Zhruba před deseti lety padlo v Jindřichově Hradci rozhodnutí zkusit dostat na jih Čech nejvyšší basketbalovou soutěž. A začali na tom pracovat. Výsledek? Posledních šest let díky nim k Vajgaru jezdily týmy, jako Nymburk, Děčín nebo Pardubice.
S výjimkou jedné sezony, kdy se dostali do play off, nebyla žádná další jednoduchá. Malý klub musel vždy svoji pozici mezi elitou tvrdě hájit. Jednou dokonce až v baráži. Před dvěma lety proti Hradci Králové uspěl. Před necelými dvěma týdny ji nezvládl. A spadl.
Co bude s basketbalem v Jindřichově Hradci dál? „V Česku je třináct týmů, které chtějí hrát nejvyšší soutěž, a jen dvanáct míst. Léta měl černého Petra Hradec Králové, teď ho máme my. Trenér Forejt zůstane u týmu dál a věřím, že ani fanoušci nás neopustí. A za rok chceme v baráži uspět a vrátit se do ligy,“ upozorňuje generální manažer Radek Novák.
Už jste vstřebali zklamání ze sestupu?
Po sportovní stránce to pro nás rána byla. Doufali jsme, že jsme schopní bojovat o udržení. To se sice potvrdilo, ale byla tam spousta věcí, na které se zlobíme. Ovšem je to zahrané a nemá smysl to pitvat. Bohužel jsme doplatili na zranění našeho klíčového rozehrávače v prvním barážovém zápase doma. Ve druhém výrazně chyběl. Má přetržené kolenní vazy. Byl to pro nás takový malý šok, protože ten zákrok nebyl ani potrestaný faulem. A takových zákroků, které se pískaly trošku jinak, než nám to říkají pravidla, tam byla spousta. Na jedné straně cítím, že tam byly tlaky na to, aby se něco dělo proti nám. Ovšem nemám důkazy, takže nezbývá, než konstatovat, že sportovně jsme to prostě nedokázali zachránit.
Soupeř byl silnější, než jste čekali?
Soupeř tam měl několik fantastických výkonů u hráčů, kteří toho během sezony moc nepředvedli a zrovna proti nám zahráli excelentně. A opačně, naši hráči, kteří podávali slušné výkony, v baráži vyhořeli. Takový je prostě sport. Já pro to neumím udělat víc, než že jsme dokázali až do baráže udržet celý tým pohromadě i se čtyřmi cizinci. Ale nakonec se to možná ukázalo jako kontraproduktivní, protože asi víc bojují o záchranu čeští hráči, kteří nám to potvrdili výkony.
Po baráži jste na web napsali, že je to velká rána pro fandy v Hradci. Ale jak velká je pro vás jako vedení?
Jsme malý regionální klub. Basketbal děláme trochu jinak. Nemáme profesionální vedení klubu. Kompletně to děláme jako koníček a spíš jsme sami takoví sponzoři. A pro nás to rána je, protože jsme předtím klub někam dokázali dostat. Je třeba upozornit, v jaké společnosti jsme hráli a kde jsme ho drželi. Ve spodní části tabulky byly Praha, Brno a Ostrava. A taky v baráži byl Hradec Králové. Další velké město. My jsme společně s Nymburkem, který je specifický, a Svitavami byli jediná malá města.
Řadu sezon se nejvyšší soutěž nezměnila. Připouštěli jste si vůbec, že byste mohli spadnout?
Samozřejmě. Stalo se tam několik věcí, které ukazovaly na to, že tlak na postup ze strany Hradce Králové je veliký. Oni šli počtvrté do baráže. Vždycky vyhráli první ligu, pak měli proti sobě oslabený tým z nejvyšší soutěže a těsně s ním padli. My si to vyzkoušeli před dvěma lety. Pro ně to muselo být frustrující. To chápu. Letos měli jednoho cizince, který pomohl. Ale úplně klíčové bylo to, že si připsali na soupisku Martina Peterku, což je reprezentant České republiky z Nymburka. V sezoně za ně neodehrál ani vteřinu a nastoupil v baráži, což mu umožnil nějaký náš systém. Když vidím hvězdu typu Jaromíra Jágra, který po vteřinách nastupuje, aby odehrál patnáct zápasů, aby mohl nastoupit v baráži, a tady si přijede reprezentant zahrát... Byl samozřejmě klíčový. To ukázaly statistiky. Martin Peterka byl jasným faktorem. Bez jeho příspěvku by zápasy skončily dvakrát o dvacet a nebylo by o čem mluvit.
Martin Peterka v bílém dresu Hradce Králové útočí kolem Lukáše Stegbauera z Jindřichova Hradce.
Měli jste špatnou sezonu, ale přitom po přípravě panoval optimismus...
