Její veselejší duše značí víc veselí v české reprezentaci. Klíčová podkošová hráčka je zpět po těžkém zranění kotníku – kapitánku pražského USK vyřadily poškozené vazy téměř na čtvrt roku. Přišla tak o další ligové zlato, při posledním finále proti Brnu se jen rozcvičovala. O víc naštěstí ne.
"Od začátku jsem věřila, že se dám do olympijské kvalifikace do kupy," klepe Burgrová na dřevěný stůl. "Člověk už zná svoje tělo a ví, co dokáže. Naštěstí reagovalo pozitivně."
Ač patří 28letá Burgrová k oporám národního týmu a má světové stříbro z roku 2010, olympiádu vyhlíží poprvé. A hned jí to málem zkazilo první velké zranění kariéry.
"Zpočátku jsem všechno brala pozitivně, i díky vidiněmožné účasti v Londýně a snu, že to můžeme někam dotáhnout," říká. "Ale čím déle všechno trvá, tím víc to na člověka dopadá. Mozek už je připravený vyběhnout a hrát basket, nejen chodit na laser a magnet."
Přesto platí: spěchej pomalu. "Každý sportovec se snaží vydržet co nejvíc, ale když vidím, že je kotník unavený, řeknu to trenérovi a on sám sníží dávky. Lámat přes koleno nic nejde."
Proto je pro ni ironií, že měsíc a půl dlouhá příprava Češek začíná – rehabilitačním soustředěním v Lázních Bělohrad. "Takže znovu," směje se Burgrová. "Lékaři si nás tam určitě zkontrolují." Bude to zatím jen start postupné cesty k olympijské kvalifikaci v Ankaře, která se hraje na konci června. O cíli se není třeba bavit.
"Je pravda, že lidi od nás čekají samozřejmý postup. Navíc holky byly na minulých dvou olympiádách," uznává Burgrová. "Ale jistotu nemá dopředu nikdo." Od ní, vydrží-li zdraví, se čeká mimo jiné tvrdost pod košem. A že bude potřeba! Zvlášť kvůli tomu, že českými soupeřkami ve skupině budou Argentina a Nový Zéland.
"Když je řeč o nich, vybaví se mi rychlý a hlavně tvrdý basket. Žádní příjemní protivníci," říká Burgrová. "Člověk se musí připravit, že dostane ránu. A že když to tak rozhodčí nechají, bude muset rány i dávat."
Přesto i ona ví: nechat se relativně slabšími soupeři rozhodit, to by byla zbytečná komplikace. "Máme v kádru hráčky, které už mají něco za sebou. Typy, co vědí, že se o něco hraje, ale na druhou stranu si to úplně nepřipouštějí. Nervy u nich moc neuvidíte."
Ona má nervy jediné – aby bolavý kotník vydržel a olympijské premiéře stály v cestě "jen" soupeřky.
