Na prahu nového ročníku, do nějž Děčín vstoupí v sobotu doma s Pardubicemi, mluví i o zklamání z toho, že hvězdný Ty Nichols neodešel do lepší ligy, o práci na podání ruky, o Nymburku i Opavě.
Ligu v minulé sezoně proměnil konec dominance Nymburka. Zaznamenal jste tam změnu nálady?
Tlak dopadal i na mládežnický program, nálada v klubu se měnila, protože vyhraných zápasů nebylo tolik, jak byli všichni zvyklí. Ve finále by to i pro Nymburk mohlo být dobře, protože v tuhle chvíli, co čtu vyjádření z klubu, jsou velmi hladoví. O to zajímavější bude, jak se s tím v letošní sezoně poperou.
Nymburk je pro Děčín jedním z ústředních konkurentů, jaké to pro vás je, když tam hraje váš syn?
Mám dva syny, jeden už hraje za basketbalovou akademii v Nymburku, druhý ještě ne, protože je menší a zatím se na to necítí. Takže jsem v tomhle rozpolcený. Ale dokážu se oprostit od toho, co je ERA Basketball Nymburk a co je akademie. Je to mládežnická úroveň basketbalu s obětavými trenéry. A když s kluky přijdeme na trénink, tak se tam cítíme všichni naprosto komfortně.
A jak na vás reagují v Nymburku?
Úplně v pohodě oni na mě i já na ně. Na basketbalovém hřišti jsem intenzivnější typ, ale mimo něj je to jiné. Sám sebe bych nazval mazlíkem. (smích)
Řekla by to i vaše manželka?
Radši bych se zeptal přímo jí, ale doufám, že by řekla to samé. Má to se mnou složité, ale zvládá to výborně a za to jí patří velké poděkování.
Děčínský trenér Tomáš Grepl prožívá zápas s Pardubicemi.
Bez „neporazitelného“ Nymburka byla sezona vypjatá až do konce, může se to opakovat?
My si loni dokázali, že hrát s Nymburkem jde, i když měl svoje problémy, to je potřeba zmínit. Pro nás to bylo nové vlití krve do žil, že je jde nejen porazit, ale dokonce v play off i vyřadit. Věříme, že to tak bude i letos. A že skoro až basketbalový boom bude pokračovat.
Napomohlo k boomu právě zhroucení nymburského impéria?
Nemyslím si, že by basketbalová úroveň byla o jednu či dvě úrovně výš než v předchozích sezonách. Pomohla k tomu obrovská vyrovnanost. Platil slogan basketbalová federace Předem nevíš. Liga byla tak zajímavá a přilákala tolik diváků do hledišť, že bude těžké na to navazovat. Ale my se o to pokusíme, i když víme, že zopakovat naši minulou sezonu bude velmi těžké.
Jak jste vstřebal loňský úspěch?
Potřeboval jsem si odfrknout. Od hráčů, basketbalu. Snažil jsem se co nejlíp zregenerovat s rodinou a se psem na chalupě. Pracoval jsem na zahradě a bohužel jsem musel sám sebe degradovat z pozice chalupář amatér do pozice chalupář začátečník, protože ne vždycky se mě všechno dařilo. Dobil jsem baterky, aby další sezona z mojí strany mohla být odvedená minimálně stejně jako ty sezony minulé.
Změnila se bolest z prohraného finále s Opavou v hrdost?
Hrdost byla už po poslední porážce. Nemůžu říct na hráče špatné slovo, na hřišti nechali všechno. Obětovali zdraví, dali tomu energii, nasazení pro Děčín. A tak by to mělo být. Trošku hořkosti zůstává, ale o to je větší motivace do další sezony, abychom se pokusili v povedených výkonech pokračovat. A s nimi mohou přijít i dobré výsledky.
Byl miláček, teď je za hada. Přeběhlík Nichols: Snad mě fandové nevybučí |
Může Děčín zopakovat historickou sezonu, v níž jste kromě stříbra v lize získali pohár?
Chceme se zaměřit na fyzickou a mentální odolnost, ve kterých máme stále rezervy, takže věřím, že budeme konkurenceschopní a budeme se rvát vyrovnaně úplně se všemi v lize. Nám se loni povedlo plno těsných zápasů vyhrát. Ale ta linie úspěchu a neúspěchu je velmi tenká. Hodně věcí nám nevycházelo, ale víc věcí nám hrálo do karet. Víme, že to bude těžké, ale my za Děčín odevzdáme úplně všechno a budeme se rvát, co to půjde. Uvidíme, na co to bude stačit.
Přestupem léta se stal odchod Tye Nicholse z Děčína k ústeckému rivalovi. Překvapilo vás to?
Překvapilo to asi úplně všechny. Jsem trošku zklamaný z Nicholsova rozhodnutí, doufal jsem, že ho uvidím v lepší lize. Osobně mi volal trenér z italské Serie A, aby se na něj přímo u mě informoval. Při troše štěstí by se tam mohl dostat. Realisticky jsem ho viděl spíš v maďarské nebo polské lize, které jsou výš než naše, mají lepší hráče i vyšší rozpočty. Věřil jsem, že Ty udělá další krok ve své kariéře, aby se dostal na úroveň, na kterou má kvalitu díky svému basketbalovému talentu. Pro mě osobně je to sice zklamání, pro ligu je však jenom dobře, že tu takhle dobrý hráč zůstane.