Měli jsme jednu z nejúspěšnějších příprav v historii. Porazili jsme i Inter Bratislava - dominantní slovenský tým. Do sezony jsme vstoupili nešťastně. Měli jsme špatné rozlosování. Hráli jsme hned pět zápasů venku. A když se podíváte na naše statistiky, tak my venku dokázali vyhrát tak deset zápasů celkem během těch šesti let. Pak přišel ten první domácí zápas, ke kterému se všichni upínali. Nepovedl se a na tým spadla hrozná deka. Sáhli jsme k obměně. Poslali jsme pryč zahraniční hráče. Poprvé v historii jsme vzali i Srby. A vůbec ne nějaké nýmandy. Ale stejně ta atmosféra, tlak i psychika byly narušené. Nebyl tam vůbec nikdo, kdo by prapor zvedl. Měli jsme deset nebo patnáct zápasů, které byly vyrovnané. A my je v koncovkách nezvládli. Vloni jsme je vyhrávali. Že skončíme v baráži, jsme věděli relativně dopředu. Připravovali jsme se na to, investovali jsme do týmu, protože ti zahraniční hráči nejsou pro náš klub levní. Nepovedlo se.
Když jste u těch změn, udělali byste něco jinak?
Mám několik bodů, které považuji za klíčové. Ten první je, že jsme měli pod smlouvu Ryana Cantyho, což byl loni nejefektivnější hráč ligy. Dominantní bílý Američan pod košem, který vládl. Byli jsme s ním domluvení, že se vrátí, ale když se ročník blížil, dostali jsme od jeho agenta informaci, že končí s profesionální kariérou. Vystudoval celkem prestižní vysokou školu a ze své branže dostal zajímavou profesní nabídku. Rozhodl se, že než živořit jako basketbalista, šel si vydělávat peníze jako psycholog.
A další důvody?
Spolehli jsme se na hráče, u kterých jsme viděli nějaký potenciál v ligách, kde už hráli. Ale ukázalo se, že středoamerická liga se s českou nedá srovnat. Nezvykli si na místní pískání rozhodčích. Pořád jsme měli problém s fauly, pořád byli rozhození. Je otázka, jestli jsme neměli sáhnout po někom zkušenějším. Asi jsme zareagovali špatně, ale s naším rozpočtem jsme na určité hranici. A další důvod bylo těžké zranění Jiřího Šouly v prosinci. Do té doby u nás dominoval. Byl to možná nejlepší hráč do 24 let v celé lize. Pro nás to mělo fatální dopad. Museli jsme vzít dalšího cizince. Ti by měli být dominantní. Lepší než Češi. Ale je nedostatek českých hráčů, takže berete i slabší cizince. Většinou musíte dát na nějaké doporučení.
Jaká je tedy situace teď? Podržíte profesionální tým?
Bude muset dojít k úsporám. Nebudeme mít cizince. Vrátíme se k české cestě. Vyjednáváme i s hráči, kteří nám v minulosti pomohli a nechtěli pak kvůli zátěži hrát nejvyšší soutěž. Uvidíme, jestli se to povede domluvit. Doplníme tým o další dva nebo tři mladé hráče, kterým dáme šanci. Teď řešíme i fungování některých hráčů v lize. To má logický dopad. Zkušenosti, které tam naberou, se nám mohou zúročit v play off první ligy nebo baráži, kam se chceme dostat. To je naším jediným cílem. Říkám to otevřeně. Vytváříme nějaký model, aby profesionální cyklus tady měl svoji úroveň, aby hráči, kteří tu zůstanou, měli slušnou kvalitu na tréninku.
Všechny hráče máte pod smlouvou?
Jsou tam asi dva hráči, kteří smlouvu nemají. S jedním už jsme domluvení a poslední hráč zatím vyčkává. Jak říkám. Na českém trhu je brutální nedostatek hráčů. Projevilo se to hned po baráži. Asi hodinu poté se slétli supi, a proto jsem i já deklaroval na webu, že hráči tu jsou pod smlouvou. My jsme klub, který nikomu nedluží ani korunu. Chováme se ekonomicky velice zodpovědně. A pokud hráči mají smlouvu, chci, aby ji dodrželi. Musím tedy říct, že po prvních hysterických výlevech se všichni vzpamatovali, a myslím si, že si to ujasnili i uvnitř kabiny. Všichni byli součástí týmu, který spadl.
Radek Novák, generální manažer Lions Jindřichův Hradec
Rozpad tedy nehrozí?
Vůbec. Ve středu jsme měli neformální schůzi vedení a kolegům jsem předložil jasný plán, jak s některými hráči budeme nakládat. Některé asi pustíme na hostování do nejvyšší soutěže s jasnými podmínkami počtu zápasů za náš klub a reciprocitou od jiných klubů. Na tom pracuju, aby to dopadlo. Zůstává i Standa Zuzák. Věřím, že až fanoušci uvidí, jaký tým sestavujeme, zachovají nám přízeň i nadále.
Jaký ekonomický dopad bude mít sestup z nejvyšší soutěže?
Jsme z regionálního města. Kromě hlavního sponzora z Prahy máme všechny ostatní z Jindřichova Hradce a okolí. Máme s nimi dlouhodobé vazby a oni nás podporovali už v době, kdy jsme hráli první ligu. Když se podíváte na plakát z roku 2012, tak se partneři moc lišit nebudou. S kým jsem mohl, tak už jsem komunikoval. Teď se chystám na další setkání. I město nám vyjádřilo podporu. Pan starosta si vyslechl návrh na to, jak chceme pokračovat. Možná dojde k lehkým ústupům v částkách, ale pevně věřím, že nás všichni podpoří.
