Když se 211 centimetrů vysoký pivot a jeden z tahounů německého národního týmu dozvěděl o ruské agresi, zrovna se v Mnichově chystal na zápas Euroligy proti Bayernu. Utkání se nakonec vzhledem ke strašným zprávám nehrálo, Voigtmann se ale potřeboval vrátit do Moskvy, přestože si hned uvědomil, že v týmu CSKA za této situace zůstat nemůže.
„Ruský prezident je zodpovědný za brutální válku, kvůli níž na Ukrajině umírají nevinní a miliony lidí museli opustit domov. Nemohl jsem v CSKA zůstat a pokračovat, jako by se nic nestalo,“ vysvětlil pro Kicker.de
„Ale zároveň mi bylo jasné, že se tam budu muset vrátit. Pořád jsme tam měli psa a plně vybavený byt, ve kterém jsme s manželkou a dvěma syny žili. Rodina se mnou naštěstí letěla na zápas do Německa, takže byla v bezpečí, ale já jsem si chtěl promluvit s vedením klubu osobně. Přišlo mi to fér, protože oni jsou v té válce stejně nevinně jako my.“
Johannes Voigtmann (7) z Německa zastavil Matthewa Dellavedovu z Austrálie.
Poté, co se s nadřízenými domluvil, že může mužstvo bez překážek a postihů opustit, musel vykoumat, jak se přesunout zase do Německa.
Azyl v Česku nestačil, ukrajinští mistři končí: Všechny zdroje pro armádu |
„Protože ruské aerolinky už skoro nemohly létat a chtěl jsem si s sebou vzít co nejvíc věcí a taky psa, jedinou možností bylo jet autem. Nacpal jsem ho až po střechu a jel jsem přes Lotyšsko, Litvu a Polsko se psem na sedadle spolujezdce. Celkem to bylo 2500 kilometrů.“
Ovšem Voigtmann se brzy může vracet, s ruským armádním klubem totiž kontrakt neukončil. Pouze se dohodl, že se od týmu dočasně odpojí.
„Pořád tam mám smlouvu do léta 2023. Rád bych zase co nejdřív hrál, hlavně kvůli letošnímu domácímu EuroBasketu. Ale vím, že i když válka snad brzo skončí, všechno hned nebude stejné jako dřív. Můj agent se snaží vyjednat řešení s manažery CSKA, ale pro tuhle situaci není žádný precedens. Je to pro všechny nové.“
Češi stáli za ukrajinským mistrem, Prometej však na Kluž nestačil |
Stejně dočasně opustili CSKA i další zahraniční basketbalisté. Třeba Dán Gabriel Iffe Lundberg, Gruzínec Toko Šengelíja či Litevec Marius Grigonis. Anebo Joel Bolomboy, který se narodil na Ukrajině konžskému otci a tatarské matce a kromě ruského pasu disponuje i americkým.
Mnohem turbulentněji dopadla ruská agrese na basketbalisty působící přímo na Ukrajině. Zatímco mistrovský BC Prometej se přesunul do Česka ještě před válkou, mnozí další hráči se připojili k uprchlíkům, kteří před válkou utíkali.
„Připomínalo mi to Call of Duty,“ zmínil známou počítačovou hru plnou boje a střelby ze zbraní Američan Maurice Creek, který od prosince hrál za poslední celek ukrajinské nejvyšší soutěže Mykolajiv.
Armádní CSKA, klub Gazpromu a poklad Tatarstánu. V Eurolize si nezahrají |
„Strávil jsem dva dny v bombovém krytu, pořád zněly sirény, na obloze létaly stíhačky a celé město bylo ponořené do tmy.“
Creek se nakonec z Ukrajiny dostal přes Rumunsko.
Toure’ Murry v dresu Benfiky Lisabon
Stejnou cestou prchal před válkou také další Američan Toure’ Murry, hráč BC Ternopil. A právě klub mu při snaze odejít vystavil nečekané překážky. Pohrozil mu, že jej bude pokutovat a neumožní mu přestoupit jinam.
„Bylo to mučení. Chtěl jsem odejít, ale zároveň je to má práce a musel jsem splnit povinnost,“ přiznal Murry.
Nakonec se však i on ze země zdárně dostal. „Zastavme válku, potřebujeme mír,“ sdělil po drsných zkušenostech.
