Jako kritérium pro start na HME v Paříži byl na šedesát metrů překážek stanoven čas 7,70, což by neměl být pro atleta z Budišova velký problém. Na splnění limitu má pět závodů. Teď Svoboda ladí formu v polské Spale. "Je to závěrečné desetidenní soustředění," vysvětluje.
Na začátku března je na programu halové ME. Splnit limit - to by pro vás měla být hračka.
Neměl by to být velký problém. Přál bych si, kdyby mi to vyšlo hned na prvních závodech, které budou 22. ledna v Jablonci.
Jaký máte program před šampionátem?
Máme s manažerem takovou dohodu, že bych to chtěl trochu zmírnit. V minulých letech jsem se honil za limitem nebo jsem se snažil vydělat nějaké peníze. Letos jsme naplánovali jen pět závodů i s mistrovstvím České republiky. Nevím přesně, v jakém je to pořadí, ale je to zmiňovaný Jablonec, Monako, Karlsruhe, Düsseldorf a český šampionát.
S čím pojedete na halový šampionát? Dáváte si nějaká předsevzetí nebo cíle?
Já jsem si dal předsevzetí nedávat si předsevzetí. (smích) Já sám v sebe věřím. Vím, že ve mně zlatá někde je. Jenže vždycky, když jsem někam odjížděl, tak jsem řekl na plnou pusu, že chci zlatou, protože jsem začal trochu kopírovat Američany, kteří mají náturu takovou, že všude jedou vyhrát. Jenže jim se to daří. Já jsem holt kluk z Čech a nedaří se mi to, protože když jedu vyhrát, tak zakopnu. (smích) Takže tentokrát bych chtěl zkusit opačnou strategii.
Zklamání Petra Svobody po finále ME, kde coby favorit na medaili klopýtl a neuspěl.
A ta je jaká?
Jet se podívat do finále a bojovat o jednu z medailí. Když to vyjde, tak to vyjde. Když ne, tak ne.
Jsou za námi svátky. Prožil jste je doma s rodinou, nebo na cestách?
Já jsem byl poprvé po čtyřech letech na Vánoce doma. Jinak jsem je trávil na Kanárech. Takže to pro mě byla obrovská změna, a hrozně příjemná. Po dlouhé době jsem opět doma ozdobil stromeček. (úsměv) Jedl jsem dokonce i cukroví, což jsem v minulosti nedělal. Moc jsem se v jídle nedržel. Dokonce jsem dostal 25. prosince další dárek od maminky, která mi udělala celou kačenu s knedlíkem a zelím. Já ji skoro celou snědl. A samozřejmě z toho byla nadšená.
Takže jste si je opravdu užíval...
Ano. Užil jsem si je opravdu se vším všudy.
A co Silvestr?
Ten byl hodně poklidný. Jen v pěti lidech, protože nemám rád hodně alkoholu a druhý den se z toho probírat. Mně už dělá problém to, že jdu spát pozdě večer a pak jsem celý rozlámaný. Snažil jsem se to držet v takovém klidnějším tempu.
Před koncem starého roku si lidé dávají předsevzetí. Dal jste si i vy nějaké?
Já jsem si opravdu žádné nedal. Měl jsem v plánu, že chci svou první velkou medaili, pořád mi to v hlavě blikalo, ale pak jsem to honem rychle zahnal. Nechám se překvapit, co mi osud na tento rok připravil, protože s mými plány a prognózami jsem se už hodně spálil. Samozřejmě pokud to bude zlatá medaile, tak budu tvrdit, že jsem ji chtěl. (smích)
Říkal jste, že jste se pořádně "nacpal". Nebál jste se pak stoupnout na váhu?
Já jsem takový, že co sním, tak to hned spálím. Mně holky vždycky záviděly. (smích)
Ani trenér vás nějak neupozorňoval na správnou životosprávu přes svátky?
Ne, ne. Trenér ten mě zná. Vůbec se mě na tohle neptá. Navíc jsme hned druhého odjeli do Spaly do Polska. Takže trenér věděl, že kdybych náhodou přibral, tak že to tady ze mě vymučí.
Jste tedy momentálně na soustředění?
Ano, je to takové závěrečné desetidenní doladění formy.
Takže už se tam pořádně potíte?
No, potíme... To jsem asi trochu přehnal. (úsměv) Tady je to spíš o tom, že si člověk dá pět přeběhů překážek a jde pryč. Jen už to doladit. Je to formou závodů mezi námi. Spíš lehárko.
