Šestadvacetiletý atlet ale upozorňuje, že čas na domácím šampionátu nebude pro měření sil na mezinárodním poli směrodatný a k soupeřům chová respekt: "Lidi počítají, že mám na vítězství, ale nechci se tím svazovat."
Doma jste zaběhl svoje letošní maximum. Byl to ideální běh?
Rozhodně ne, cítil jsem se rychlý, ale ty překážky mi překážely. Nebudu ho zatracovat. Přece jen, je to můj druhý nejrychlejší čas, takže určitě to musel být dobrý běh. (smích)
Kam můžete čas ještě stlačit?
Přál jsem si běžet pod 7,50 a podařilo se. Kdyby to tak nebylo, odcházel bych pěkně naštvaný.
Pomohlo vám domácí prostředí?
Je to obrovská výhoda. Trénuju tady na té dráze skoro každý den, vím co čekat. Cítím se tu jako doma. Všude dobře doma nejlíp, to platí pro mě i v hale.
Minule jste se nazval dřevorubcem, teď jste shodil tři překážky.
Mám silové období. Nevím, co dělám špatně. Kdybych to věděl, tak to změním. Může to být i z únavy, ale těžko soudit.
Říkal jste, že nejste fit.
Průdušky mám chycené každý rok. Není to nic akutního, jen se mi špatně dýchá a ubírá to trochu síly. Ten čas 7,48 ukazuje, že zas tak špatné to být nemůže.
Takovým časem jste se vrátil do čela evropských tabulek.
Jsem spokojený. Dodává mi to sebevědomí, že jedu na Evropu jako jeden z favoritů, ale který z nás překážkářů si bude cinkat medailí, to už je vážně náhoda finále. Nemyslím si, že jsem o tolik lepší než Francouz Bascou, který vedl tabulky. Ostatní taky zatřepou svými časy na svých mistrovstvích, možná poběží i rychleji.
Teď už budete odpočívat?
Nevím, trenér má taktiku závodního boje. Byl bych ale radši, kdybych trochu odpočíval, protože jsem vážně jalový. Necítím, že bych na startu měl trhat tartan.
Takže vám před velkým závodem vyhovuje pauza?
Obecně platí, že sprinteři jsou lenoši. Odpočívat, akumulovat energii a pak najednou vybouchnout. To je taková filosofie sprintu.
Proč vy i vaše přítelkyně tyčkařka Jiřina Ptáčníková máte jako cíl pro evropský šampionát jen finále?
To je souhra náhod. Býval jsem takový hubatý, ona bývala skromná. Takže jsem se akorát zařadil na její level.
Není to škoda, přestat říkat, na co si věříte?
Pořád platí: kdo si nevěří, nevyhraje. Jenom to neříkám nahlas, protože znám lidi. Neúspěch se tady trestá holou tyčí po hlavě. V Paříži chci vyhrát, ale nechám si to svým způsobem pro sebe. Lidi stejně počítají, že mám čas na vítězství. Ale nechci se tím svazovat. Můj hlavní cíl bude dostat se do finále, to bude to nejtěžší. Tam už jsou stejné podmínky, při kterých se ukáže, kdo je nejlepší.
Kdo budou největší soupeři?
Ani přesně nevím, kdo tam jede. Pokud opravdu nepojede Angličan Andrew Turner, který si dává pauzu, tak by byli hlavní soupeři Francouzi Bascou a Darien. Vědí o mně, stejně jako já o nich. Oba jsou rychlí a můžou běhat kolem 7,45. Máme vůči sobě vzájemný respekt.
