Štefane, na konci první čtvrtiny jste vedli 19:8. Nepřekvapoval takový stav i vás samotné?
Tak byli jsme trošku překvapení, ale já si myslím, že Nymburk nás ze začátku trochu podcenil. Nedostal se do hry a my jsme naopak hráli vcelku dobře. Padalo nám to, zkrátka mohli jsme být spokojení.
Hodně se dařilo hlavně vám - v první čtvrtině jste přestřílel celý tým Nymburka. Očividně jste byl v pohodě.
Tak určitě. Hrál jsem uvolněně, ale to vlastně platilo pro celý tým, protože jsme předpokládali, že to bude náš poslední zápas. Chtěli jsme ukázat něco pěkného pro diváky a myslím, že se nám to i podařilo.
Na rozdíl od zápasu číslo 1 jste se udrželi v kontaktu i ve třetí čtvrtině. Věřili jste, že by se vám mohlo podařit dovést zápas do vyrovnané koncovky, případně i překvapit a vrátit sérii do Pardubic?
(chvíli přemýšlí) Tak věřili... Je potřeba věřit, ale reálně máme trošku horší tým, takže jsme hlavně chtěli co nejdéle udržet vyrovnaný stav. Každopádně jsme hráli s chutí a ukázali jsme divákům, že i Pardubice umějí hrát dobrý basketbal.
Na začátku čtvrté čtvrtiny jste nevyužili několik velice dobrých pozic ke skórování - ať už z protiútoku, nebo otevřené pozice na perimetru - a Nymburk vás vždy okamžitě potrestal. Bylo to pro konečný výsledek rozhodující?
Ano, ano, určitě. Nymburk umí tyto situace trestat, a to tvrdě, a nám to v poslední čtvrtině ukázal. My jsme bohužel nedokázali dát z vyložených pozic koš a oni naopak ano, což bylo na konci vidět i na skóre.
Není těch 16 bodů rozdílu s ohledem na vyrovnaný průběh zápasu až příliš krutých?
Tak podle toho, jak to střetnutí probíhalo, je to opravdu dost. Mysleli jsme si, že to bude okolo deseti bodů. I tak jsme ale spokojení, a to nejen s tímhle zápasem, ale i s celou sezonou.
Vy jste přišel do Pardubic až v jejím průběhu a teď se vám houpe na krku bronzová medaile.
Po té dlouhé době, co jsem v zahraničí, jsem konečně získal nějaký kov (usmívá se). Už mám asi šest medailí ze Slovenska, ale v zahraničí je to moje první.
