Pro basketbalového světoběžníka Audu je Japonsko už sedmou zemí, kde našel angažmá. 206 centimetrů vysoký pivot tam v uplynulé sezoně oblékal dres Jokohamy, zažíval náročný program tří utkání týdně a celkovou porci 59 zápasů.
„To bylo hodně těžké, hlavně ze začátku,“ přikyvuje.
Přesto po konci klubové sezony disponuje dostatkem sil, aby se podobně jako na mistrovství světa v Číně 2019 stal oporou národního týmu a pomohl mu k pronásledování olympijského snu.
V nominaci basketbalistů na olympijskou kvalifikaci je i pivot Veselý |
Chuť má o to větší, že vzhledem k nabitému programu a složitému cestování za pandemie absentoval na předchozích srazech loni v listopadu a letos v únoru.
„Hrát za reprezentaci je trošku jiné než za profesionální tým, takže se na repre srazy vždycky těším,“ líčil v úterý v Poděbradech, kde Češi zahájili přípravu na klíčovou akci roku.
V čem spočívá ta odlišnost?
Parta je úplně jiná. Když jste v zahraničí, tak si někdy s lidmi nesednete tak dobře jako v reprezentaci, kde jsme všichni Češi a základní jádro už je spolu dlouho. I po basketbalové stránce je pojetí týmovější.
I motivace je určitě větší.
Na klubové scéně sice každý hráč chce, aby jeho tým vyhrál, ale trošku se dívá i na to, aby sám měl dobré individuální statistiky, které mu pomůžou do dalších let. V reprezentaci nám všem jde jen o týmový výsledek.
 |
Když se takto sjíždíte k reprezentaci, trvá vám, než se sehrajete?
Za ty roky, co už jsme spolu ve více méně podobně sestavě, tak už všichni víme, co po nás trenér Ginzburg bude chtít, a známe všechny herní systémy. Takže ani tolik nevadí, že času na přípravu není tolik.
Máte tři týdny, přičemž o víkendu sehrajete dvě utkání s Finskem. Jak důležité jsou pro vás podobné přátelské zápasy?
Určitě to je super, můžeme si vyzkoušet i nějaké nové věci. Navíc každý jsme skončili klubovou sezonu nějak jinak, kluci se naposledy viděli v únoru, ale taky jsme tam nebyli všichni, teď může být tým zase trochu jinačí. Takže určitě čím víc zápasů, tím líp.
Ginzburg dovedl Promethey do finále, pak ale odjel k české reprezentaci |
Vy sám jste si po sezoně v Japonsku stihl odpočinout?
Ano, doma jsem si trochu oddychnul, ale už jak jsem skončil v klubu, tak jsme s kondičním trenérem reprezentace postavili plán, jak trénovat, aby toho po sezoně nebylo moc, ale zároveň, aby to byla dobrá příprava.
Jak takový aktivní odpočinek vypadá?
S míčem jsem byl naposledy minulou středu, spíš jsem se snažil dělat nějaké aktivity mimo palubovku, ať už jiné kardio nebo posilovnu. Haly jsem se chtěl trochu vyvarovat, aby si kolena a kotníky odpočinuly.
Těšíte se o to víc?
Jo, sezona mi skončila už před měsícem, takže mi trošku chybí zase se dostat do tempa a odehrát nějaké zápasy.
V klubu jste si jich ale užil dost.
Hráli jsme středa, sobota a neděle a když to takhle šlo měsíc v kuse, tak už to bylo hodně náročné. Jsou s tím spojená i rizika zranění. V týmu jsme jich měli hodně, já jsem byl jeden z mála, který odehrál všechny zápasy.
Jak se vám dařilo rozkládat síly?
Do sobotního utkání jsme chodili úplně naplno, chtěli jsme vyhrát. Spíš pak ve druhém jsme cítili únavu a snažili jsme se najít místa, kde si třeba můžeme trochu odpočinout. Ale pro všechny týmy to bylo stejné, bylo to hodně i o hlavě.
V Japonsku smí v každém týmu působit tři cizinci, přímo do zápasu pak mohou zasáhnout dva. Jaká tedy byla vaše pozice v týmu?
Dobrá. Cizinci jsme byli čtyři, jeden z Američanů už je totiž v Japonsku přes deset let a měl pas. Navíc je starší, takže už neodehrál tolik minut, takže jsme točili tři pivoti a myslím, že pro všechny bylo prostoru dost.
A spolupráce s trenérem, Američanem Kylem Millingem?
Sedli jsme si dobře. Vyhovoval mi i systém, který chtěl hrát, všechno šlo tak nějak přirozeně a myslím, že jsem o svou pozici úplně nemusel bojovat. Spíš jsem dobře zapadl do systému, pak jsem hrál tak nějak automaticky a vůbec jsem nad tím nemusel přemýšlet.