A zklamal vás i tím, že šel k vašemu největšímu rivalovi?
Hráči jdou tam, kde dostanou lepší nabídku. My jsme nemohli s naším rozpočtem a podmínkami nabídnout, co Ty s agentem požadovali, já se na něj vůbec nezlobím. Osobně jsem byl klubům věrný, ale chápu postoj hráčů. Kariéra není zase tak dlouhá, hodně se při rozhodování přiklání k penězům. Žádnou zášť necítím, jsem vděčný, že Nichols hrál dva roky v Děčíně. Odvedl tady velmi dobrou práci a já mu přeju hodně štěstí.
Děčínský trenér Tomáš Grepl, zraněný A. J Walton a Tomáš Jansa
Kdo ho nahradí?
Bude to těžké. Nichols je pohybově velmi nadaný hráč, který v lize typově dlouho nebyl. Máme na pozici 2, střílejícího rozehrávače, velmi slušného hráče Mika Cubbage. Až se zapracuje, bude nám schopný velmi pomoct. A Nicholsovy body a útočnou kvalitu chceme nahradit i v podobě centra na pozici 5, kde je další posila Maksim Šturanović.
Může Opava titul obhájit?
Mančaft udržela pohromadě, nabrala kvantum zkušeností k už tak zkušenému kádru. Zbavili se Američana Carla, který tam úplně nezapadl, jeho pozici zdvojili Pecháčkem a Puršlem, což jsou kvalitní hráči. Může být ještě silnější než v minulé sezoně. Navýšili rozpočet, ta celková částka mi docela vyrazila dech. Pro nás to znamená jedno, zápasy s Opavou budou velmi intenzivní a my se je budeme snažit porazit.
Rozpočet má 30 milionů korun, může být hlavním vyzyvatelem Nymburku?
Určitě ano. Kvalita je veliká, hrají dlouho spolu, takže takřka poslepu. My se s nimi teď potkali ve finále Federálního poháru, v určitých pasážích jsme s nimi mohli hrát, ale druhých dvacet minut nás díky té sehranosti rozebírali. Vyzvat Nymburk mohou, ale my ani ostatní jim nedáme vůbec nic zadarmo.
Co je zázračného v Děčíně, že je ve skromných podmínkách úspěšný?
Projevuje se práce pánů Chrastného, Šťastného (bývalý a současný prezident klubu), což jsou ve své podstatě velcí šéfové, kteří mají lidskou stránku a svoji energii věnují klubu na 100 procent. Na to navazuje Lukáš Houser, který kráčí v jejich šlépějích a snaží se klub budovat na rodinné bázi. Při pohledu na rozpočet Opavy i Nymburka mu vlastně nic jiného nezbývá. Dokáže tým velmi dobře vést a doplňovat, najít si kolem sebe lidi, kteří odvádějí velký kus práce. A do toho vtahuje i hráče, kteří přicházejí zvenku, jako je Matěj Svoboda. Neskutečně tu pookřál a dostal se i do národního týmu, což je skvělá vizitka pro nás všechny v klubu. Hráči jsou tady ochotni rvát se za klub až do roztrhání těla, ale i lidem v zákulisí, kteří nejsou tolik vidět, patří obrovský dík.
Nymburk znovu nemusí být šampion, tuší šéf Děčína. I Válečníci chtějí titul |
Jak dlouho jste váhal, než jste prodloužil smlouvu?
Vůbec. Mám to nastavené tak, že dokud o mě bude v Děčíně zájem, nemyslím, že bych chtěl jít pryč někam jinam. Vyzkoušel jsem si to v Německu, vím, jak těžký basketbalový chleba pro trenéra v cizině je. V Děčíně jsem našel skvělé podmínky, každý se ke mně chová slušně a já se snažím to klubu vracet tak, abych tým co nejlíp připravil a všichni z toho měli radost. Basketbal je v Děčíně sport číslo jedna a já společně s hráči máme zodpovědnost odevzdat na hřišti úplně všechno.
Po Budínského patnáctiletce bude další patnáctiletka vaše?
To si nedovolím říct, protože to, co tady odvedl Pavel Budínský, byla obrovská porce práce. Patnáct let, to pomalu neumím ani to číslo napsat. (smích) Za každý rok v tomto klubu jsem vděčný. A není to žádná fráze. Upřímně: pokud tady skončím, úplně si v tuhle chvíli neumím představit, že pak budu pokračovat v trénování dál někde jinde.
Nová smlouva je do kdy?
Úplně upřímně: my si s Lukášem Houserem podali ruku a to nejen letos, ale i v minulých sezonách. Já žádnou smlouvu nemám. Jako hráč jsem kluby střídal po dvou letech. Jediná výjimka je německý MBC (Weissenfels), kde jsem odehrál čtyři krásné roky. Ale co se týká mé trenérské kariéry, sedm let jsem byl na USK, kde jsem fungoval na podání ruky s Petrem Jachanem, tři roky na podání ruky ve Weissenfelsu a teď začínám šestou sezonu na podání ruky v Děčíně s Houskou (Lukášem Houserem). To vypovídá o všem. Mám obrovské štěstí, že jsem ve své trenérské kariéře potkal kluby a lidi, kteří v dnešní době dokážou své slovo držet.
