Čas: sobota 28. ledna 2012, tři čtvrtě na čtyři odpoledne. Místo: hala Folimanka, Praha. Děj: dlouho ztichlé tribuny ožívají. Potlesk, skandování, u některých fanoušků jen ústa dokořán.
Hraje se poslední čtvrtina derby mezi basketbalistkami pražských VŠ a USK. A vedou... domácí. Sice jen o tři body, ale vedou. Takový stav je naprostým unikátem: touhle dobou už o vítězství USK bývá dávno rozhodnuto. Počet bodů se blíží stovce a na palubovce kmitají mladší, méně zkušené a méně vytížené hráčky.
Teď je ale všechno úplně opačně. České mistryně prohrávají a zdá se, jako by nejraději byly někde jinde. Zájem se z jejich počínání kamsi vytratil. "Chyběla obyčejná radost ze hry," dodal trenér USK Lubor Blažek.
Jeho svěřenkyně nakonec zápas obrátily. Čím to? Řečeno motoristickým příměrem: zařadily vyšší rychlost. Mladý tým VŠ úřadujícím šampionkám najednou nestačil a konečná porážka o 15 bodů (63:78) pro něj znamenala ještě akt milosrdenství.
"Tři a půl čtvrtiny to byl vyrovnaný zápas, ale pak..." nadechla se rozehrávačka VŠ Kateřina Bartoňová. "Když si taková Lindsay Whalenová usmyslí, že dá koš, tak ho prostě dá."
Ve zdánlivě banální větě se skrývá vysvětlení faktu, proč dámy z Folimanky vyhrály nejen nad VŠ, ale i ve všech ostatních utkáních základní části ligy: když si řeknou, že neprohrají, tak to tak také dopadne. Jediný zádrhel potkal USK v Brně, zápas s tamním Friscem ve 4. kole vyhrál "až" v prodloužení.
Nadupaný tým USK v Česku zcela postrádá konkurenci, jeho drtivá dominance se předpokládala už před sezonou. Důvod? Co jméno, to hvězda. Na soupisce USK najdete loňskou vítězku zámořské WNBA (zmíněná Whalenová) či pět českých reprezentantek v čele s kapitánkou Ilonou Burgrovou. Tenhle tým připomíná dobře namíchaný koktejl, po jehož požití se českým a moravským soupeřkám pokaždé zatočí hlava.
"Výhra v základní části je teprve první meta," řekla před časem kapitánka Burgrová. "My chceme titul." Od něj USK dělí ještě minimálně šestnáct zápasů. Malá hádanka na závěr: kolik z nich Burgrová a spol. prohrají?
