, ale řekli o.k. a popřáli mi vše nejlepší.
Jak budete vzpomínat na Děčín?
Nikdy nezapomenu na město, na lidi v Děčíně. Skvělé čtyři roky! Všichni se ke mně chovali jako k členovi rodiny. Bude mi chybět bábovka od paní Čermákové (vrátná v hale). Bude mi chybět moje malá kamarádka Veronika a její rodina. Chodili na všechny zápasy a ať jsem hrál dobře nebo špatně, pořád se usmívali. Bude mi chybět dům, v němž jsem bydlel, Lenka a její rodina. Brali mě jako syna. Budou mi chybět fanoušci. Budou mi chybět spoluhráči. Prostě všechno!
Váš nejlepší moment v Děčíně?
Když jsme minulý rok přešli přes Brno v 1. kole play-off. Pamatuji si, jak byl každý tak šťastný! Byli jsme v play-off až číslo 5, nikdo neočekával, že bychom je vyřadili. Ale my to dokázali! Byl jsem tak šťastný, že jsem skočil na stolek (zapisovatelů) a točil jsem ručníkem.
Bude těžké nastoupit k prvnímu zápasu v Děčíně v dresu Pardubic?
Bude to zvláštní. Bude divné, že půjdu do jiné šatny než obvykle a že budu sedět na jiné lavičce, ale teď už je to prostě realita.
