Žirková dokázala rozhýbat brněnskou hru, i když sama měla s pohybem problémy. Trápí ji zraněná šlacha na patě. „Můj stav stále vůbec není dobrý, jsem pod prášky. Ale říkala jsem si, že je to tak klíčový zápas, že jsem chtěla pomoct aspoň k tomu, aby se holky vydýchaly. Jsem ráda, že to vyšlo,“ usmívala se Žirková.
Dá se procentuálně odhadnout, jak na tom po zdravotní stránce jste?
Těžko říct. Vždycky se snažím hrát na sto procent, ale momentálně to asi ještě nejde. Trochu se po těch dvou měsících i bojím.
Jak jste viděla zápas?
Věděly jsme, že nám jde o všechno, tak jsme se snažily do toho všechno i dát. A díky srdíčku a domácímu publiku se nám povedlo vyhrát.
O přestávce jste řekla, že zápas vyhraje ten, kdo bude víc chtít. Opravdu to byl ten rozhodující faktor?
Takové zápasy se většinou vyhrávají srdíčkem a myslím, že to tak bylo i nyní. I když jsme také celkem zvládly naši taktiku. Jsem ráda, že je vítězství doma, a je jedno, o kolik to bylo.
V poslední čtvrtině jste skvěle utáhly obranu, Bourges jste povolily jen sedm bodů. Byl to klíč k výhře?
I když nám stále nešel útok, tak právě tou obranou jsme se odtrhly a pak také ubránily náš mírný náskok.
Obrana byla rozhodující.
Je to vodítko i do třetího zápasu, který vás čeká ve středu?
To je naše hra, kterou jsme hrály i minulý rok. Doufám, že se k tomu vrátíme a už u toho zůstaneme.
Byly chvíle, kdy jste přestávaly věřit v úspěch?
Určitě ne. Když hrajeme naši hru, tak dokážeme zvrátit jakýkoliv výsledek. To se znovu potvrdilo.
V čem byl rozdíl mezi tímto zápasem a tím v Bourges?
Tak, jak měly ony nepříjemné prostředí tady, tak my jsme ho měly tam. Navíc jsme tam hrály jen v sedmi a myslím, že konec jsme nezvládly kondičně. To byl podle mě hlavní důvod prohry.
Jak vidíte naděje pro rozhodující zápas ve Francii?
Už ten první zápas tam byl vyrovnaný a zlomilo se to až na konci. Doufám, že když se teď víc prostřídáme a holky si oddechnou, aby mohly utáhnout konec, že jsou šance vyrovnané.
