Na starosti bude Bartoň mít výchovu největších českých talentů včetně toho asi největšího - Víta Krejčího.
„Mít pod sebou talenty, jako jsou Vít Krejčí a Luboš Kovář, je velká zodpovědnost, ale také výhoda, protože stupeň kvality s nimi stoupá. Je to hlavně o tom stanovit jim laťku, kam se mají posouvat, aby ze sebe dostávali maximum,“ řekl Bartoň novinářům po čtvrtečním tréninku v Nymburku.
Protože kromě reprezentace působí především u mládeže FC Barcelona, za kterou sám hrával, má Krejčího v nedaleké Zaragoze jako na dlani a už delší dobu s ním spolupracuje. „Viděl jsem 80 procent jeho zápasů. Když hraje blízko Barcelony, jezdím se na něj dívat osobně. Dávám mu své rozbory, co má zlepšit a co po něm budu chtít v létě,“ uvedl Bartoň.
S ostatními hráči se potřebuje seznámit, proto na Velikonoce svolal přípravný kemp do Nymburka.
„Jedním z cílů tohoto soustředění je, abych poznal kluky, které nemám během sezony možnost vidět. Otestuji si jejich schopnosti a jak reagují na moje pokyny. Jsem zatím hrozně spokojený, kluci nás respektují, disciplína je na jedničku a můžeme se soustředit jen na basket,“ ocenil vítěz Euroligy z roku 2010.
Trenérskou premiéru mu usnadňuje spolupráce se zkušeným Petrem Tremlem, který mu dělá asistenta. „Moje chyba by byla, kdybych se to snažil táhnout sám. Jedna z mých prací je, abych zapojil do práce celý realizační tým. To je pro mě trochu nové,“ připustil Bartoň rozdíl oproti roli asistenta.
Tu kromě reprezentace a juniorky Barcelony chvíli plnil na začátku února i u prvního týmu, kde pod dočasným koučem Alfredem Julbem stihl odkoučovat jeden euroligový zápas s Maccabi Tel Aviv, než vedení angažovalo nového kouče Svetislava Pešiče.
„Byla to skvělá zkušenost, i když to bylo hodně krátké. Moje úkoly byly povzbudit hráče, aby plnili pokyny nového trenéra, hráli uvolněně, agresivně a to co umí, v čem jsou nejsilnější. Byl jsem s klukama předtím už měsíc, proti některým jsem ještě hrával, takže je dobře znám a mohl jsem jim dávat rady. Také jsem dělal rozbor soupeře, což mi usnadnilo, že ve svém volném čase koukám na drtivou většinu zápasů Euroligy a Maccabi jsem viděl snad desetkrát,“ líčil Bartoň.
Když se dozvěděl, že se opět přesune k juniorce, cítil i úlevu. „Měl jsem asi sedm týdnů, kdy jsem si nemohl vůbec odpočinout a jen jsem pendloval mezi basketem a rodinou. Jsem zvyklý jet jako mašina, ale musel jsem pendlovat mezi třemi týmy. I na mě to bylo hodně. Takže jsem si na jednu stranu oddychl,“ připustil. „Ale na druhou stranu bych tam samozřejmě rád zůstal. Uvidíme, co se bude dít v létě,“ dodal.
Luboš Bartoň na tréninku usměrňuje Jakuba Šiřinu.
S uvolněním k reprezentaci během sezony mu v Barceloně problémy nedělali. „Jsou pyšní, že mají reprezentačního trenéra. Samozřejmě kdybych zůstal u prvního týmu, tak by tento kemp musel odtrénovat Petr Treml. Takže i tohle je pozitivum toho, že jsem u prvního týmu nezůstal a teď tu mohu být,“ řekl jeden z nejlepších hráčů české historie.
Do národního týmu chce přinést zejména rychlost. „Problém českého sportu je, že domácí ligy se hrají v jiném tempu, než jaké přináší mezinárodní scéna. Když pak na ně skočí někdo, kdo je zvyklý hrát v jiném tempu, tak je problém. A to nemluvím jen o basketbalu,“ uvedl.
„Proto bych rád náš basketbal zrychlil. Nechci, abychom hráli zběsile, ale aby se naše mentalita zrychlila. I já hrával v jiné rychlosti, než se hraje teď. Troufnu si říct, že i v 37 letech bych mohl stále hrát a možná i dominovat, ale v basketbalu z roku 1998 a ne z roku 2018. Hra se opravdu hrozně zrychlila,“ dodal Bartoň, který kariéru zakončil v říjnu 2016.
