Když v televizi sledoval jednotlivé zápasy, nemohl si nevšimnout, že v klíčových momentech jeho následovník na lavičce Lubor Blažek spoléhá i na pětici, která sbírala úspěchy už v klubovém brněnském dresu.
"Ukázalo se, že v rozhodujících momentech to jinak nejde, i když mně to komentátoři vyčítali. Samozřejmě člověka potěší, že se holkám, které trénoval, daří. Hlavně mě ale těší úspěch jako takový. Už jsem poblahopřál, jak se sluší a patří," říká Bobrovský.
Překvapil vás postup do finále?
Vůbec jsem ho neočekával. Pomýšlel jsem maximálně na semifinále. Největším překvapením byl ale postup přes Austrálii ve čtvrtfinále.
Kde vidíte hlavní faktory českého úspěchu?
Myslím, že klíčový byl zápas s Austrálií. Holky hrály dobře obranu a eliminovaly jejich nejlepší hráčky. Na druhou stranu Austrálii nezastihlo mistrovství v dobré formě, naopak náš výkon šel zápas od zápasu nahoru. Finále s Amerikou si už hráčky užívaly, protože ta už byla nad jejich síly.
Co by bylo potřeba, aby se vyhrálo i nad USA? Byla vůbec nějaká možnost?
To se těžko říká. Málo jsem věřil i proti Austrálii. Ale když jsem pak viděl jejich výkon... Čímž v žádném případě neshazuju ten náš. Ale Američanky mají jedenáct vyrovnaných hráček, každá z nich mohla hrát, a to se projevovalo. Nedokážu říct, co by se muselo stát, abychom je porazili. Vzepětí na konci prvního poločasu bylo jen chvilkové.
Jakou roli sehrálo domácí prostředí?
Ze začátku se mi zdálo, že holky svazovalo a byly z toho nervózní, ale postupem času jim to hodně pomohlo. Publikum bylo fantastické. Dosáhnout úspěchu doma je vždycky o něco víc než venku. Euforie byla velká jak v halách, tak u televizorů.
V klíčových momentech se mnohokrát stalo, že na hřišti byly čtyři nebo i všech pět hráček, které hrály v Brně. Vnímal jste to?
To určitě. Obzvlášť tehdy, když komentátoři zdůrazňovali, že když jsem trénoval nároďák já, hrálo méně hráček. A ono se ukázalo, že v rozhodujících chvílích jich hrálo méně i teď.
Dá se srovnat stříbrná medaile s vaším evropským titulem z roku 2005?
Tohle je mistrovství světa, to je nadstavba, i když je to "jen" stříbrná medaile. A úspěch doma vyzní příjemněji a intenzivněji než venku.
Klíčovou hráčkou byla kapitánka Hana Horáková. Jak hodnotíte její výkon?
Takhle jsem ji viděl už v jednotlivých utkáních. Tady zahrála fantasticky celý turnaj, a to i tehdy, když bylo znát, že toho má plné zuby a chtěla by střídat. I když to nešlo, zvedla hlavu a šla.
Je to podle vás vrchol téhle generace?
Záleží, jestli holky budou chtít reprezentovat dál, nebo skončí. Slyšel jsem, že Iva Večeřová chce končit a třeba Ferančíková už dřív ohlásila odchod do důchodu. Ale nechtěla si nechat ujít vystoupení v domácí aréně.
Z Brna letos odešla trojice Horáková, Vítečková a Kulichová. Veselá a Večeřová už dřív. Jakou máte motivaci stavět něco znova v Brně po úspěšných letech?
Ale je potřeba říct, že jsme pořád mistry republiky. Holky odešly, ale motivaci mám pořád, Jde to i bez těchto hráček. Pokud nebudeme hrát s dorostenkami, tak určitě můžeme výsledku dosáhnout a věřím, že ještě dosáhneme.
