Před rokem ukončil kariéru, ale vzhledem k velkému počtu zraněných hráčů přišel novojičínskému týmu pomoci na play-off. A do mužstva zapadl, jako by z něj vůbec neodešel. Ve dvanácti zápasech odehrál v průměru 17,6 minuty, připsal si 3,8 doskoku na zápas a nastřílel 78 bodů.
Nemáte chuť vrátit se k basketbalu na delší čas?
Ne. Bylo by to pro mě vzhledem k práci časově komplikované. V zaměstnání jsem byl domluvený, že Novému Jičínu pomůžu nejvýše dva měsíce. Většinou jsme hráli zápasy, moc jsme netrénovali, takže jsem to zvládal. Absolvovat ale celou letní přípravu, to bych už asi nemohl.
Postup do finále jste asi nečekal.
Čtvrtfinále se Spartou se řešilo u stolu, ale postup přes Prostějov, když jsme prohrávali už 0:2 na zápasy, to bylo obrovské překvapení.
Co vám finále ukázalo?
Dokázal jsem si, že jsem pořád ještě schopný hrát basketbal na nejvyšší úrovni. Moje výkony nebyly sice nijak oslnivé, ale snad jsem klukům částečně pomohl.
V play-off váš tým ničila zranění. Byl širší kádr největší výhodou Nymburka?
To bylo rozhodující, ale nevím, jestli bychom měli šanci na lepší výsledek i kdyby všichni hráči byli zdravotně v pořádku.
A co doskoky? V těch nás Nymburk porážel ve všech zápasech.
Nešlo jen o vysoké pivoty Zídka či Trnku, které jsme pohlídali a snažili se je od koše odtlačit, ale hodně míčů doskakovali i hráči z křídel Hess a Johnson, ale i rozehrávač Whitfield. Ty se nám nedařilo ubránit.
Jedna hypotetická otázka. Co kdyby vás klub požádal o pomoc i za rok?
Samozřejmě, že se budu udržovat v kondici, jenže zase budu o rok starší. Nevím.
