Sedmadvacetiletý Simmons si každou sekundu hracího času, kterou dostane od slavného trenéra Gregga Popoviche, vybojoval. Na střední škole ho zprvu nechtěli do basketbalového týmu, pak se štěstím pronikl na univerzitu v Houstonu a kliku měl i ve farmářské lize NBA D-League a v Letní lize NBA.
Když se teď Jonathon Simmons ohlíží, říká, že kostel nejprve zachránil jeho život a poté D-League zachránila jeho kariéru.
„Byl jsem jako malý kluk zlobivý a často jsem se dostával do problémů, ale nepřestával jsem zpívat a hrát na bubny, a to mě udrželo aspoň trochu pod kontrolou. Chtěl jsem se zlepšovat, tak jsem zůstával doma a cvičil, takže jsem se vyhnul několika malérům. Basketbal mě začal bavit až později. Hrál jsem ho celý život, ale opravdovou vášeň jsem v něm našel až skoro jako dospělý,“ říká Simmons.
„Ani jsem neměl ambice jít na vysokou školu. Začal jsem se o to zajímat až poté, co přišly první pozvánky. Nevěděl jsem, co to znamená,“ pokračuje Simmons ve vyprávění.
Jeho cesta do nejlepší ligy na světě je tak neuvěřitelná, že si zaslouží snad i knihu nebo film.
„Jsem vážně jen výjimka potvrzující pravidlo. Žil jsem v drsné části města a jsem snad jediný, kdo odtamtud zamířil na vysokou školu a hrál basketbal takhle dlouho. Nevěřil jsem, že by to kdy mohlo být možné,“ popisuje svůj příběh novinářům.
NBA si vyzkoušel už loni, ale větší minuty získal teprve v této sezoně. Blýskl se hned v úvodním zápase proti Golden State, když při jasné výhře Spurs zaznamenal 20 bodů a navíc parádně zablokoval hvězdného Stephena Curryho.
Simmons v duelu proti Golden State
Jeho čísla nezůstala tak ohromující, jenže fanoušky uchvátil svým výskokem, který ho často dostává do sestřihů z utkání. Trenér Popovich si však nejvíce cení jeho solidní obrany.
„Ty smeče jsou pro mě důležité, abych se trochu uvolnil. Na hřišti i v životě jsem pořád musel někomu něco dokazovat a u těch smečí jsem sám sebou,“ říká Simmons, který hraje téměř dvacet minut na utkání a dává šest bodů.
Ještě v létě 2013 hrál v Houstonu letní soutěž pro příchozí, kde se výhra odměňuje 500 dolary na dřevo. Pro mladíka přezdívaného Sims to byl rozdíl mezi plným a prázdným žaludkem. Naštěstí tuhle fázi přežil.
Sám přiznává, že v té době už se chtěl basketbalu nadobro vzdát a radši vzít práci někde ve skladu. Lepší vrabec v hrsti...
Ale nakonec dal basketbalu ještě šanci. Od kamaráda si půjčil 150 dolarů na přihlášku do otevřeného kempu týmu D-League v Austinu, který patří pod San Antonio. Do přípravy, která byla extrémně tvrdá na hráče přihlášené z širokého okolí, dal všechno. Přesto se do týmu nedostal.
„Vůbec jsem to nedokázal pochopit. Myslel jsem, že jsem je zaujal,“ říká Simmons, ale ani třífázové tréninky plné běhání bez míče ho nezlomily.
Bojoval dál, přihlásil se i za rok a loni dostal první šanci v Letní lize NBA od Brooklynu Nets. Tam ho sledoval i R. C. Buford, generální manažer Spurs, který následně dal Simmonsovi plně garantovanou smlouvu na jeden rok v NBA. Neuvěřitelný úspěch.
„Abych byl upřímný, otevřený kemp D-League týmu je spíš jen taková povinnost, kterou pořádají všechny týmy. 99 procent účastníků neodejde se smlouvou, jen ode všech vybereme 150 dolarů. Přijdou tam kluci, mají nové boty, potítka, čelenky a první tři dny nedostanou v tělocvičně ani míč. Půlka z nich se na to vykašle už v tu chvíli, nebo odpadne pro úplné vyčerpání. To, co předvedl Jonathon, je vážně neuvěřitelné odhodlání a bojovnost. Proto jsme ho pak sledovali i dál,“ řekl R. C. Buford.
Simmons má v silném týmu plném veteránů zdánlivě jednoduchou roli: když je na hřišti, musí dodat infuzi rychlosti a energie.
„V San Antoniu vám vážně nedají nic zadarmo. Musíte si to tvrdě odpracovat, a to jsem udělal a dělám dál. Občas je to těžké. Říkám si: Proč je na mě kouč takový? Chce abych se zlepšil, nebo ze mě jen dělá blbce? Nejsem si jistý, ale makám naplno a jsem součástí týmu, tak to asi funguje,“ odhaluje Simmons.
„Jakmile jsem se dostal mezi hráče Spurs, tak už mě ani nenapadlo to vzdát. Předtím jsem měl tu myšlenku celkem často, ale teď už ne. Dostal jsem šanci a ukázal jsem se lépe než spousta hráčů, co měla šanci přede mnou,“ tvrdí odhodlaně.
Sestřih Simmonsových smečů
„Před sezonou jsem trénoval sám v hale a přišel za mnou Pop (kouč Popovich) a říká mi: Nebuď přehnaně sebevědomý, buď připravený, makej na sobě a na hřišti buď jako pes. A potom bez dalšího slova odešel. On už je prostě takový. Kdo nemá silnou mysl, nemůže hrát pro trenéra Popoviche. Musíte být silní a vědět, že očekává od každého maximum,“ říká Simmons.
Earl Watson, dnes trenér Phoenixu, který trénoval Simmonse během jeho období v Austinu, označuje jeho příběh za největší pohádku v NBA. Ale pohádka ještě neskončila.
Simmons se v létě stane volným hráčem a podle aktuální poptávky po dobře bránících křídlech může dostat na své předchozí poměry nevídaný kontrakt.
„Jen to, že tu teď sedím a říká se o mě, že budu na trhu s volnými hráči, je naprosto neuvěřitelné. Vždyť před třemi lety jsem si myslel, že budu pracovat někde jako dělník. Lidi pochybovali, ale já to zvládl. Mé srdce je a bude v San Antoniu, oni mi dali šanci a budu jim navždy vděčný, ale uvidíme, jak to dopadne,“ přemýšlí 198 centimetrů vysoký atlet.
„Zatím nejsem na svém vrcholu, ale cítím se lépe. Mám jistou střechu nad hlavou a příjem, takže se mi spí výrazně lépe než před pár lety. Budu pořád stejně makat a doufám, že budu hrát ještě líp,“ uzavírá Simmons.
