Po první čtvrtině domácího utkání s Novým Jičínem byla ztráta ještě hratelná, rozdíl osmi bodů se dá stáhnout během chvíle. Jenže s přibývajícími minutami náskok hostů narůstal a výsledek byl nakonec jednoznačný – jihlavští basketbalisté prohráli 70:92.
„Co si budeme povídat, Nový Jičín patří k tomu nejlepšímu, co ve skupině máme,“ povzdechla si šestatřicetiletá opora BC Vysočina Ondřej Maňák.
Před zápasem vám ovšem odhodlání nechybělo.
Samozřejmě že ne. Po vítězství v Olomouci jsme si říkali, že se pokusíme navázat na dobrý výsledek, ale kvalita soupeře prostě byla jiná.
Daleko větší?
Přesně tak. Nový Jičín má v mančaftu hráče z nejvyšší soutěže. Navíc ti kluci hrají spolu už několik let prakticky ve stejném složení. Je to opravdu hodně silný soupeř.
Brno zdolalo Slavii, Děčín opět uspěl v derby. V Hradci zrušila zápas technika |
V letošním kalendářním roce vás nyní čeká už jenom souboj v Brně, jaký to je podle vás soupeř?
Uvidíme, hodně bude záležet na tom, v jakém nastoupí složení. Také Brno má totiž několik kluků, kteří hrají nejvyšší soutěž.
Na rozdíl od Jihlavy, kde letos nehostuje vůbec nikdo.
Taková byla dohoda, že nebudeme využívat nikoho z venku. Že zapracujeme naše mladé kluky. V tomhle směru je to teď náročnější, ale do budoucna to může klubu pomoct.
Ve svých šestatřiceti jste nejstarším hráčem týmu?
Druhý nejstarší. Hned po našem kapitánovi Kubovi Dokulilovi.
Jak dlouho už vlastně oblékáte jihlavský dres?
Šest nebo sedm let. Do Jihlavy jsem se přestěhoval z Prahy.
Všimla jsem si, že v kariéře jste vystřídal vlastně jen dva kluby – Sokol Kbely a Jihlavu. Takovým, jako jste vy, místní říkají naplavenina.
Jo, to jsem přesně já. (směje se)
Situace jihlavských basketbalistů je lepší, ale vyhráno nemají |
A důvodem přesunu z hlavního města byl basketbal, práce, nebo jste se zamiloval?
C je správně, přišel jsem do Jihlavy kvůli manželce. Vytáhl jsem si černého Petra a vyměnil velkoměsto za vesnici.
Ale nějak zásadně vás to nepoznamenalo. Nebo aspoň na první pohled není nic patrné.
S manželkou jsme spolu dlouho, věděl jsem tudíž, do čeho jdu. Žádný šok to pro mě nebyl.
Nicméně co se možného vyžití týká, je mezi Prahou a Jihlavou dost zásadní rozdíl...
Jasně, mantinely to má, ale na druhou stranu – každé místo má svoje negativa i pozitiva. A co si budeme povídat, do Prahy je to jen hodina cesty. Jo, kdyby vzdálenost byla třeba jako mezi Ostravou a Plzní, to by bylo složitější, ale takhle to beru sportovně. Ostatně jako všechno.
Asi proto vás basketbal stále baví. Nebo už snad přemýšlíte o konci kariéry?
Máte pravdu, oznámil jsem v klubu, že tohle je moje poslední sezona. Mám dvě malé děti, tak je načase se věnovat také jim.
O důvod víc první basketbalovou ligu pro Jihlavu zachránit, přece byste se nechtěl loučit sestupem o soutěž níž.
Samozřejmě že nechtěl. Šance na záchranu pořád je, protože nejdůležitější část sezony nás teprve čeká.
