Ke géniům minulosti se výběr balkánské země vrací takřka povinně. A dokud bude reprezentačním trenérem Aleksandar Petrovič, těžko se na tom cokoliv změní.
Charismatický „Aco“, starší bratr a vlastně i první basketbalový učitel veleducha Dražena, se u národního týmu našel. Osmapadesátiletý medailista z olympiády v Los Angeles 1984 či dvou mistrovství světa jako klubový trenér mnoho štěstí nenadělal, ovšem pro koučování hotových hráčů se výborně hodí.
Je totiž obdařen talentem vojevůdce. Talentem motivátora.
Chorvaté pro EurobasketRozehrávači: Roko Ukič, Marko Popovič, Dominik Mavra Křídla: Bojan Bogdanovič, Krunoslav Simon, Marko Tomas, Ivan Ramljak, Filip Krušlin Pivoti: Dario Šarič, Darko Planinič, Luka Žorič, Dragan Bender, Ivan Buva, Tomislav Zubčič Trenér: Aco Petrovič |
Ránu, kterou Chorvati utrpěli na mistrovství Evropy před dvěma lety, nemohl tehdejší trenér Velimir Perasovič ustát.
A ano, řeč je o osmifinálové porážce 59:80 s českým výběrem, jež byla brána málem jako národní potupa.
Do role spasitele se nejlépe hodil Aco Petrovič. Léčba zafungovala. Chorvaté obdrželi divokou kartu do olympijské kvalifikace a dost nečekaně ji využili, když si poradili s Řeckem v čele s Jannisem Antetokunmpem i s italskými hostiteli turnaje.
Postup pojal Aco, jak je mu vlastní. Za kvalifikaci se vychválil, prý překoučoval slavné trenéry Ettoreho Messinu a Fotise Katsikarise. Ale příkladně bojující hráči i bdící Dražen si také vyslechli díků dost a dost.
Obrození chorvatského basketbalu pak pokračovalo i v Riu de Janeiro samotném: přišla výhra nad Španělskem ve skupině a povedené čtvrtfinále. Derby se Srbskem ztratili Chorvati těsně a zároveň smolně 82:83.
Chorvatský trenér Aco Petrovič a jeho hráči se radují z výhry nad Řeckem.
A teď je tu Acův rok číslo dva. Zářijové duely v „rumunské“ skupině, především vyhlížená odveta proti Čechům, se musí obejít bez zkušených Mira Bilana i Damjana Rudeže, ale i bez Maria Hezonji, Anteho Žižiče a Ivici Zubace, tří talentovaných mládenců z NBA.
S nedostatkem božsky nadaných basketbalistů ale Chorvaté obvykle problém nemají, takže se znovu mohou těšit na akce Daria Šariče či Bojana Bogdanoviče a doufat v probuzení mladičkého dlouhána Dragana Bendera.
Samozřejmě je tu ještě Draženův dozor. Aby byla jeho přízeň pojištěna, minulé pondělí se tým před začátkem tréninku setkal netradičně na hřbitově Mirogoj a se poklonil se nejen u Petrovičova hrobu, ale stanul taky před slovutným pivotmanem Krešimirem Čosičem.
Chorvatské myšlenky se letos upínají směrem ke stupňům vítězů. Tak jako každé dva roky. Ale naposledy se slavilo pradávno, v roce 1995 vybojoval tým kolem Toniho Kukoče nebo Dina Radji bronz.
Tehdy duch Dražena Petroviče zabral, ale od té doby souží věhlasnou basketbalovou školu medailové sucho.
„Slibovat nic nebudeme. Jen to, že budeme prvního září na dobrodružství jménem mistrovství Evropy mentálně i fyzicky připravení. Na své hráče jsem velmi hrdý,“ konstatoval nabuzený Aco Petrovič.
