„Byli vzhůru, sledovali všechny naše zápasy. Byli hrozně nadšení a hrdí na nás na všechny, že se nám to povedlo,“ vyprávěl pak Auda během přeletu z Kanady do Česka, kde stráví týden volna a po něm finální přípravu před cestou do Tokia.
Podobně jako v rodině Audových se během olympijské kvalifikace basketbalistů ponocovalo v mnoha českých domácnostech. Výkony národního týmu, jehož je brněnský dlouhán pevnou součástí, zvedly vlnu nadšení.
Český mužský basketbal se díky vám na olympiádu vrací po 41 letech. Už vám došlo, čeho jste dosáhli?
Pomalu nám to dochází. Jsme mezi dvanácti týmy z celého světa, které mají šanci v Tokiu být. Je to neskutečné. Hrozně se na to těším. Bude to stejně super zážitek jako tahle kvalifikace v Kanadě nebo minulé mistrovství světa.
Audova čísla14 bodů za zápas dával Auda během olympijské kvalifikace. 21 minut strávil v průměru na hřišti, patřil mezi nejvytíženější. |
Tam jste svět šokovali 6. místem. Dá se s ním postup na olympiádu srovnat?
Neumím říct, co má větší hodnotu. Oba tyto výsledky jsou super a mohou přitáhnout nové talenty k basketbalu. Když jsme my ukázali, že ho dokážeme hrát na světové úrovni, tak u nás už nemusí být zájem jen o hokej a o fotbal, ale i o basketbal.
Hodně se teď mluví o tom, co dělá váš tým takhle úspěšným. Jaký je váš názor?
Všechno začíná tím, že máme v týmu velmi dobrou chemii. Držíme pohromadě. I když častokrát nejsme v roli favorita, tak do všech zápasů jdeme na sto procent a s tím, že vítězství chceme urvat. To jsou základní věci, proč se nám tak daří.
Přesto se váš postup nečekal. Zlepšili jste se za dva roky od průlomového mistrovství světa?
Řekl bych, že ano. To mistrovství nám dalo hodně zkušeností a další jsme získali každý z nás potom v klubech. Posunulo nás to, teď na kvalifikaci se k nám připojil i Honza Veselý a zase jsme byli o něco silnější. Teď je to celé úplně super.
 |
Veselého prý motivovalo, že Srbsko, kde dlouho hrál a žil, na olympiádu nepojede. O to víc tam chtěl on. Hnalo vás, že se olympiáda koná v Japonsku, kde hrajete ligu za Jokohamu?
Že je to právě v Japonsku, je určitě super. Mám s ním svoje zkušenosti. Motivace to ale není. Především jsme chtěli dokázat, že můžeme hrát s kýmkoliv. Že dokážeme bojovat do posledního dechu jako tým.
Proslechlo se zároveň, že v týmu máte společnou konverzační skupinu s názvem Banda čur.ků na výletě. Odkud tenhle jadrný název pochází?
Kdy to jen vzniklo? Myslím, že v roce 2017 na mistrovství Evropy v Rumunsku, které se nám moc nevyvedlo. Samozřejmě nám tam chybělo hodně hráčů, neudělali jsme výsledek, jaký jsme chtěli, a tak jsme si mezi sebou sebekriticky řekli, že jsme tam snad jeli jako na výlet. (Český tým skončil na 20. místě - pozn. red.) Myslím si, že to pro nás byla motivace do dalších let.
Jaká pro vás byla cesta kvalifikačním turnajem v Kanadě, kde jste po matném začátku porazili i domácího favorita a ve finále zdolali Řecko?
První zápas jsme hráli po pár dnech, co jsme byli kompletní. Šli jsme do toho z několika tréninků a ještě jsme nebyli tak sehraní. Začátek nám ukázal, kde máme slabá místa, na čem máme zapracovat, dalo se to využít.
Japonci nekřičí a nenadávají, jen tleskají. Auda o mentální proměně i tetování |
Vy sám jste patřil do základní rotace hráčů, ale v semifinále s Kanadou jste si prožil i hodně horkou chvilku, když jste v poslední minutě nedal dvě šestky. Domácí drtivě finišovali, srovnali váš velký náskok a málem ještě v základní hrací době vyhráli. Co se vám honilo hlavou?
