Dlouhá cesta z polské Vratislavi, kde Chorvaté krátce předtím odehráli kvalifikační turnaj o evropský šampionát, se z dobrodružství proměnila v tragédii.
Malý Volkswagen Golf skončil zaklíněný pod nákladním vozem, jehož řidič krátce předtím nezvládl situaci, dostal smyk a zatarasil cestu. Szalantzyová i její kamarádka Hilal Edebalová utrpěly těžká zranění, ale přežily. Petrovič doplatil na to, že si chtěl pohodlně pospat, a tak zůstal nepřipoutaný. Proletěl předním sklem. Sérii nárazů nemohlo vydržet ani mladé tělo v perfektní kondici.
Odešel hráč, který předznamenal vlnu Evropanů v NBA. Pověstný byl svou přesnou střelbou ze střední a delší vzdálenosti.
Už ve dvaceti letech nastřílel v jugoslávské lize v jediném utkání do té doby nevídaných 112 bodů - ze 60 pokusů z pole se trefil čtyřicetkrát.
A v zámořských statistikách dodnes září jeho bezmála 44procentní úspěšnost za tři body. Vynikal však i drzými nápady, jimiž překvapoval protivníky a získával si diváky.
S basketbalem Dražen začínal v rodném Šibeniku, když se motal kolem staršího bratra Aleksandra „Aca“ Petroviče, rovněž slavného basketbalisty.
Od roku 1984 exceloval Dražen Petrovič po čtyři sezony v dresu Cibony Záhřeb, dvakrát jí pomohl vystoupat na evropský trůn. Podobně zářil v dresu Realu Madrid, kam přestoupil v roce 1988.
Po jedné sezoně ve španělském velkoklubu odešel do NBA. V dresu Portland Trail Blazers se trápil, výměna do New Jersey Nets v lednu 1991 mu však umožnila rozkvést, stal jednou z velkých ofenzivních hvězd.
„V NBA jsem se naučil jednu věc: spoléhat se sám na sebe. Nikdo vás dopředu tlačit nebude,“ glosoval své trápení a následný úspěch. „Ale já nejsem někdo, kdo by jen tak zúčastnil. Vím, že se to někomu nelíbí, ale bude se s tím muset smířit. Evropané do NBA patří,“ hovořil o své průkopnické roli.
Celou svou kariéru byl vůdčí osobností národního týmu - nejprve Jugoslávie, v jejíchž barvách vybojoval tituly mistra světa a Evropy a bronzovou (1984) a stříbrnou (1988) olympijskou medaili.
Ze stříbrné olympijské medaile se radoval i v roce 1992 v Barceloně v dresu Chorvatska, když ve finále jeho tým padl se slavným americkým Dream Teamem.
Krátce předtím válka přetrhala Petrovičovo přátelství se srbskými hvězdami v čele s Vladem Divacem. Ke smíření mezi bývalými spoluhráči však už nikdy nemohlo dojít...
Na těchto 35 akcí Dražena Petroviče se nejvíce vzpomíná:
Na palubovce možná vypadala jeho hra lehce, až nezodpovědně. Za tím vším však stála poctivost v tréninku. „To on mě naučil, co je to profesionál,“ vzpomíná na Petroviče spoluhráč Kenny Anderson. „Byl první na tréninku a odcházel poslední. Mít ho po boku byla radost, situaci mi dost usnadnil.“
Na „basketbalového Mozarta“ se nezapomíná ani čtvrtstoletí po jeho smrti. V roce 2002 byl ve Springfieldu uveden do Síně slávy NBA a v rodném Chorvatsku má vlastní muzeum i několik soch. Jméno Dražena Petroviče nese také basketbalová hala v Záhřebu.
Jeho náhrobky v Šibeniku i v Záhřebu slouží dodnes jako poutní místo pro fanoušky a basketbalisty bez ohledu na národnost.
