„V mladších kategoriích jsem dávala i přes 40 bodů za zápas, chtěla bych se tomu přiblížit také v ženské lize,“ troufá si chomutovský supertalent. A je to možné? Tvrdí, že ano. „Já jsem do budoucna schopná všeho,“ směje se.
Už v patnácti Kadlecová v elitní soutěži debutovala, loni v březnu proti Slovance šlo o její jediný start v minulé sezoně. „Předtím mě maminka nepustila. Řekla mi, že musím posilovat, makat na sobě, aby mě v lize nezabili. S kondiční trenérkou jsem dřela celý rok a vyplatilo se to,“ pochvaluje si moudré rodičovské rozhodnutí.
Teď už je pevnou součástí levhartí sestavy. „Začátek byl složitější. Dostat se do toho, že to je těžký basket, že nic nedostanu lehce. Na konci sezony je to mnohem lepší, už se i prosazuji,“ užívá si bodové hody.
Překvapená však není, ačkoli z dorostu do ŽBL to je veleskok. „Vždycky jsem dávala hodně bodů. Jen dělám to, co jsem dělala vždycky. Samozřejmě tahle soutěž je o mnoho rychlejší a tvrdší. Dostávám zabrat, lokty a tak,“ vykresluje, na co si musela zvykat. „Modřin mám dost, ty jsem nikdy nemívala. Bolesti si moc nevšímám, a když je nějaký šrám v obličeji, existuje make-up,“ nestresuje se usměvavá basketbalistka.
 |
Začínala s tenisem, ale dlouho jí to nevydrželo. „Trenér se mě bál, byla jsem agresivní,“ řehtá se. „Vyváděla jsem s raketou. Rodiče tedy řekli, že tohle ne, a dali mě na basket.“
Správná volba, Kadlecová se vypracovala do mládežnických reprezentací i do ligy. Právě díky agresivnímu stylu; ke koši se dere nebojácně. „Ráda bych si zahrála Euroligu a ženskou NBA. Myslím, že je to reálné, ale musím na sobě pořád makat,“ nepoleví.
Z divadla zpět na basketbalové jeviště. Křičím... V dobrém, říká Bartoňová |
Roste vedle bývalé olympioničky Kateřiny Bartoňové či mistryně světa v basketbalu 3×3 Terezy Vorlové. „Už jsme kamarádky. Ze začátku jsem se ne bála, ale měla jsem z nich velký respekt. Je super, že mi pomáhají, radí, co dělat. Jsem za to moc ráda,“ děkuje 183 cm vysoká hráčka. „S Kačkou Bartoňovou se dokonce střídám na rozehře, hraju i křídlo.“
Jakou pozici má obyvatelka krušnohorských Kryštofových Hamrů radši? „Na rozehrávce je hezké, že řídím hru, rozbíhám útok, baví mě mít míč. Na křídle zase dávám víc bodů, protože mám čas si odpočinout.“
Velké kluby už si chomutovský klenot oťukávají. „Všechno řeší můj táta. A on mi to neříká. Nebo se jen zmíní. Když jsem byla malá, snila jsem o USK. Bylo by skvělé zahrát si s nimi v týmu. Ale zůstávám v Chomutově, jsem tady spokojená,“ nemá zaječí úmysly.
A propos, Jakub Kadlec je jedním z manažerů Levhartů. „Holky mě berou, že jsem součást týmu, a nekoukají, že táta je manažer. Ani já ho tak nevnímám. Je to prostě můj táta. Máme spolu kamarádský vztah. Pochválí mě a říká mi i chyby, je to s ním skvělé.“