Šestky by se měly proměňovat. Samozřejmě mě to mrzelo, ale věděl jsem, že v tu dobu ještě vedeme o šest bodů. Zápas to nerozhodlo. Stalo se, museli jsme pokračovat dál a dotáhnout to do konce. Jsem hrozně rád, že jsme bojovali celý zápas, nahoru dolů to bylo i v prodloužení.
Tam Kanada opět málem srovnala, když zůstal na vaší straně volný hráč a jeho střela vypadla z obroučky. Další těžké okamžiky?
Asi se mi na chvíli zastavilo srdce, když jsem tu střelu viděl! Pak ten balon vypadl z koše a přišla naše obrovská radost.
Ležely vám tyhle hororové chvilky v hlavě ještě v noci po utkání?
Spíš ne. Řekl jsem si, že dobrý. Byl to těžký zápas s nějakými chybami na konci. Mohli jsme to zvládnout o trochu líp, ale vyhráli jsme a výhra je pořád výhra. Byl čas připravovat se na další zápas o postup s Řeckem.
Během něho v televizním přenosu někdejší lídr národního týmu Jiří Welsch řekl, že jste byl žolíkem českého mužstva. Prožil jste v postupové bitvě i svoje osobní vítězství?
Možná má Jirka trochu pravdu. (úsměv) I když většinou chodím z lavičky, vždycky se do rozjetého zápasu snažím přinést novou energii pro sebe i pro tým. Snažím se dát hře jiný rytmus. Může se to brát tak, že jsem žolík. Z osobního hlediska to pro mě ale neznamená nic. Ať začínám na lavičce, nebo v první pětce, ať hraju celý zápas, nebo pár minut, snažím se co nejvíc pomoct týmu.
Ivančice? Ano i ne, Auda se hlásí k BrnuPo tenistce Barboře Krejčíkové, která vyhrála Roland Garros, a po fotbalistovi Adamu Hložkovi, jehož výkony byly vidět na fotbalovém Euru, mají Ivančice na Brněnsku dalšího známého rodáka v Patriku Audovi.  I basketbalový reprezentant odtud pochází. Sám se však hlásí k Brnu, kde vyrostl. „V Ivančicích jsem nikdy nežil, nemají pro mě takový význam jako Brno. Celou dobu se považuji za Brňáka,“ upřesnil Auda. Brněnský „podpis“ má i jeho letošní sezona, na jejímž začátku za tamní ligový tým nastoupil v přípravě, než odcestoval do Jokohamy za zahraničním angažmá. |
Byl někdy postup na olympiádu váš sen, nebo to byla příliš vzdálená meta?
Potom, co jsme zažili v kvalifikaci v Srbsku o postup na minulou olympiádu do Ria, kde jsme viděli, jak náročné je tím sítem projít, a po rozlosování této kvalifikace v Kanadě, jsem to považoval za hodně těžké. Olympiáda byl sen, ale spíš vzdálenější. Jsem neskutečně rád, že se stal skutečností.
Máte už ohlasy z Japonska?
Mám, a to jak od vedení mého klubu, tak od fanoušků. Sledovali nás a přáli si, aby se nám podařilo uspět. Hodně lidí v Japonsku je rádo, že jsme tam, což je super, protože Japoncům by mohlo být úplně jedno, jestli tam nějací Češi přijedou hrát, nebo ne. Z jejich ohlasů bylo vidět, že jsou za nás rádi, a za to jsem já taky rád.
Představujete si, co vás v Tokiu čeká a že máte skupinu s USA, Francií a Íránem, ze které lze i postoupit?
Asi nemůžeme takhle přemýšlet dopředu. Určitě to bude zajímavé a těžké. Jsem rád, že ve skupině máme konkrétně Írán, protože za něho hraje můj kamarád, se kterým jsem hrál v Americe za univerzitu Seton Hall. Uvidím ho po několika letech.
Vezmete na sebe po sezoně v Jokohamě i roli poradce pro spoluhráče, které bude zajímat něco o Japonsku?
Je to možné! Původně jsem počítal, že budu i takový průvodce, ale to spíš asi nehrozí, když se nebudeme smět nikam podívat. Počítám s tím, že režim bude podobný jako v nám známých bublinách. Pokud ale někdo bude něco potřebovat a já to budu vědět, rád pomůžu.
