Jaroslav Bába, ilustrační fotografie

Jaroslav Bába, ilustrační fotografie | foto: Reuters

Nebyl to můj den. Možná jsem potřeboval facku, přemítal Bába

  • 2
Amsterdam (Od našeho zpravodaje) - Na vyloženě povedený závod zatím letos čeká. A nepřišel ani ve finále mistrovství Evropy v Amsterdamu. Výškař Jaroslav Bába skočil 224 centimetrů, což stačilo na dělené sedmé místo. „Nebyl to můj den,“ vykládal.

Jeho osobní rekord má hodnotu 236 centimetrů, letošní maximum Báby je však zatím o 10 centimetrů slabší. Ve větrném nedělním podvečeru zvládl 219 centimetrů, pak napodruhé 224 - a víc už nic. Dvakrát neuspěl na 229, pak zkusil i 232, ale pokaždé přišel neúspěch. „Spokojený jsem tak napůl,“ řekl 31letý výškař.

Proč?
Skončil jsem na začátku druhé půlky v pořadí finálového pole. Mohlo to být lepší i horší. Dneska nebyl můj den. Pořád je na čem pracovat. Byla to zastávka před Riem. Budeme makat dál a doufat, že forma přijde na pravém místě.

Proč jste se rozhodl třetí pokus na 229 vynechat a jít na 232 centimetrů?
Začínal jsem být unavený, skoky šly docela rychle za sebou. Potřeboval jsem se na chvíli zkoncentrovat, chtěl jsem nějaký čas, proto jsem vynechal výšku, risknul jsem to a říkal jsem si: Buď to vyjde, nebo ne. Kdybych dal 229 na třetí pokus, asi bych se nikam neposunul. Dnes šlo o medaile, pak už je docela jedno, jestli budete na čtvrtém, nebo dvanáctém místě. Říkal jsem si: Zkusíme jeden pokus. Sil už moc nebylo, byl jsem unavený. Risknul jsem to, nevyšlo to. Snad příště.

Zpravodajství

Přečtěte si souhrnné zpravodajství z posledního dne ME atletů.

Veškeré podrobnosti najdete ZDE.

Už v kvalifikaci jste říkal, že to nebylo ono. Dnes tedy trápení pokračovalo?
Bojoval jsem s větrem, úplně to nemusím. Navíc v rozcvičování jsem se při jednom pokusu blbě odrazil přes špičku, začal mě pobolívat kotník. Měl jsem malinko obavy o to, co bude. Dal jsem si jeden risk na 232 centimetrů. Buď, anebo. Věděl jsem, že už moc skoků nezvládnu.

V kvalifikaci vás trápily nervy. Ve finále také?
Dneska jsem akorát neměl úplně bojovnou náladu. Nevím. Možná jsem potřeboval facku, abych se vzpamatoval a trochu se hecnul. Uvidíme. Něco tomu chybělo. Tamberi byl dneska famózní, zaslouženě vyhrál. Mám sedmé místo, další finále, ale bral bych víc.

Nehrálo roli i to, že mistrovství Evropy není v olympijském roce hlavním vrcholem?
Samozřejmě. Je to jen zastávka před olympiádou. Vrchol je jenom jeden. Toto byl takový mítink, ale zas jde o reprezentaci, chtěl jsem zkusit předvést nějaký hezký výkon nebo hezké umístění. To se úplně nepovedlo, ale ještě máme před sebou olympiádu. Budu se snažit pořád motivovat, aby to bylo lepší.

Na mimořádný závod letos čekáte. Co tomu chybí?
Nevím. Už mám taky nějaký věk. V tréninku vypadá všechno dobře. Potřebuju chytit dobrý skok, pak si to člověk zapamatuje a jede dál. Pak už to dokáže zopakovat. Ale ještě se mi to letos nějak nepodařilo.

Co máte ještě v plánu před olympiádou?
Budu trénovat. Čeká mě ještě týdenní soustředění ve Špindlu, kde trochu natrénuju fyzičku. Pak budu hopsat, hopsat a ladit formu.

Jaké máte očekávání od Ria?
Na olympiádu se těším. Je to destinace, kterou mám rád, je tam teplo. Něco jako Atény nebo Peking. Věřím, že moje forma přijde v srpnu tak, jak má přijít. Ten měsíc zužitkuju, budu makat a hodně pracovat na technice. V mých silách je skákat přes 230, pokusím se udělat finále na olympiádě.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž